Rezek láme rekordy: Vím, že góly dávat umím
Stačilo pět kol a už jede přes plán. Útočník Viktorie Plzeň Jan Rezek řádí v nové sezoně jako černá ruka, s pěti góly vede tabulku střelců. Na takovou bilanci se až doposud dřel minimálně dva roky, nyní to stihl za měsíc. A to má před sebou ještě pětadvacet kol.
Usrkává z capuccina, v dobrém rozmaru vypráví o svých střeleckých hodech. Každou chvíli si však Jan Rezek klepne na zuby. „Nechci nic zakřiknout, nerad bych, aby se to zastavilo,“ podotýká útočník, který už o dvě branky překonal dosavadní roční maximum.
Co na rekord říkáte?
„S něčím podobným jsem absolutně nepočítal. Vstupoval jsem do sezony s tím, že se chci udržet v sestavě, bylo mi v podstatě jedno, kde budu hrát. Začal jsem na kraji zálohy, dopředu mě trenér Vrba postavil ve druhém zápase v Liberci a hned se mi podařilo dát dva góly. Tím jsem to nastartoval, čekání na gól nebylo dlouhé. Uplynulý rok jsem dal první branku až na jaře. Mužstvu to šlape, dostávám se do šancí, zaplaťpánbůh se mi je daří proměňovat. Konečně na jeden gól nepotřebuji čtyři šance. Kluci mi to totiž vždycky připraví tak, že stačí míč jen doťuknout do sítě.“
Když jste v roce 2003 zazářil v Poháru UEFA v dresu Teplic (góly pomohl vyřadit Kaiserslautern a Feyenoord), byla vám přisuzována budoucnost střelce. Ta se však nenaplnila. Přijde to nyní?
„Přemýšlel jsem o tom... Vím, že góly dávat umím. Nechci se vymlouvat, že jsem v minulých sezonách neměl štěstí, bylo to zkrátka tak, že jsem šance zahazoval a pak se tím užíral. Tím pádem jsem si tolik nevěřil. Nevím, jestli je to shodou okolností nebo zkušenostmi, že mi to tam teď napadalo. Doufám, že nic nezakřiknu a pojede to dál.“
Vyzrál jste?
„Nedávno jsem si vzpomněl na slova Zdeňka Pospěcha, který mi při společném angažmá ve Spartě řekl: Ty vole, seš dobrej hráč, jenže nedáváš góly. Potřebuješ dva tři roky vydržet. Podle mě je v osmadvaceti začneš dávat. No a na jaře mi bylo osmadvacet.“(usměje se)
Pospěch je skvělý vizionář.
„Doufám. Jak říkám, díky zkušenostem se cítím na hřišti klidnější. Je zásadní, že to jde i týmu.“
Před sezonou jste prý změnil kopačky. Přikládáte tomu význam?
„Nalákal mě k tomu Pavel Horváth (kapitán Plzně), přesvědčil mě, ať sáhnu po adidaskách. Doufám, že se teď v Mizunu neurazí... Těžko říct, jestli je to kopačkami, ale asi nějaký vliv to mít bude, když to říká Horvi. (směje se) Zatím to vypadá, že změna je k lepšímu.“
Prý je od zápasu v Hradci Králové, kde jste dal dva góly, nemyjete...
„To je pravda. Nesl jsem si je do sprchy, že si je umyju, ale kapitán mě zarazil a vynadal mi. Prý kam s tím jdu, ať si je jen otřu ručníkem. Teď proti Slovácku jsem šel poprvé do ligového utkání s bahnem na kopačkách. Možná na tom něco bude, že vítězné bahno se nemá smývat. Asi na stará kolena to budu muset řešit takhle.“(směje se)
Se Slováckem jste opět skóroval, takže přišel na řadu opět pouze ručník?
„Samozřejmě, ručníček. Sice kustod Venca Rada to nevidí rád, ale já si vždycky počkám, až odejde.“
Na kolik branek se v letošním ročníku cítíte?
„Rozebíral jsem to s tátou po zápase se Slováckem, kdy mi nejprve vynadal, že jsem mohl dát o gól víc. Říká mi dřeváku, abych byl na zemi. Myslím, že na ní jsem, ovšem nechtěl bych se zastavit na pěti šesti gólech. Nechci říct číslo, nechci nic zakřiknout, jenže byl bych hodně nespokojený, kdybych přidal třeba už jenom jeden.“
Viktorii limitovala v předchozích sezonách koncovka. Nyní jste to zlomili, a rázem po pěti kolech vedete ligu. Pomýšlíte proto vysoko?
„V kabině si z toho děláme srandu, Horvi vyhlašuje, že máme titul v kapse. To je samozřejmě s obrovŠEST skou nadsázkou. Na titul se ptá hodně lidí, ale po pátém kole o něm mluvit je předčasné. Až bude pět kol do konce, prosím.“
Neříkejte však, že vás ta představa neláká...
„Šancí máme stejně, avšak teď z nich konečně profitujeme, úroda branek je nadprůměrná. Určitě je to i tím, že jsme dlouho pohromadě, zlepšili jsme i defenzivu. Je důležité, že střílíme branky v zápasech jako první, pak se hraje zákonitě mnohem lépe. A také nás posílilo dvojutkání s Besiktasem v Evropské lize. Přestože jsme vypadli, nabyté zkušenosti jsou k nezaplacení.“
Ověřili jste si, že máte i na takový mančaft.
„Přesně tak. Vždyť i v deseti jsme měli v odvetě v Istanbulu obrovskou šanci. Víme, že když budeme hrát náš fotbal a ne čekat, s čím přijde soupeř, jsme silní. Je to dobrá cesta. Je fantastické, že nám takhle vyšel začátek, i to je důvod, proč můžeme být v klidu a jet k dalšímu zápasu na Spartu s čistou hlavou.“
Máte na to Spartu skolit?
„Vždycky je šance vyhrát, ale dopředu nechci nic vyhlašovat. Na Letnou zkrátka pojedeme se záměrem zahrát si dobrý fotbal. Snad přijde plno diváků a bude se jim utkání líbit.“
Hrajete teď v Plzni nejlepší fotbal ve vaší kariéře?
„V Teplicích se nám tehdy také dařilo, byli jsme skvělá parta. Ale přece jen, moje zodpovědnost byla minimální. Byl jsem mladý zajíc, lítal jsem po hřišti, v uvozovkách, jako hadr na koštěti. Občas se mi podařilo dát gól, ovšem celkově jsem to moc silně nevnímal. Teď je to jiné, navíc mi vyhovuje styl, který v Plzni předvádíme. Nešlo to však hned samo. Paradoxně mi pomohlo zranění, které jsem měl loni. Následné nabírání kondice s trenérem Alešem Kaplanem mi totiž dalo strašně moc, takovou fyzičku jsem nikdy předtím neměl. To mně nyní pomáhá k tomu, že se cítím na hřišti dobře a můžu být pro tým užitečný.“
Spekuluje se, že Viktoria možná do konce letního přestupového termínu prodá jednoho hráče do ciziny. Mohl byste jím být vy, když vám to tak střílí?
„Pořád mám sen zahrát si ještě jednou venku. Vím, že po utkání s Besiktasem bylo nějaké oťukávání od tureckých klubů, ovšem nic konkrétního. Nevím, jestli by teď, když mám sezonu docela dobře rozjetou, nebyla chyba odcházet. Jenže nemá cenu mudrovat, když není nic konkrétního na stole.“
Turecko je v současné době v kurzu. Kývl byste na tuto destinaci, pokud by přišla zajímavá nabídka pro vás i Viktorii?
„Asi bych nešel do klubu, který by měl hrát podřadnou roli. Jenže musím brát v potaz, že mi je osmadvacet a pochybuji, že mě někdo bude kupovat v dvaatřiceti. Záleželo by na nabídce. Několikrát jsem se však přesvědčil, že nikdy neříkej nikdy. Takže těžko říct, jestli bych šel do Turecka, nebo ne.“
Po velkou část kariéry profitujete z přihrávek Pavla Horvátha. Potkal jste se s ním v Teplicích, na Spartě, nyní oba válčíte v Plzni. On prohlašuje, že vás má jako kouli na noze. Co vy na to?
(směje se) „To fakt řekl, jo? Je pravda, že spolu jezdíme autem na tréninky. A když Horvi odchází z kabiny, zapíská na mě a poklepe si na nohu... Kluci se pak smějou, že jsem jako jeho pejsek. Vypadá to, že se mě nezbaví. Teď vážně, jsme velcí kamarádi, což je vidět i na hřišti, jak si rozumíme. Že jak já těžím z jeho přihrávek, tak on těží z mého pohybu.“
Hrajete spolu naslepo?
„Musím říct, že když dostává balon, stačí se s ním potkat očima a vím, kam míč přijde. Je to taková telepatie. Myslím, že i on ví, kam poběžím.“
Až budete z Plzně odcházet, vezmete si ho s sebou?
„On si dělá srandu, že by musel nejdřív odejít on a pak mě tam přitáhnout.“
Jak vás vlastně zvládá kouč Vrba? Vtipálků, jako jste vy a Horváth, je v Plzni celá kabina.
„Myslím, že toho má trenér občas plný kecky. (směje se) Myslím však, že to zatím nikdy nepřekročilo hranici, kdy by to bylo nevhodné. K menším konfliktům na tréninku samozřejmě dojde, jako v kterémkoli jiném zaměstnání, ale drží se to v mantinelech. Momentálně máme skvělou partu i náladu v kabině, není důvod k obavám, že by se to mělo někam zvrtnout.“
Pověstné jsou plzeňské tiskové konference v podání Horvátha a vás. Fórky si připravujete?
„Na tiskovku jdu vždycky s čistým svědomím, že budu odpovídat na otázky médií. Naposledy po zápase se Slováckem tam Horvi vůbec neměl být. Jenže si vymínil, že to musí slyšet, a komentoval každou moji odpověď. Už se bojím dávat interview, když je někde za mnou, nebo dělá opičky za kamerou. Ale jo, sranda musí být.“
Je to i jedna z věcí, že se Plzni daří?
„Vliv to má velký. V kabině není jediný hráč, který by neměl smysl pro humor. Parta si sedla, jsme spolu dlouho. A když už si myslíme, že Horvi s ničím novým nemůže přijít, tak zase něco vymyslí a překvapí. Zrovna nedávno svým starým fórkem. Při obědě stáhl trenky Žůrkovi. Pobavilo to všechny. Hlavně servírky.“
PROČ PLZEŇ VÁLÍ JAN REZEK Narozen: 5. května 1982 |
