Když se ti dva před dvěma roky potkali, byl z toho jeden z nejpamátnějších momentů v historii samostatné české fotbalové ligy. A měl pro oba fatální následky. Tehdy v květnu roku 2008 hodil Tomáš Řepka v utkání s Brnem míč do tváře soupeřova útočníka Aleše Besty. Rozhodčí Radek Matějek ho za toto nesportovní chování vyloučil už v první minutě utkání.
Sparta v deseti Brnu podlehla, o týden později nestačila bez distancovaného kapitána ani na Ostravu a nakonec přišla o takřka jistý titul, což si ostrý stoper dodnes neodpustil.
A Matějek? „Ten si za to, že si troufl takhle vyloučit Řepku, pak na Spartě dva roky nezapískal,“ tvrdí sudí Andreas Drastík, který byl letos v létě za podivných okolností vyřazen z listiny rozhodčích pro I. a II. ligu.
V první půli si Řepka řekl o Matějkovu pozornost dvakrát. Poprvé, když se po jednom z nesčetných tvrdých soubojů držel za tvář jablonecký útočník David Lafata.
„Dostal jsem od Tomáše lokem, ale bylo to v zápalu boje, to patří ke hře,“ mávl nad bolavou patálií rukou reprezentační útočník.
Zato chvíli před přestávkou se kolem Řepky prohnal s míčem na noze Marek Jarolím a sparťanský zadák ho v nadějném sólu viditelně zbrzdil chycením za dres. Zasloužené žluté kartě však ušel, neboť Matějek nechal kvůli pravidlu o výhodě pokračovat ve hře.
Ve druhé půli se pak role obrátily – jako poškozený se tentokrát cítil Řepka. Skákal společně s Lafatou na vysoký nákop, jenže míč nad ním jen proletěl a byl z toho velmi nebezpečný jablonecký útok. Potetovaný svalovec se okamžitě sprintem vracel a dštil při tom na Matějka síru, neboť měl pocit, že ho Lafata ve vzduchu fauloval.
Matějek celou dobu dělal, jako by nic.
„Já si nepamatuju, co Tomáš rozhodčímu říkal,“ culil se po utkání Lafata. „V první půli jsem chtěl faul já, nyní si ho žádal on. V takové situaci člověku nějaká ta slova uklouznou, ale určitě to nebylo nic strašného.“
Po závěrečném hvizdu šla většina sparťanů za Matějkem do středového kruhu, aby mu podala ruku.
Řepka si to však namířil rovnou ke kotli svých nejvěrnějších příznivců.
