Definitivně se usadil v základní sestavě Sparty. Vyřadil z ní i takovou legendu, jakou Tomáš Řepka bezesporu je. Přesto úvod zápasu se Žižkovem (4:1) Jiřímu Jarošíkovi příliš nevyšel. Dopouštěl se chyb, za které byl spoluhráči i trenérem pokárán. Psychicky odolný a zkušený fotbalista se však rozhodit nenechal. Pak dal gól a nasměroval Spartu ke třem bodům.
Že nevstoupil do zápasu nejlépe naladěn, bylo z Jiřího Jarošíka patrné od úvodních minut. V samotném začátku "vytvořil" obrovskou hrubku, jíž klidně mohl fotbalisty Žižkova posadit na stejného koně, na kterém trůní slavný husita na Vítkově.
Na polovině hřiště nedokázal zpracovat lehkou přihrávku a balon převzal unikající Bořil.
Z nabídnuté šance ale byl zřejmě překvapen víc než sparťané. Nájezd na brankáře Švengera nakonec zazdil nepovedenou kličku. Střelba byla v tu chvíli nejlepším řešením, ale o tu se nepokusil.
Sparťanům v tu chvíli bylo pořádné horko. Žižkov pochopil, že v jejich obraně se občas najde malá skulinka, které by mohl využít.
Ale pak...
Pak to přišlo. Jarošík na gól přihrál Marešovi a dokonce jeden sám vstřelil. To když si naběhl na Kušnírův centr po rychlé rozehrané akci a svou hlavičkou nedal reprezentačnímu brankáři Vaclíkovi sebemenší šanci.
Dva nula. Druhý gól - navíc do šatny - posadil na onoho koně Spartu. Protože druhý poločas patřil jen a jen jí. V závěru ji sice dokázal vystrašit gólem Pavel Čermák. Ale na vyrovnání se už hosté nezmohli.
Naopak střídající Hušbauer pojistil vítězství nádhernou dělovkou… Tři jedna. A Juhar přidal další branku z penalty… Čtyři jedna. Konec.