Svědek Luděk Hrubý: Měl jsem zařídit Drobiszovy otisky na obálce

„Dělám práci, jakou dělám. Ale nejsem vrah. Byl jsem asi sedmkrát trestaný, nebo devětkrát, to bych se musel podívat. Zavřený jsem byl jednou,“ charakterizoval sám sebe Luděk Hrubý. Někdejší vyhazovač, později majitel ochranky, jenž má vazby na brněnské policisty. I na ty, kteří patřili k takzvanému brněnskému gangu.
Jak jste se k celé úplatkářské kauze vlastně dostal?
„Kontaktoval mě jeden můj kamarád, Martin Novák, který pracoval na Zbrojovce, že se mnou chce mluvit Pavel Mokrý. Přišel jsem za ním, on mi ukázal nějaké věci, ty notářské zápisy, obálku a že s tím potřebuje něco udělat. Že s penězi nebude problém, že se to celé dělá pro Kapra. A že je třeba zatopit Kubíčkovi, což byl hlavní zájem. A pak i to, že mohla z ligy spadnout Sigma a Brno se mohlo zachránit.“

Co přesně jste měl Pavlu Mokrému zařídit?
„Najít nějaké policajty, kteří by byli ochotni tu kauzu dělat. S tím, že když se nějaký posun povede, že je Kapr ochoten zaplatit cokoliv. Bylo třeba navíc doladit nějaké věci. Řešilo se třeba, jak dostat Drobiszovy otisky nebo DNA na tu obálku, ve které měly být ty peníze předány. Jenže to se nakonec nepovedlo, protože něčí stopa DNA prý vydrží na obálce jen šest měsíců a od toho předání peněz už uplynulo devět měsíců. Takže by se nedalo zdůvodnit, jak to, že tam ty stopy ještě jsou.“

Jak jste chtěl Drobisze přimět k tomu, aby na tu obálku sáhnul?
„Vymýšlely se různé věci. Nějak se s ním náhodou potkat, nebo mu to nějak podstrčit při nějakém sezení s fanouškama, různé finty se vymýšlely.“

Přicházelo v úvahu přimět ho k doteku s obálkou třeba i násilím?
„To ne, tím bychom to mohli celé zkazit. To se mělo udělat nějak elegantně.“

Obálka ale nakonec zůstala bez otisků, proč?
„Kvůli té nesrovnalosti s DNA. Otisky na obálce zůstanou třeba deset let, ale stopy DNA ne. Takže by bylo divné, jak to, že na té obálce ještě jsou. Kapr navíc udělal jednu chybu, že to dal brzy do novin. Tím se to provalilo. A nedalo se na tom už pracovat.“

Šlo o to Drobisze překvapit?
„Spoléhalo se na to, že Drobisz jako fotbalista nebude na takovou věc vůbec připravený. Takže bude překvapený, když ho policie zničehonic zatkne. Tím, že se to dalo do médií, se na to Drobisz s advokátem připravili a on už věděl, co má říkat. Kdyby to nečekal, byla by jeho první výpověď úplně jiná. Stačilo by, kdyby ho nechali celý den někde ve tmě. Druhý den, kdyby ho zas vytáhli na světlo, by mluvil jinak, než když měl nejdřív možnost poradit se s právníkem.“

* Bývalý ředitel Sigmy Jiří Kubíček před časem v rozhovoru pro náš deník spekuloval o tom, že kauzu skutečně rozvířil Mokrý ve spojení s členy bývalého brněnského gangu, kteří pak Kubíčkovi odposlouchávali telefony a prolomili jeho mailovou schránku. Co si o tom myslíte?
„Je pravda, že pan Kubíček je trochu paranoidní. Mimochodem, vzpomínáte si, jak se pan Kubíček jednou nemohl dostat v Brně na nějakou svazovou valnou hromadu, protože ho tam nepustila ochranka? To byl taky můj kšeft, dělal jsem to pro pana Mokrého. Vím z těch dob, že mezi nimi byla obrovská zášť. Pokud jde o to napíchnout někomu telefon, Pavel Mokrý určitě věděl, na koho se v takové věci obrátit. Zvládl by to, stačilo by nabídnout peníze.“
Kolik jste od Mokrého za svůj úkol měl vyinkasovat?
„To je jedno, kolik. Důležité je, že to, co jsem měl dostat, jsem nedostal.“

Soudu jste řekl, že to byla práce za 200–300 tisíc...
„To je jedno. S tím placením byl prostě problém a dostal jsem nakonec několikanásobně míň.“

Řekl jste, že jste věděl, že se celá akce dělá pro Karla Kapra. Jakým způsobem Kapr Mokrého kontaktoval?
„To nevím přesně, ale mluví se o nějakých schůzkách, které mezi nimi proběhly. Kapr Kubíčka neměl rád, protože mu prý v něčem nevyšel vstříc, o tom víc nevím.“

Ve funkci svazového funkcionáře se v tzv. kauze Bohemek vyjádřil v Kaprův neprospěch...
„No, o tom moc nevím. Ale Kapr se obrátil na Mokrého, protože věděl, že taky on Kubíčka nemá rád. Asi o Mokrém věděl, že on má na policii nějaké kontakty. Tak se na něho obrátil. Vím, že Kapr byl několikrát v Brně, určitě dal Mokrému k dispozici ty notářské výpovědi hráčů, řešil to s ním prostě on.“

U soudu jste mluvil o třech nahrávkách schůzek, na nichž jste vy, Mokrý a někdo třetí řešili, jakým způsobem opatřit důkazy v podobě Drobiszových otisků na obálce a podobně. Máte tyto nahrávky k dispozici?
„Momentálně ne. Jsou zastavené. Jsem hráč, léčil jsem se kvůli tomu i v Opavě. Během půl roku jsem prohrál asi osm milionů korun a zůstaly mi jen dluhy. Doma přítelkyně, dítě a v kapse dvě stě korun. Dal jsem tu nahrávku jednomu kámošovi, který mi za ni pomohl asi dvěma sty tisíci korun. Doufám, že se k nim zase dostanu. Jestli Mokrý neudělá nějaké tahy, aby je získal on.“

Co s nimi uděláte?
„Uvidím, dám je někomu k dispozici, aby se dostaly ven. Udělám pro to maximum.“

Proč?
„Protože pan Mokrý mě pošpinil. Když se dozvěděl, že půjdu k soudu, rozeslal o mně nějaké esemesky, aby mě znevěrohodnil.“

Proč jste se vlastně rozhodl vypovídat u soudu až nyní, když celá kauza spěla k vynesení rozsudku?
„Protože pan Mokrý u mě jako obchodní partner selhal. A protože na mě byly vyvíjeny různé tlaky, už toho bylo moc.“