Pravděpodobně žádný fotbalový trenér neměl v Česku tolik negativních ohlasů při svém nástupu do klubu, jako František Straka. Ve čtvrtečním rozhovoru pro rádio Frekvence 1 dokonce došlo i na slzy.
Ze sparťana až za hrob se rázem stal trenér nenáviděného soupeře. Antipatie se daly čekat, ale až takové? "Že to bude tak vyhrocený, jsem nečekal. Ze Sparty jsem sedm let a za tu dobu mě nikdo neoslovil a nebyl ani náznak, že bych se mohl vrátit," říkal Straka po svém nástupu do Edenu.
"Spíš naopak. Kdybych věděl co se potom rozpoutá, tak bych tady dneska možná neseděl, protože to, co pak následovalo byl absolutní hyenismus,“ popisuje Straka lavinu událostí, jež následovaly po jeho nástupu na lavičku Slavie.
Neuvěřitelný tlak, jak ze strany fanoušků, tak ze strany médií kouče natolik znechutil, že nevěděl, jak dál. Strach měl ale především o svou rodinu: "Bál jsem se jediné věci a tou je fyzické násilí. A to ani ne tak na mně, poněvadž s tím bych se dokázal vyrovnat. Ale bál jsem se o svoji rodinu, když mi sáhli na barák," vysvětloval trenér pro Frekvenci 1.
"Dokážete si představit, že jsou lidi i takový hyeny, že mi přáli to, co se stalo a dokonce mi přáli i větší trest? Vyčítali mi, že jsem nic neudělal, když tenkrát Jardovi Hřebíkovi posprejovali barák. To už je moc, připadal jsem si jako nějakej neznaboh, jako kriminálník, kterej bůh ví co udělal, že se mnou takhle všichni jednali.“
Aktuálně už je stav údajně lepší, přesto hrozby trvají. "Bylo mi jasně řečeno, že to nikdy nepřestane."
Přesto se, jak je jeho zvykem, nechce vzdát. "Na začátku jsem řekl, že budu měřenej výsledkama a ty budou pro mě to nejdůležitější. Tu filozofii, kterou mám budu klukům předávat. I v tom prvním utkání, kdy nešlo o fotbal, ale o Straku, se za mě postavili, těší Straku.
"Jsem rád, že tam je parta kluků, která chce něco dokázat. Ale taky ví, že mají rezervy, že je co dohánět a musí se zkvalitnit tak, aby se Slavie dostala do těch pater, kam patří. A to nejde ze dne na den," je jasné emotivnímu kouči.
