PÁTEČNÍ MAGAZÍN | Ještě před rokem ho znali jen experti z fotbalového prostředí. Teď už se po něm ohlížejí lidé na ulici nebo v restauraci. „Užívám si to,“ směje se Ladislav Krejčí. Tenhle hubený kluk se v devatenácti letech vypracoval do pozice tahouna fotbalové Sparty a vůbec největšího talentu českého fotbalu vůbec. Jaký vlastně je?
Když šel poprvé do kabiny sparťanského áčka, měl z toho vítr. Hlavně z Tomáše Řepky. „Měl jsem z něj velkej respekt,“ přitakává.
Tykat si mu nedovolil a ani drsný obránce mu to hned nenabídl. Na to si musel počkat. Stalo se tak až po jednom utkání v Příbrami.
„Ten zápas se nám moc nepovedl. Druhý den jsem nešel zrovna v dobrý náladě na trénink, pozdravím Tomáše a on mi říká: Tak už bysme mohli toho vykání nechat. Byl jsem rád,“ vzpomíná Krejčí.
Na Letnou přišel coby žák z Podolí. V patnácti si ho největší klub v zemi pojistil smlouvou. Od té doby už nehraje fotbal jen pro radost, ale také za peníze. Umí s nimi hospodařit? Šetří? „Nejsem spořivý, ale umím spořit. Určitou částku si z toho dávám stranou,“ říká.
Rodiče mu do financí nezasahují. „Na rovinu mi řekli, že mi nebudou koukat na účet. A když se mi stane, že nevyjdu, aspoň poznám, jaké to je a příště si dám pozor. Táta tvrdí, že nejlíp se člověk naučí hospodařit sám,“ upřesňuje.
Jako správný syn z první výplaty pořídil rodičům dárky. „Mamce jsem koupil kabelku a tátovi… Už ani nevím co. On je nenáročnej a stejně je nejšťastnější, když mu jako dárek pošlu ze hřiště gól,“ doplňuje.
Jaký ještě Ladislav Krejčí je? To si přečtete v obsáhlém rozhovoru v pátečním vydání Sport Magazínu.
Dále si ve Sport Magazínu přečtete:
Rozhovor s doktorem Milošem Barnou o tom, že lékařsko-fyzioterapeutická péče o sportovce je u nás na úrovni okresního přeboru.
Reportáž ze slavného golfového turnaje The Masters v americké Augustě.
