Plzeňský Kolář jde po zranění do hry: Vím, že návrat bude bolet

Když do něj 19. srpna zajel skluzem ostravský Ján Greguš, nepočítal, že si příští zápas zahraje nejdřív za 60 dní. Diagnóza ale byla nepříznivá: naštípnutá lýtková kost. Měsíc měl plzeňský záložník Daniel Kolář nohu v sádře, poté ji pomalu zatěžoval. Od pondělí už však jede naplno, je připravený ke šlágru s Jabloncem. „Na tribuně mě to už nebavilo, už se nemůžu dočkat,“ říká.

Na kolik minut se cítíte? Existuje i varianta, že půjdete od začátku?
„To neodhadnu. S trenérem Vrbou jsme to zatím moc nerozebírali, jen se mě ptal, jak se cítím. Podle toho se zařídí. Nejspíš ale asi začnu na lavičce.“
Jak se tedy cítíte?
„Necítím se vůbec špatně. Vím samozřejmě, že po takové době bude návrat bolet. Ale těším se moc. Nejde ani tak o fyzičku, že bych ji ztratil, ale spíš o tu nohu. Zranění bylo nepříjemné, člověku to, ať chce, nebo ne, zůstává v hlavě, zpočátku je opatrnější. Na tréninku to z mé strany tak bylo. Ale s balonem to bylo v pohodě, nijak zvlášť mi nepřekážel.“

Na podzim kosí Viktorii zranění, naposledy postihlo Marka Hanouska, který si přetrhl křížové vazy. Právě on hrál na „vaší“ pozici. Může to urychlit váš návrat?
„Trenéři mě do ničeho netlačí. A za druhé - nebudu hrát, pokud budu vědět, že nemůžu jít naplno do soubojů. To bych ze sebe dělal zbytečně kašpara. Na to jsem dost starej, abych věděl, kdy můžu a kdy nemůžu.“

Kvůli zranění jste přišel o spousty zajímavých zápasů. Mrzí vás to?
„V Madridu proti Atlétiku to mrzelo hodně, to přiznávám. Ovšem já jsem to od začátku bral tak, že se nedá zkrátka nic dělat. Abych se trápil nebo upadal do depresí, že jsem se zranil, to ne. S tím, že se zraníte, nic nenaděláte.“

Kromě pohárových zápasů jste „prošvihl“ i začátek kvalifikace o mistrovství světa. Co jste říkal poslednímu utkání s Bulharskem?
„Bulhaři dokázali, že vůbec nejsou špatní fotbalisti. Ono je to těžké... Známe to dobře z Plzně, když soupeř brání v devíti lidech. Hrozně těžko se proti tomu hraje. Bulhaři praktikovali to samé, spoléhali, že uhrají vzadu nulu, a jen čekali, jestli se jim povede nějaký brejk.“

Trenér Michal Bílek zmínil i vaše jméno při zdůvodňování špatné ofenzivní fáze. Potěšilo vás to?
„Ani ne... Jsem samozřejmě rád, že mě trenér zmínil, že na mě nezapomněl, ale já musím dělat všechno pro to, abych ta jeho slova potvrdil.“

Můžete s tím začít už s Jabloncem. V případě neúspěchu by se vám Severočeši vzdálili už na šest bodů, berete proto utkání jako jedno z klíčových?
„Nemyslím si, ještě přece není odehrána ani půlka soutěže. Jak je vidět, každý ztrácí s kýmkoli, nastoupí první proti poslednímu, všichni čekají jednoznačnou výhru favorita, a ono to dopadne naopak. Důležitý zápas to jistě je, jenže zdaleka ne rozhodující.“