Provází ho pověst jednoho z největších talentů afrického fotbalu. Bidje Manzia, dvacetiletá posila Dukly Praha z Demokratické republiky Kongo, se při těchto slovech jenom usmívá. „Ten, kdo to psal, asi znal moje dosavadní úspěchy v národním dresu. Ale já to musím teprve dokázat,“ uvědomuje si, jakou přijal přechodem do Evropy odpovědnost.
Než se upsal slavnému českému klubu (přišel z tuniského Etoile de Sahel, kde působil dva roky), o Dukle toho moc nevěděl.
„Ale můj agent mi vylíčil, čeho všechno dosáhla, a byl jsem překvapen, jakou má bohatou historii,“ přiznává s pokorou. Když si poprvé na tribuně prohlédl síň slávy, jenom zíral. „Musím na sobě hodně pracovat, aby se ty doby opět vrátily,“ uvědomil si, že může být svědkem dokonání velké obrody.
Českou ligu považuje Manzia za velice kvalitní soutěž. „Je to pro mě výborná příležitost, abych si udělal renomé,“ umínil si, že ji nezahodí. K tomu potřebuje především rychle zapadnout do mužstva. Jeden velký problém tu ovšem je – jazyk.
„Mluvím jen trochu anglicky,“ doznal stydlivě, přičemž otcem tohoto sdělení je spíše přání. Jinak spoléhá na svou francouzštinu. „Ještěže tu je Ismail, dost mi pomáhá, je to pro mě velká úleva,“ opřel se o afrického krajana z Burkiny Faso. „Když se řešil můj přechod z Etoilu, našel jsem si na internetu Dukly, že tu je. To mě moc potěšilo,“ neskrýval.
Česky se učit také bude. „Už zvládám výrazy na hřišti!“ hlásil s hrdostí. Ale bude to chtít větší píli.
Trenéra Luboše Kozla si velmi považuje. „Je to trenér, který ví, co chce a jde za svým cílem,“ pokusil se o charakteristiku dukelského kouče. „Jsem s ním spokojen. Hodně se mnou mluví, od první chvíle mi ukazuje, že mi věří. To mi moc pomáhá,“ netajil dobrý pocit z přijetí. „Chci mu důvěru splatit!“ předložil svůj slib.
Označení africký talent ho nevzrušuje. „Někdo asi sledoval moje výkony v národním mužstvu Konga,“ našel nejspíš původ, proč to vzniklo. „Pomohl jsem mužstvu k postupu na Africké mistrovství národů (nový projekt, který se hraje ve hluchých letech, kdy se nekoná Pohár afrických národů a reprezentují ligové výběry účastníků) a tam se mi dařilo, střílel jsem branky,“ doložil svůj přínos. „Dobře se poslouchá, jaký jsem talent, ale to musím dokázat,“ zopakoval.
Jeho doménou je útok. „Jsem ofenzivní hráč, nejlépe se cítím na pravé straně, ale mohu hrát i pod hrotem,“ odkryl své uplatnění. Dukelští útočníci Zbyněk Pospěch a Jakub Mareš však nabrali podobu loupežníků, neholí se. Je to inspirace i pro afrického kolegu? „Pospu (Pospěcha) jsem viděl na videu, kdy zarostlý ještě nebyl. Dával hodně gólů, ze všech pozic, umí se postavit. Je to velký hráč. I bez vousů. Když jsem přišel do Prahy, nemohl jsem ho poznat,“ netajil Manzia.
Následovat oba vousáče tedy nebude.
