Finálový obrat Afrického poháru národů jen dokreslil, jakým turnajem si domácí Pobřeží slonoviny prošlo. Před play off to byl rozháraný tým na odpis, svaz mu vyhodil kouče a na jeho post dosadil nezkušeného nováčka Emerse Faého. Odvážný tah se ukázal jako zlatý, protože Faé Slony dovedl ke třetímu titulu pro krále Afriky jako muž na záskok.
Skupinová fáze vypadala na Africkém poháru všelijak. Vyčnívaly ale nepřesvědčivé výkony domácích. Pobřeží slonoviny se na turnaj chystalo dlouho dopředu. Jak potvrdil zambijský obránce Mladé Boleslavi Benson Sakala, vše sneslo nejpřísnější měřítka. „Musím říct, že po organizační stránce je turnaj skvěle zvládnutý. Nemůžu říct žádnou negativní zkušenost. Právě z toho, jak se to tady bere vážně a nic se nenechává na náhodu, cítím, že je to špičkový šampionát. V zemi je fotbalová horečka a v ulicích to žije.“
Však se také Africký pohár vrátil na území slonů po čtyřiceti letech a domácí jej brali jako událost desetiletí. Naposled se pak z titulu radoval tým kolem Bonyho Wilfrieda či Kola Tourého v únoru 2015.
Dlouho očekávaný šampionát se nevyvíjel pro domácí tým dobře od svého startu a určitě na něj nezapomene francouzský kouč Jean Louis-Gasset. Pod jeho vedením třeba Sloni až ostudně padli s Rovníkovou Guineou 0:4 či už ve skupině s Nigérií 0:1. Tehdy by si jen naivní optimista myslel, že na odvetu dojde až ve finále. Postup dál zachránili Sloni hned v prvním zápase, kdy přetlačili Guineu Bissau. Postoupili dál jako nejhůře postavený tým po základních skupinách ze třetího místa. Chybělo málo a turnaj pokračoval bez nich.
A fotbalová federace Pobřeží slonoviny se rozhoupala po skupinové fázi jednat. „Vyjadřujeme politování nad výkony Slonů během skupinové fáze. Kvůli nedostatečným výsledkům odvoláváme kouče i jednoho z jeho asistentů. Jsme ale nadále přesvědčeni o potenciálu tohoto týmu,“ zaznělo v oficiálním prohlášení. Průvan v trenérském štábu přečkal jen Emerse Faé, který působil jako asistent u Gassetovy družiny. Měl spíše psychologické úkoly a tmelil kolektiv svých krajanů.
Jako hráč kopal hlavně v Nantes a Nice. Ve Francii se totiž narodil a reprezentoval ji na juniorské úrovni. Mezi seniory ale vyhrálo Pobřeží slonoviny. Jeho dres oblékl někdejší defenzivně laděný záložník v 41 případech, takže uznávanou personou doma byl. Že by ale tenhle chlápek bez trenérských zkušeností měl vyvézt Slony do fotbalové oázy? Pořekadlo o štěstí a odvaze tady platí beze zbytku. Po jeho jmenování došlo totiž na jeden z největších zvratů africké fotbalové historie. Stačilo na to 18 dnů.
Přesně v den jeho 40. narozenin byl Gasset odvolán a svaz před Faého postavil největší životní výzvu. Muž, který do té doby vedl jenom rezervu francouzského Clermontu či reprezentaci Pobřeží slonoviny do 23 let, během osmnácti dní dokázal něco, po čem mnozí trenéři touží celý život. Vyhrál velkou trofej, navíc se stal nejlepším trenérem šampionátu. Ale pojďme postupně.
Už v osmifinále na Faého družinu čekal obhájce trofeje ze Senegalu se Sadiem Maném a dalšími hvězdami. Ne, že by hostitel šampionátu měl špatný tým, ale Senegal budil přece jen mnohem větší respekt. Jenže po penaltách postoupili domácí. Gejzír radosti číslo jedna byl na světě.
Po zápasech s Mali (2:1 po prodloužení) a výhře 1:0 nad DR Kongo se Sloni dostali až do finále, kde čekala Nigérie, která celým turnajem procházela bez porážky, ale Faé tým natolik vyhrabal z nejhoršího a napumpoval ho sebedůvěrou, že favorit neexistoval. A že ve finále museli domácí po gólu Williama Troosta Ekonga dohánět stav? Na úskalí byla Faého smečka zvyklá od prvních dnů a po gólech Sébastiena Hallera a Francka Kessiého došlo na otočku.
Faé neměl v týmu rozhodně málo kvality. Kromě Hallera s Kessiém ve finále nastoupili třeba Adingra či Ndicka. Kapitánskou pásku pak měl na rukávu Serge Aurier, který by se už tento týden měl postavit Spartě v Evropské lize v dresu Galatasaraye. Titul si do Německa odváží i spoluhráč Schicka a spol. v Leverkusenu Odilon Kossounou. To je solidní vozba, ale ještě udělat z evropských krajánků mančaft pro velký turnaj. Gassetovi se to nepovedlo, Faému ano.
„Tohle je tým zázračně přeživších. Je to víc než pohádka. Snažím se to všechno vstřebat. Když si vzpomenu, čím vším jsme si prošli, považuju náš triumf za zázrak. Nikdy jsme se nevzdali, tak to má být,“ hovořil po vítězném finále dojatý Faé. Různé zdroje sice o Faém stále píší jako o dočasném trenérovi národního týmu, ale co mohl udělat víc, aby mu byla nabídnuta dlouhodobá smlouva?
