Bílek má nůž na krku, ale i přesto se před zápasem o všechno usmíval
Rozvážným krokem projde tiskovým střediskem na stadionu v Kaunasu, očima přelétne zástupce médií a usedne. Přestože je den před zápasem, který rozsoudí, zda dovede mužstvo do baráže, nebo jeho reprezentační mise skončí krachem, nevyhlíží trenér Michal Bílek nervózně. Naopak vypadá klidně, párkrát se i usměje.
Tým s kondičním trenérem provádí rozcvičku, kouč Michal Bílek míří do středového kruhu a rozmlouvá s asistentem Františkem Komňackým. Za pár okamžiků se k nim přidává třetí do party, manažer Vladimír Šmicer. Několikrát se ozve smích. Bílek je den před veledůležitým zápasem v Litvě v dobré náladě.
Zhruba po dvaceti minutách tréninku rozdá hráčům trika pro průpravnou hru. Z rozdělení by se dala vyčíst sestava, Bílek proto dává pokyn tiskovému mluvčímu Jaroslavu Kolářovi, aby zástupci médií opustili stadion, povolených patnáct minut totiž dávno uplynulo.
Kouč má za sebou notně vypjaté dny, přesto pro dnešek slíbil ofenzivní pojetí. Mužstvo pro to bude mít solidní podmínky, trávník na stadionu v Kaunasu je v dobrém stavu. Kritika hrací plochy v Kaunasu ze strany Španělů, kteří si před březnovým utkáním mocně stěžovali UEFA na rozbahněný, nekvalitní povrch, zjevně zabrala.
Místní stánek je jediným v Litvě, který odpovídá regulím UEFA. Ve třech etapách byl rekonstruován, v roce 2009 na něm proběhlo ME atletů do 23 let. Ovšem kvůli atletické dráze i poloze nevyhlíží příliš sympaticky.
Je to doslova „litevský Strahov“. Podobenství je opravdu dost. Nachází se na kopci, stožáry umělého osvětlení se tyčí nad městem, letité betonové tribuny vyhlížejí nevábně, všude vane studený vítr.
Stadion nese jméno litevských letců Steponase Dariuse a Stasyse Girenase. V roce 1932 vzlétli z New Yorku, jenže do Litvy už nedoletěli, zřítili se na severu Německa. Dopadne Bílek podobně, nebo se mu podaří doletět do baráže?
