Dostal úkol, s kterým možná ani sám nepočítal. Tomáš Pekhart se nakonec překvapivě objevil v základní sestavě prvního utkání baráže proti Černé Hoře - a obstál se ctí. „Byla to pro mě velká zodpovědnost,“ přiznal dvaadvacetiletý útočník.
Zatímco Petr Čech se zlomeným nosem do zápasu roku nastoupil, dalšího klíčového borce českého týmu zranění na hřiště nepustilo. Milan Baroš si tak natáhl kulicha, rukavice a v péřové bundě z lavičky náhradníků sledoval, jak si v útoku vede jeho o devět let mladší kolega.
Český tým vstoupil do utkání aktivně, jenže Tomáš Pekhart na tom příliš velkou zásluhu neměl. Rychlé kombinace po zemi se ho netýkaly, s míčem se potkával jen zcela výjimečně.
„Takový typ útočníka potřebuje, aby do vápna létaly centry z obou stran. A to se nedělo,“ všiml si Pavel Hoftych, trenér Spartaku Trnava.
„Mužstvo nehrálo tak, aby maximálně využilo Pekhartových předností,“ přisadil si Vladimír Bálek, typologicky podobný útočník Bohemians 1905. „Tomáš to měl těžké.“
Pekharta si přebírali urostlí stopeři Miodrag Džudovič a Stevan Savič, kteří mu dopřávali jen velmi málo prostoru. Přesto se forvard německého Norimberku dokázal výrazně prosadit. Ve 34. minutě se od svých bodyguardů odpoutal, počkal si na přesný centr Tomáše Rosického a lahůdkově ho sklepl na nabíhajícího Petra Jiráčka. Plzeňský záložník byl v tu chvíli v ideální pozici, kousek za penaltovým puntíkem sám před brankářem. Jenže placírkou přestřelil...
„Pekhartova úloha byla gól dát, nebo ho připravit. To druhé splnil, ale Jiráček bohužel nedal,“ glosoval to Bálek.
„Co mohl udělat, udělal. Z toho, v čem je silný, vytěžil maximum,“ soudil Hoftych.
Největší rezervy měl dvaadvacetiletý čahoun v pohybu.
Přes enormní snahu - a nebo možná právě kvůli ní - se často ocital mimo těžiště hry, bylo znát, že je v náročné roli nováčkem.
Problémem zejména v první půli bylo, že se mu bohužel nedařilo účinně zachytávat dlouhé nákopy gólmana Petra Čecha. V této disciplíně přitom měl díky svým fyzickým dispozicím vynikat. Opak byl nicméně pravdou, vysoké míče ho většinou přelétly, takže je černohorští stopeři mohli v klidu zpracovat a rozehrát.
„To jsou balony, které by měl Pekhart mít,“ povzdechl si několikrát expert České televize Pavel Karoch.
„Pekhart by měl stát o deset patnáct metrů dál, protože Čech má fantastický nákop,“ dodal svůj postřeh někdejší reprezentační útočník Pavel Kuka.
Přesto hráč s číslem 8 nakonec vydržel na hřišti až do nastaveného času. Když předával štafetu náhradníkovi Davidu Lafatovi, aplaudovala mu nadšená Letná.
