Ital vtrhl na hřiště a slavil s reprezentanty: Ne opilý, ale v euforii!
Fotbalová asociace rozjela iniciativu pro fanoušky s názvem 12. hráč reprezentace – že ji však někdo vezme doslova, to čekal málokdo. A přesto, když v pátek Václav Pilař poslal Čechy do vedení, radovalo se na hřišti dvanáct postav. K českému týmu se totiž připojil jeden divák. A aby ta příhoda nebyla málo podivná, byl to Ital.
Míč vklouzl do brány, Václav Pilař se s výrazem totální euforie rozeběhl k hlavní tribuně, před ní klekl na kolena a roztáhl ruce. Během několika vteřin ho obklopili spoluhráči – a jeden muž v černé bundě a džínách. Na trávník vběhl z první řady.
Čeští fotbalisté tenhle výstřelek přijali v klidu. Nejspíš proto, že se nic nestalo. „Překvapilo mě to. Uvědomil jsem si to ale až po zápase, když jsem si toho všiml v novinách. Říkal jsem si, že to asi není hráč,“ usmívá se Tomáš Pekhart, který vyskočil na chumel spoluhráčů, a na nečekaného návštěvníka se tak díval shora.
„Nevěděl jsem vůbec, kdo to je. Až když jsme na sebe naskákali, viděl jsem pořadatele, že ho tahají zpátky. Ale je to dobře, fandové mají radost, dá se to pochopit. Jen doufám, že z toho nebude mít nějaké problémy,“ přeje si.
Ne, problémy z toho narušitel české radosti mít nebude. Prý i proto, že oslavy gólu v podstatě nenarušil.
„Delegát zákrok pochválil, řekl, že se neprojevil na zápase ani atmosféře. Ze hřiště fanouška odvedl člen ochranky, takzvaný běžec, který má přesně tohle na starosti,“ vysvětluje Martin Synecký, bezpečnostní manažer FAČR. „Tedy ne zdravotník, jak se někde objevilo – i když tihle pořadatelé mají na starosti i nosítka.“
Fanoušek, který měl kolem krku českou šálu, však hráčům nejspíš příliš nerozuměl. Byl to totiž Ital. „Oni prý nemusejí tyhle balkánské národy, asi přijel speciálně na tenhle zápas,“ přemýšlí Tomáš Sivok, který působil v Udine.
Vběhnutí na plochu pro italského nadšence nemělo a ani nebude mít žádné následky. Pořadatelé ho dokonce nechali sledovat zbytek zápasu z jeho místa v první řadě, odkud na plochu vnikl.
„Sám se toho lekl. Omlouval se, nebyl opilý, choval se slušně. Říkal, že se nechal strhnout euforií,“ vysvětluje Synecký, proč nebyl italský fanoušek vyveden ze stadionu.
„Ani policie ani UEFA to dál řešit nebudou. U nás bohužel stále není vběhnutí na hřiště trestným činem ani přestupkem, abychom ho mohli nějak postihnout, musel by spáchat výtržnost. A to se nestalo.“
Přesto by pro příště bylo asi lepší, kdyby v desateru fanouška–dvanáctého hráče přibylo jedenácté přikázání, že hřiště je lepší nechat původním dvaadvaceti protagonistům a rozhodčím. A možná pro jistotu i v italštině...
