Fanoušci slibovali Čechům peklo, to ale jelo jen na půl plynu
PŘÍMO Z PODGORICI - Bouřlivá atmosféra? Nenávistný dav? Fanatičtí fanoušci? To všechno stadion v Podgorici nabídl. Zklamání domácích se však promítlo i do atmosféry. Spíš než Čechům tak tady bylo horko jiným týmům.
Tribunami se rozezní první tóny černohorské hymny, nad hlavy fanoušků letí igelitové plachty a celý stadion se halí do červené a žluté. Ta píseň trochu tahá za uši, ale v podání jednotného davu z ní stejně běhá mráz po zádech.
Vítejte na stadionu Pod Goricom! Chátrající aréně, která je chloubou šedivé metropole Černé Hory i všech Černohorců. Její stařičké tribuny překypují emocemi a vibrují pod poskakujícím davem dvanácti tisíců bouřících těl. Tohle je Balkán.
Před dvěma dny nám taxikář v Podgorici významně klepal na rameno: „Takovou atmosféru nikde jinde nezažijete.
Věřte mi. Věřte mi!“ Skromnost sice není silnou stránkou Černohorců, tak moc ale zase statný šofér nepřeháněl.
Stadion v Podgorici vás neohromí počtem fanoušků jako londýnské Wembley, barcelonský Nou Camp nebo mnichovská Allianz Arena, všechno ale dohání dechberoucím fanatismem fanoušků. Takovým, jaký zažijete jen v zemích bývalé Jugoslávie nebo v Turecku.
Stačí, aby se domácí hvězda Mirko Vučinič dostal s míčem na českou polovinu, Černohorci jsou okamžitě na nohou a tribunami se šíří ohromující hukot. Fanoušci poskakují jako jeden muž, oči upřené na hřiště a kuráž si dodávají bojovnými chorály.
Jako by se v té chvíli přestala točit i zeměkoule. Když o chvíli později rozhodčí ukáže žlutou kartu Dejanu Damjanovičovi, domácí „barbaři“, jak si fanoušci přezdívají, italskému sudímu spílají a hrozivě mávají nataženým ukazováčkem.
V rohu stadionu se krčí několik desítek českých fandů, ale živo je hlavně za oběma brankami, kde bouří dva domácí kotle. Radikálnější je ten na severní tribuně, zvlášť když se na něm v úvodu zápasu strhne drsná rvačka mezi domácími příznivci.
Přesto se nedá říct, že takhle vypadá fotbalové peklo, které Černohorci Čechům slibovali.
Na atmosféře se s přibývajícími minutami projevuje nervozita fanoušků, kteří si uvědomují, že s postupem to začíná vypadat bledě.
Chorály už nemají takovou intenzitu a domácí dav se dostává do varu jen v okamžicích, kdy se hra přelije před branku Petra Čecha.
Když agilní Damjanovič nastřelí břevno, fanoušci znovu spustí ohromující ryk a vzteky zvedají ruce k nebi. A zopakují si to poté, co Vučinič z metru hlavou mine prázdnou branku.
