ROZHOVOR - Z ME má doma stříbro i pomyslný bronz. Teď vyráží bojovat o účast na EURO 2012 poprvé jako manažer národního mužstva. Vladimír Šmicer však ví, že v kvalifikaci, kterou reprezentace zahájí už zítřejším domácím utkáním s Litvou, půjde o osud celého českého fotbalu.
Seděl v hotelovém vestibulu a s úsměvem vzpomínal, jak naproti, v šatně Androva stadionu, kdysi spustil trenér Karel Brückner v poločase kvalifikačního utkání s Arménií.
„V kabině jsem přímo nebyl, protože jsem se rozcvičoval, neboť jsem šel do druhé půle, ale kluci byli, když přicházeli zpátky na trávník, vykulení. Ptám se jich: Co je? Oni: To jsi nezažil, tam lítaly koše. Já na to: Kdo je házel? Oni: Brükec. Tak to musíme začít hrát. A dali jsme čtyři góly,“ smál se Vladimír Šmicer. Teď už však jde veškerá legrace stranou.
Považujete kvalifikaci EURO 2012 pro český fotbal za životně důležitou? A sice v tom smyslu, že česká reprezentace může pomoci zastavit hrozivý úpadek tuzemského fotbalu.
„Ano. Ať si to chceme přiznat nebo ne, náš fotbal prostě dolů padá. Kluby to momentálně zastavit nepomohly a jediná šance je, že národní mužstvo postoupí na EURO 2012. Za tohle neseme já, trenér, realizační tým i hráči odpovědnost. A vážíme si toho, že všichni partneři přes všechny negativní věci, které kolem našeho fotbalu v poslední době byly, stojí dál za námi. To je pro nás povzbuzení. Teď je řada na nás, abychom tuhle důvěru oplatili.“
| Čeho se bojí sponzoři |
Ještě jednou, a jdeme od toho! Sponzoři národního týmu varují hráče i vedení mužstva před výstřelky, které se v poslední době na fotbalovou reprezentaci nalepily. Co by teď už neprošlo? POKOJ 433 Nejslavnější průšvih. Tým slavil po domácí porážce 1:2 od Německa v kvalifi kaci o EURO 2008 narozeniny Tomáše Ujfalušiho s alkoholem až do pozdních hodin. Mluvilo se i o přítomnosti lehkých žen, což se však nikdy neprokázalo. Mužstvo dostalo od vedení reprezentace pokutu ve výši jeden milion korun. RVAČKA V KOZIČCE Nedlouho po vyřazení z EURO si čtveřice Fenin, Kováč, Ujfaluši a Baroš vyrazila do baru Kozička. Potud vše v pořádku. Jenže Fenin s Kováčem se zdrželi déle a posléze se v podnapilém stavu poprali. Podle nich proto, že byli napadeni, ovšem přímí svědkové události hovoří jako o iniciátoru rvačky o Feninovi. Ten se druhý den omlouvá, společnost Gillette ho přesto okamžitě škrtá ze své reklamy, kterou měl toho dne točit. OSLAVA PO SLOVENSKU Fotbalisté odjeli do restaurace přímo z letenského stadionu, kde právě prohráli v boji o mistrovství světa se Slováky 1:2. Popíjeli do ranních hodin, Kováč močil přímo na ulici. Výkonný výbor týden poté vyloučil šestici Ujfaluši, Baroš, Kováč, Fenin, Matějovský a Svěrkoš z reprezentace. Jenže František Straka, nástupce odvolaného trenéra Petra Rady, vzal hříšníky při první příležitosti na milost. Až na Ujfalušiho, který se reprezentace nadobro vzdal. BAROŠŮV INCIDENT Moc se o tom nepsalo, protože vedení národního týmu tehdy šikovně zahladilo veškeré důkazy. Nebylo o co stát, navíc se to stalo za šéfování svazového předsedy a zároveň trenéra Ivana Haška. Velmi špatná reklama. Ale pravda to je – Milan Baroš se mezi dvěma kvalifi kačními zápasy (Polsko, Severní Irsko) opil v restauraci Kolkovna, kde následně ztropil i výtržnost.
|
Tlačí obchodní partneři nejen na postup, ale i na to, aby se na národní mužstvo už nelepily různé mimofotbalové aféry jako v dobách nedávno minulých?
„Určitě. S většinou z nich se teď prodlužovaly smlouvy a samozřejmě, že pro všechny partnery je důležitý mediální obraz národního týmu. Dřívější prohřešky reprezentantů byly detailně propírány v novinách, s něčím podobným už nechtějí být spojováni. Což je naprosto pochopitelné.“
Co z toho vyplývá pro vás jako nového manažera reprezentace i pro celé vedení národního týmu?
„Nehrajeme si na policajty, ale hráči musí vědět, že jakýmkoli dalším prohřeškem by hodně poškodili celý český fotbal. Už to není jen o nich, nebo o mně, či o trenérovi. Teď jde opravdu o celý český fotbal. Jedna případná hloupost může celému fotbalu pořádně zavařit.“
Jsou už po těch minulých průšvizích partneři tak naštvaní, že stačí ještě jeden skandál a z finanční podpory národního týmu by vycouvali?
„Kdyby se zopakoval velký skandál, určitě by bylo vysoce pravděpodobné, že by nějaký partner odstoupil. Já jsem u prodlužování smluv byl a vím, že obrovský důraz byl kladený právě na chování mimo hřiště.“
Vědí tohle dostatečně hráči?
„Na každém srazu jim to říkáme, protože opakování je matka moudrosti. Snažíme se jim říct i to, že moderní doba je i o moderních technologiích. Takže se v současnosti nic neutají. Dřív nebo později vyjde všechno najevo. Hráči si to musí uvědomit.“
A co když ne?
„Ti, kteří si neumí odpustit tyhle prohřešky, ať na srazy radši nejezdí. Takhle jsme jim to na rovinu řekli hned na začátku.“
Jaké hrozí hráčům sankce za porušení disciplíny?
„Těžko je můžeme adekvátně sankcionovat. Kdyby třeba od nás odstoupil některý z hlavních partnerů kvůli prohřešku určitého hráče, tak nemůžeme po dotyčném hráči požadovat, aby zaplatil ušlou částku. Takovou smlouvu by nám žádný z reprezentantů nepodepsal. Ale máme daný jistý disciplinární řád, ve kterém je samozřejmě na případné průšvihy pamatováno. Jenže to by byla slabá náplast. Pokud by od nás odešel silný partner, tak to můžeme zabalit a pokuta už je k ničemu. K tomu prostě nesmí dojít. Jakmile by si někdo myslel, že se přijede na sraz pobavit a dát si o tři pivka víc, tak opravdu ať na sraz nejezdí.“
Jak to zvládáte, když musíte bývalým spoluhráčům říkat nepříjemné věci?
„Není to nic lehkého. S některými jsem toho prožil opravdu hodně. Ale věřím, že mě znají a vědí, že chci jen to nejlepší pro ně. Já jsem byl vždycky do party, nikdy jsem nestál v koutě, ovšem teď podle mě dobře chápou, že jsem trochu na druhé straně a že si musíme říkat i nepříjemné věci. Myslím si, že už za pár srazů zjistili, že nad ničím nepřimhouřím oči. To totiž nejde.“
Musel jste už být vůči někomu důraznější?
„Dvě tři věci, které se mi absolutně nelíbily, jsem musel řešit. A taky jsem to klukům řekl.“
Co se vám třeba nelíbilo?
„V Americe se mi, ale nám všem z vedení, hrubě nelíbilo, jak se přistoupilo k prvnímu zápasu s Tureckem. Ke způsobu hry i k atmosféře jsme měli velké připomínky. Samozřejmě se může prohrát, ovšem ne takovým způsobem. Bude mi stačit, když se všichni hráči budou chovat jako v klubech. Kolikrát se mi však zdá, že si někteří v reprezentaci dovolí víc, než by si dovolili v klubu.“
Nejste jediný, komu se to takhle zdá. Proč k tomu dochází?
„Nevím. Zato dobře vím, protože jsem hrál za Lens, Bordeaux i Liverpool, co se tam po hráčích vyžaduje. A nikdo z nich neřekne ani popel. Jenže v nároďáku jako by některým hráčům narostla křídla a chovají se tady jinak. Neříkám, že se takhle chovají dál, ale když vidím náznaky něčeho takového, snažím se zakročit. Nechci to tady vidět.“
Jaké kroky v rámci prevence podnikáte?
„Nechceme dělat na hráče: bu, bu, bu! Jde nám o vzájemný respekt, na jehož konci je vítězství v zápase, pohledná hra, spokojenost diváků a nás všech. Nikomu nedáváme koule na nohy, jsme dospělí lidé. Když si hráč potřebuje během srazu třeba odskočit za těhotnou manželkou, vyjdeme mu samozřejmě vstříc. Ten samý respekt očekáváme od nich.“
Respekt musí být opřen o jasná pravidla. Můžete aspoň část z nich prozradit?
„Během reprezentačních srazů musí být hráči do jedenácti večer ne na hotelu, ale na svých pokojích. Je to celkově přísnější. Máme na patrech bodyguardy, aby se nedostal nikdo cizí ke klukům. Bezpečnostní opatření jsou zkrátka jiná, než když jsem hrál za nároďák já.“
Co chování těsně po srazu a těsně před srazem? Je ohraničeno mantinely?
„Těžko bych postihoval hráče za to, že jdou po skončení srazu na večeři a na ní si třeba dají jedno dvě piva. To podle mě není porušení životosprávy. Samozřejmě ale, že pokud by někdo šel někam pokračovat do tří do čtyř do rána, tak už to překračuje meze profesionality. A jeho mateřský klub ani my bychom nebyli spokojení. I kdyby tam alkohol nepil.“
A před srazem?
„Totéž. Večeře, ale do půlnoci, nejpozději do jedné hodiny po ní, by měl být hráč na pokoji. Co je potom, to už nebereme jako přátelské posezení.“
Jak se na tohle tváří ti, kteří se právě do předešlých průšvihů namočili?
„Ale vždyť tahle pravidla se dělají právě kvůli škraloupům z minulosti. My jsme si je nevymysleli. Kdyby jich nebylo třeba, nedělali bychom dodatky do reprezentačních smluv, které pamatují na tyhle věci. Takže to je jen reakce na to, co se stalo v minulosti. Teď už se nemůžou vymlouvat na to, že by nevěděli, co si můžou dovolit a co už ne. Přesně to vědí.“
Držíte se lidového moudra: důvěřuj, ale prověřuj?
„Prověřujeme si všechno sami, protože důvěra byla narušena několikrát. I když mně se tohle dělá těžko, neboť jsem se spoustou kluků ještě hrál. Jakékoli podezření však prověřujeme. Chceme mít přehled.“
Máte ho?
„Uvedu příklad z Olomouce. Kluci se v pátek chtěli jít dívat do restaurace na kvalifi kační utkání Anglie-Bulharsko, protože v hotelu ten televizní kanál nebyl k dispozici. Zeptali se, jestli můžou, my jsme jim vyhověli. Ale kontrolovat jsme je tam nešli. Důvěřujeme jim. Kdyby naši důvěru někdo zklamal, potom by přišel trest. A ten nejvyšší je vyřazení z kádru. Ale snad nikdo není v situaci, v níž se český fotbal nachází, schopen skandálu, který by nás přiměl ke krajnímu řešení.“
Jenže nemálo lidí třeba Milanu Barošovi v tomhle ohledu nevěří. Přece jen už těch výstřelků mimo trávník měl několik. Proto se logicky nabízí otázka: Bude tenhle hráč schopen lidově řečeno sekat latinu?
„Milan je neustálým terčem paparazziů a nachází se pod mediálním tlakem. Tak to je a bude. Já věřím, že si z toho vzal ponaučení. My ho potřebujeme, protože je to vynikající útočník, a vytváříme mu podmínky, aby měl všechno, co potřebuje. Zbytek si musí ohlídat sám. Je to ženatý chlap, má ženu, dítě a už snad za ta léta ví, jak se má chovat. Je pro něj škoda, že se někdy neudržel. Ale některé věci se nestaly tak, jak byly publikovány, a já vím, že ne všechno, co se kolem něj napsalo, je pravda. Na druhou stranu naopak vím, že spousta věcí pravda byla.“
„Myslím si, že jo. Známe se dlouho a podle mě se změnil. Třeba teď: natáčeli jsme reklamní spot pro Fan club české reprezentace. Volal jsem mu až den předem, jestli by nemohl jít, protože nám jiný hráč na poslední chvíli vypadl, a Milan okamžitě řekl, že přijede. V osm ráno byl na stadionu. Je s námi teď poprvé na srazu, pracuje poctivě, nevynechal jediný trénink, je na něm vidět, že chce. Doufám, že mu to vydrží.“
Dalším z party „hříšníků“ minulé éry je Tomáš Ujfaluši. Vy jste ho mocně lákal k návratu.
(skočí do řeči) „Chtěl bych ho pořád.“
Jste tedy přesvědčený, že by si s sebou přivezl jen to pozitivní, co dával týmu? Tedy vysoké fotbalové schopnosti, které prokazuje v Atlétiku Madrid.
„Nejdřív k těm problémům, co měl. Myslím si, že selhala komunikace mezi ním a tehdejším vedením svazu. Nikdo se ho nezeptal, jak to bylo. Ale teď je tu nové vedení, nový tým, i když se staronovými hráči, a jsem tu já, který Tomáše dobře zná. Jsem přesvědčený, že by mezi námi byl vzájemný respekt. Normálně bychom mu vysvětlili naše pravidla, a buď by je vzal a zase by hrál, nebo nikoli. Tím neříkám, že by se Tomáš nechtěl vrátit kvůli pravidlům, která jsme zavedli.“
Proč o jeho „comeback“ tak usilujete?
„Top hráčů, které má Česká republika, není tolik a Tomáš mezi ně jednoznačně patří. Hraje výborně v Atlétiku Madrid, a proto ho chceme. Bez ohledu na to, že se zranil Tomáš Sivok. I kdyby se zranili dva Sivokové, tak bychom Ujfalušiho chtěli. My totiž chceme postavit to nejlepší, co český fotbal má, a Tomáš do toho patří. Vždycky budeme stát o nejlepší hráče, které máme.“
Na čem to ztroskotalo?
„Je to tvrdohlavý paličák. Mluvil jsem s ním několikrát, poprvé už na jaře, když jsme byli v Madridu jednat o kvalifi kačním jízdním řádu, pak jsem to do něj hustil přes léto. A věřím, že uvnitř něj ho to táhne zpátky do nároďáku. Ale prostě řekl už dvakrát nebo třikrát, že se nevrátí, a zdá se mi, že kdyby to teď změnil, necítil by se dobře. Přesto má u nás dveře pořád otevřené.“
Ale on vám přes média vzkázal, ať už to nezkoušíte.
„Dokud tady budu a on bude hrát tak, jak hraje, byl by hřích o něj nestát. Ale zatím mi nezbývá než respektovat jeho rozhodnutí. Bohužel. Třeba však ještě ten malý plamínek, co v něm doutná, zažehneme. Jsme ve skupině se Španělskem, kde působí… Zkouším všechno možné. Ovšem záleží na Tomášovi a tím bych to ukončil.“
Kvalifikace je naopak na úplném začátku. A český fanoušek přemítá: Má tenhle tým na to, aby navázal na úspěchy vaší generace?
„Má na to. Zrovna teď jsem četl sestavy mužstev v pátečních kvalifi kačních zápasech. Všechny týmy prochází generační výměnou. Navíc už nikdo nikoho neporáží 7:0, zápasy jsou těsné, Kypr uhraje remízu 4:4 v Portugalsku. Na generační výměnu se nedá vymlouvat. Navíc my osu máme dobrou. Čech, Rosický, Plašil, Baroš, k nim Polák, Hübschman, to jsou hráči, kteří už toho mají hodně odkopáno. Nevidím jediný problém, proč bychom se nemohli srovnávat s evropskou špičkou.“
I se Španělskem?
„Jsou to mistři světa i Evropy a obrovský favorit. Ale my můžeme zatím na Španělsko zapomenout. Potřebujeme porazit Litvu. A pak pojedeme dál.“
Jak to máte jako manažer nalajnované?
„Ideální scénář je jasný: po podzimu devět bodů. Pak jet do Španělska s tím, že nemáme co ztratit. Se třemi vítězstvími v zádech by se tam kluci chtěli předvést a nebylo by se čeho bát. I kdybychom ve Španělsku prohráli, pak máme doma Lichtenštejnsko a výhra by nás udržela na špici. No a rozhodoval by podzim. Kdybychom uspěli ve Skotsku, mohli bychom hrát potom doma se Španělskem o první místo. Uvidíme, jak se bude lišit realita. Každopádně naším jediným cílem je postup.“
