Dopoledne ještě trénovali v Praze, odpoledne už se rozkoukávali v Lichtenštejnsku. Čeští reprezentanti si do jednoho z nejmenších států v Evropě přijeli pro tříbodové potvrzení triumfu nad Skotskem. Zatím narazili na alpský klid. Pasoucí se krávy a koně s jezdci.
Dámy v černých kostýmech zapalují velké svíčky tvořící cestu k hotelovému vchodu. Kráčelo do něj už hodně politických, kulturních a sportovních celebrit, což dokládá fotoalbum na stěně za recepcí. Mezi nimi vévodí zarostlá tvář Reinholda Messnera.
Další várka vzácných návštěvníků doráží dvacet minut po nedělní osmnácté hodině. Vede ji Petr Čech, hvězda Chelsea, a Tomáš Rosický, záložník Arsenalu. Český národní tým je na místě dalšího kvalifikačního činu. S dvoudenním předstihem.
„Co bychom dělali v Praze. Takhle bude všechno ve větší pohodě,“ usmívá se Vladimír Šmicer, manažer národního týmu a někdejší člen slavného Liverpoolu, který vyhrál i Ligu mistrů.
Žádný humbuk se však nekoná. Nestepují tu s památníčky lovci autogramů, netlačí se tu ani zástupy televizních štábů. Nikde ani živáčka. Jen hotelový livrej s vozíkem pro kufry a všudypřítomné alpské ticho, které ruší jen cvrlikající ptáci.
| 149 |
| Na tomhle místě v žebříčku FIFA je reprezentace Lichtenštejnska. Z týmů starého kontinentu jsou na tom v tomto ohledu hůře pouze Malta, Andorra a San Marino. |
Hned za hotelovým parkovištěm se zvedá kopec posetý krásnými borovicemi. Idylu ruší pouze rekonstrukce stěny podél parkoviště.
„Práce ale teď budou na dva dny zastaveny,“ ujišťuje Miroslav Bauer, Čech, který před třiceti roky emigroval do Švýcarska a teď zajišťuje pobyt české výpravy ve Vaduzu. „Ubytovávají se tady všichni soupeři, jen Španělé bydleli v nedalekém rakouském Feldkirchu,“ dodává.
Na úpatí pod mohutným svahem, do něhož je nedaleko „zakousnutý“ majestátní vaduzský hrad, už dopadá tma. A člověka hned napadne: „Dokonalý klid před kvalifikační bouří.“ Ta vypukne v tomhle malém státečku s pouhými 35 tisíci obyvateli už zítra večer a Čechům má po vítězství nad Skotskem přinést do tabulky skupiny I další tři body.
„Přijeli jsme si pro ně,“ notují si Bílkovi svěřenci. „Ale bylo by obrovskou chybou jít do zápasu s lehkým srdcem. Domácí nebudou jednoduchým soupeřem,“ doplňuje kapitán Rosický.
„A víte, co nás čeká na rozdíl od Skotska? Že Lichtenštejnci aspoň toho jednoho útočníka mít budou a při každé příležitosti to na něj budou nakopávat,“ připojuje brankář Čech.
Na první pohled se to zdá jako přehnaná pokora nebo servilita k soupeři. Vždyť lichtenštejnský fotbalový výkvět se krčí na až na 149. místě žebříčku FIFA. Ve čtyřiadvacetičlenném reprezentačním kádru napočítáte polovinu profesionálů a polovinu amatérů. Automechanik, učitel, obchodník či fitness trenér, i tyhle profese mohou být zastoupeny v bitvě s Čechy.
Jenže na rubu této mince najdete i výstrahy. V kvalifikaci mistrovství světa 2002 narazili ve Vaduzu tvrdě Portugalci, když s „trpaslíkem“ uhráli jen remízu 2:2.
Před pěti lety se k nim připojili Slováci, výsledek 0:0 vzbudil v jejich táboře poprask. Ale proč chodit do daleké minulosti, když je k dispozici čerstvý příklad ze startu téhle kvalifikace. Narodil se ve Skotsku, kde Lichtenštejnci kapitulovali 1:2 až gólem v 97. minutě.
„Jsme malý národ, ale hráli jsme fantasticky,“ řekl tehdy kouč Hanspeter Zaugg. Mimochodem tenhle pán, který seděl i na lavičce Grasshoppers Curych, je šéftrenérem svazu a zaštiťuje fotbalovou revoluci v zemi. V rámci ní se už od roku 2004 scházejí největší mládežnické naděje třikrát odpoledne ke společnému tréninku pod heslem: „Fotbal se změnil. Je rychlejší, technicky a takticky perfektnější.“
Fotbalová horečka se však zatím v těchto končinách neprobudila. Včera pomalu ve Vaduzu nikdo ani nevěděl, že se tu bude bojovat o postup na EURO 2012. 
Moderní a útulný stadionek s dobrým vyhřívaným trávníkem a tribunami podél celého hřiště zel prázdnotou. Jen dva dělníci zakrývali reklamy na mantinelech modrým plátnem.
Na vedlejším dětském hřišti táta houpal ratolest, po přilehlých cyklistických stezkách se občas prohnaly rodiny na kolech nebo pánové na koních, za náspem, tyčícím se bezprostředně za jedním z ochozů, spokojeně bublal Rýn a kousek dál se pásly krávy.
„Na Španěly nebylo zdaleka vyprodáno a na Čechy přijdou tak dvě tisícovky diváků. Možná dva a půl,“ přidal znalecký odhad Bauer. To je jedno. Hlavně, aby si hosté odvezli tři body.
