PŘÍMO Z PODGORICE | Vůbec to nebylo tak, že by při své gólové ráně zavřel oči a vypálil nazdařbůh před sebe. Ne, Lukáš Masopust si naopak na provedení kopu dal pořádně záležet. Vyšlo to. Černou Horu poslal do dvougólového manka. Navíc byl faulován před první trefou Tomáše Součka. Skvělý zápas slávistického křídla a první gól v reprezentaci! K jednoznačnému vítězství 3:0 přispěl měrou vrchovatou. „Je to sen každého malého kluka, každého fotbalisty. Jsem šťastný, že se mi to splnilo,“ radoval se ze své branky, která byla trochu podobná té, kterou trefil v play off Ligy mistrů v Kluži. Zároveň Masopust přiznal, že po prohře v Kosovu (1:2) vůbec nečetl noviny ani sociální sítě. „Bál jsem se toho jako čert kříže,“ pronesl.
Vzpomněl jste si na gól v Kluži?
„Ani ne, tam to bylo nacvičené, teď míč ke mně propadl a já se jen snažil, abych to trefil k tyči. Jsem moc rád, že jsem dal první reprezentační gól. Je to sen každého malého kluka, každého fotbalisty. Jsem šťastný, že se mi to splnilo.“
Dával jste si provedení kopu hodně záležet, nebo jste zavřel oči?
„Ne, vůbec jsem nezavíral oči. Chtěl jsem, abych balon trefil čistě a střela nebyla unáhlená. Pak by to skončilo třeba jako v domácím zápase s Kluží. Soustředil jsem na ránu, abych ji namířil přesně k tyči.“
Hodně jste hrozili ze standardních situací. Pilovali jste je?
„Připravujeme se na to každý zápas, měli jsme i něco nacvičeného, dneska nám to chodilo na rozdíl od zápasu s Kosovem. V půlce jsme si říkali, že zápas se může zlomit právě ze standardek, že je máme silný. To se nakonec potvrdilo.“
Oba gólové centry adresoval do vápna Jakub Jankto.
„Jo, Kuba dvě asistence. Nejdřív našel skvěle Suka, to byl výborný balon. Pak to ke mně propadlo, shodou okolností mě do toho prostoru poslal před rohem Vláďa Darida.“
Jaký byl balkánský dvojzápas?
„Dneska bylo dobré, že se hrálo večer. V Prištině byl velký hic, hřiště bylo sušší. V Černé Hoře byly podmínky pro fotbal přece jen lepší. V Kosově nám to nevyšlo, teď jsme byli produktivnější a zvládli jsme to.“
Na pravé straně za vámi nastoupil Vladimír Coufal. Pochvaloval jste si to?
„S Cufem spolu hrajeme už nějakých osm měsíců, víme o sobě, na všech výjezdech jsme spolu na pokojích. Jsme velcí kámoši, rozumíme si a na hřišti je to znát.“
Jste za vítězství rád i proto, že na trávníku bylo osm hráčů se slávistickou minulostí i přítomností?
„Ne, to vůbec. Takhle jsem vůbec nepřemýšlel. Spíš jsme sehraní, víme, co kdo udělá. Jak spolu trávíme víc času, je to naše výhoda.“
V kvalifikační skupině jste se posunuli zpátky na druhé místo. Těší vítězství dvojnásob?
„Už to hlavně nechceme pustit. Uděláme pro to všechno.“
Po Kosovu vás zavalila kritika. Každý čekal na vaši reakci.
„Jo, za to jsem obrovsky rád, i když se přiznám, že jsem to radši nečetl. Nicméně jsem slyšel, že jsme dostali velkou nálož. Určitě to nebylo nic příjemného. Snad jsme to odčinili a máme skupinu ve svých rukou.“
Je normální, že nečtete noviny a neprolézáte sociální sítě, nebo jste se četbě po Kosovu vyhnul záměrně?
„Bál jsem toho, jak čert kříže. Aby mě to nerozladilo. Když se párkrát zahrálo špatně, tak jsem kritiku četl a nosil jsem si to v hlavě. Proto jsem se tomu snažil vyhnout.“
