Ladislav Krejčí na tréninku české reprezentace před kvalifikačními duely v Kosovu a Černé Hoře • ČTK
Pavel Kadeřábek na tréninku české reprezentace před kvalifikačními duely v Kosovu a Černé Hoře • ČTK
PŘÍMO Z PRIŠTINY | Česká reprezentace stojí před velkým úkolem. Vyzrát v Kosovu na domácí „Balkánské Brazilce“, jak zní jejich přezdívka. (Sobota 15:00, online na iSport.cz) Kosovo je po třech zápasech o bod zpátky za českým týmem. Důležitost utkání je vážně veliká. V případě vítězství party Jaroslava Šilhavého by se pomalu mohly lednice plnit šampaňským. Postup na mistrovství Evropy 2020 by byl hodně blízko. V opačném případě by se národním tým dostal pod nepříjemný tlak. „Je možné, že na konci kvalifikace vyhodnotíme tento zápas jako nejdůležitější,“ připustil hlavní kouč reprezentace na předzápasové tiskové konferenci v útrobách stadionu Fadila Vokrriho v Prištině.
Vstupenky na zápas byly vyprodané za dvě hodiny. Jste připravený, že vás čeká divoká atmosféra?
„Je jenom dobře, že zápas bude mít takovou kulisu. My se toho nebojíme. Můj asistent Tomáš Galásek přímo sledoval zápas Kosova s Bulharskem. Nic extra se prý nedělo. Domácí fanoušci povzbuzovali, k žádným excesům nedošlo. My se těšíme, bude plný stadion, pomůže to oběma celkům. I když domácí budou mít v hledišti navrch.“
Hraje se už od tří hodin. Na teploměru může být přes třicet stupňů. Upravíte předzápasový režim?
„Je pravda, že ve tři hodiny jsem mezistátní zápas nehrál dlouho. Nicméně to respektujeme, UEFA takhle rozhodla. Uvidíme, jaké bude klima, asi bude vážně velké teplo. Večer by to bylo jistě příjemnější. Jinak nic měnit nebudeme. Snídaně, oběd a jdeme na to.“
Kosovu chybí pět důležitých hráčů. Především nejlepší střelec Arber Zeneli a Milot Rashica. Berete to jako podstatnou výhodu?
„Samozřejmě, že oba jsou výborní hráči a domácím chybět budou. Jsou to hráči základu, ovšem i jejich náhradníci jsou velmi silní v ofenzivě. Vnímali jsme i informace z domácího tábora, že Kosovo je vzhledem k početným absencím nyní slabé a my jsme favorit. Tím se určitě nenecháme ukolébat. Čeká nás silný soupeř, což ukázal v uplynulých zápasech. Plně ho respektujeme a půjdeme do utkání s pokorou. Na začátku kvalifikace jsem říkal, že všechna čtyři mužstva za Anglií jsou vyrovnaná a o druhé místo se společně poperou. Včetně Kosova.“
Na co si musíte dát největší pozor?
„Přijde mi, že z kosovských hráčů čiší hrdost, že mohou hrát za svoji zemi. Prezentují se týmově, z toho pak rostou individuality. Mají vynikající přechod do útoku, nebojí se jít jeden na jednoho, jsou obrovsky sebevědomí. Typičtí jižani.“
Kvalifikace je krátká, každý zápas je důležitý. Přesto, vnímáte výjimečnost situace? V případě, že utkání zvládnete, velmi se přiblížíte postupu na mistrovství Evropy.
„Každý zápas je za tři body. Možná je toto utkání pikantní v tom ohledu, že nás s Kosovem dělí v tabulce jediný bod. Buď jim tedy utečeme, nebo bodový odstup zůstane, v případě porážky nás přeskočí. Naší snahou bude, abychom byli úspěšnější my. Je možné, že konci kvalifikace vyhodnotíme tento zápas jako nejdůležitější.“
V minulém dvojutkání s Bulharskem a Černou Horou se vykrystalizovala poměrně jasná základní sestava. Z té vám vypadl pouze David Pavelka. Máte vzhledem k soupeři nutkání do složení jedenáctky zasahovat?
„Nechci mluvit konkrétně, ovšem je jasné, že základ chceme stabilizovat. Nejde to rychle, nicméně se nám to docela daří. Vstřebáváme víc a víc způsob hry, postupujeme vpřed, což vidím i na tréninku. Věřím, že to bude pokračovat.“
Trenér Kosova Bernard Challandes se obává výškové převahy českého týmu. Berete to jako předzápasovou hru, nebo na tenhle aspekt hodně spoléháte?
„Je pravdou, že máme silné a vysoké hráče. Byli bychom rádi, kdybychom z toho těžili. Ovšem i domácí mají v kádru urostlé typy, třeba střední obránci jsou fyzicky na výši. Zvládají útočné i obranné standardky. Je možné, že právě tyto situace budou klíčové.“
Kdo je favorit? Případně přijímáte tuhle roli?
„To nechám na vás novinářích. My chceme zvítězit.“
Otázka kosovského novináře: V roce 1976 se Česko stalo mistry Evropy po krásné penaltě Antonína Panenky. Proč od té doby takový úspěch nezopakovalo?
„Tehdy to bylo nádherné, ale myslím, že i v dalších letech jsme měli velké úspěchy. Třeba v Anglii 1996 nebo v Portugalsku 2004, kde jsem byl přímým účastníkem a kde nám k titulu chyběl jen malinký kousek. Je to dané hráčskými generacemi. A kdy to zase přijde? Byli bychom rádi, pokud by se to povedlo už příští rok. (rozesměje se) Nemyslím úplně na vrchol, ale už samotný postup bychom brali za velký úspěch. A ještě k Tondovi Panenkovi: občas ho potkávám, pořád je aktivní.“
