PŘÍMO Z PODGORICE | Dnešní rival české reprezentace získal před pár týdny na lavičku muže s nesmírně zajímavým životním příběhem. Černé Hoře šéfuje Faruk Hadžibegič, kouč s bosenským pasem. Ale také bývalý fotbalista, který se nesmazatelně, byť poněkud smutně, zapsal do dějin Jugoslávie. Na MS 1990 ve čtvrtfinálovém rozstřelu proti Argentině neproměnil rozhodující penaltu. Zároveň šlo i o poslední kop bývalého balkánského společenství na velkém turnaji.
Vyhrocený zápas v rozehřáté Florencii o postup mezi nejlepší čtyřku MS 1990 graduje. Na jedné straně Jugoslávie, na té druhé favorizovaná Argentina s božským Diegem Maradonou. Po sto dvaceti minutách hry se za bezbrankového stavu chystá penaltový rozstřel. Za stavu 3:2 pro jihoamerický tým se v páté sérii chystá ke kopu Faruk Hadžibegič.
Vypustí ránu. Polovysokou. Špatně umístěnou. Sergio Goycoechea skočí k pravé straně a míč oběma rukama vyrazí. Jugoslávie na turnaji končí. Že gól v penaltové loterii nedal i Maradona, nikoho nezajímá. Každý si jen pamatuje, kdo zazdil poslední penaltu.
Ano, ten Faruk Hadžibegič. „Před nedávnem jsem byl na letišti v Bělehradu a šel na pasovou kontrolu. Dávám doklady srbskému celníkovi, ten čte nahlas moje jméno: Faruk Hadžibegič…‘ ‚Ano, to jsem já,‘ odpovídám. Celník zvedne oči, usmívá se na mě a povzdechne si: ‚Ano, vím, že jste to vy! Ach jo, možná by to všechno bylo jinak, kdybyste tu penaltu dal, viďte?,“ vypravuje jednu z mnoha příhod Hadžibegič v rozhovoru pro čtvrtletník Football Club.
Konfrontace se smutným okamžikem vlastní fotbalové kariéry má takřka na denním pořádku. O penaltě jugoslávského kapitána dokonce byla vydána kniha. Bývalý italský válečný zpravodaj na Balkáně Gigi Riva sepsal knihu L’ultimo rigore di Faruk: Una storia di calcio e di guerra (Farukova poslední penalta. Příběh fotbalu a války).
V zemích bývalé Jugoslávie si italské selhání stále pamatují. Už také proto, že to bylo definitivně naposledy, kdy se země představila na velkém turnaji. Téměř vzápětí, o rok a půl později, svět s hrůzou sledoval krvavý rozpad balkánské země. Mimochodem, rodák ze Sarajeva se osobně znal s Radovanem Karadžičem, doživotně odsouzeným vůdcem bosenských Srbů.
Války mezi jednotlivými republikami Jugoslávie, které se rozhodly odejít z federace, provázely brutální etnické čistky, jednotlivé národy byly nejen vyháněny, ale také vyvražďovány. Padlých bylo více než sto tisíc.
Do role jednoho z hlavních aktérů se angažoval Radovan Karadžič, vůdce bosenských Srbů, jenž měl mimo jiné na svědomí masakr ve Srebrenici a jenž byl před půl rokem odsouzen na doživotí za válečné zločiny a genocidu.
Hadžibegič jednoho z největších světových zločinců znal osobně. Karadžič v osmdesátých letech pracoval v klubu FK Sarajevo, kde současný trenér Černé Hory v té době hrál. Funkce? Psycholog!
„Dodnes je pro mě těžké nerozčilovat se, když o něm mluvím. V té době pracoval coby psychiatr v sarajevské nemocnici. Do klubu ho přivedli, aby nám pomohl s motivací, když se mužstvu nedařilo. Narodil se v Černé Hoře, jeho rodina pochází z Kosova, hájil zájmy Srbů v Bosně a je zodpovědný za masakry a smrt několika tisíc lidí. Lidsky mu nelze nic odpustit. Nicméně si pamatuji jeho projevy, když byl u nás. Tehdy vykládal o velké Jugoslávii a o Titovi. Nedokážu pochopit jeho myšlenkový vývoj, změnu jeho postoje,“ kroutí hlavou Hadžibegič.
Vzápětí popisuje týmového psychologa, jakých je dnes spousta. „Nikdo tehdy nemohl tušit, že se z něj stane řezník. Po zbytek svého života se asi budu snažit najít odpověď na otázku, jak v něm mohly současně existovat dvě tak odlišné osobnosti. A obávám se, že ji nikdy nenajdu.“
Dnes Hadžibegič povede „Statečné sokoly“ z Černé Hory v bitvě proti Česku. Bude to poprvé, co reprezentaci koučuje v kvalifikačním zápase, jelikož k týmu nastoupil na konci července a dosud ho vedl pouze během přátelského utkání s Maďarskem (2:1). Jen vítězství udrží reálné naděje Černohorců ve hře o EURO 2020.
Góly
Domácí:
Hosté: 54. T. Souček, 58. Masopust, 90+4. Darida
Sestavy
Domácí: Petković – Marušić, Lagator, Tomašević, R. Radunović (73. Bećiraj) – Hočko, N. Vukčević (C) (68. Bakić) – Boljević, Kosović (73. Savičevič), Vešović – Mugoša.
Hosté: Vaclík – Coufal, Čelůstka, Suchý (C) (46. Brabec), Bořil – Darida, T. Souček – Masopust (77. J. Kopic), Král, Jankto – Schick (90+2. Krmenčík).
Náhradníci
Domácí: Mijatović, Dragojević, Sekulić, Bakić, Janković, Bećiraj, Savičevič, Jovović, Hakšabanović, Šćekić, Jankovič, Kojašević
Hosté: Koubek, Pavlenka, Kadeřábek, Brabec, Simič, Krejčí, Kalvach, Hušbauer, Krmenčík, Kopic, Doležal, Novák
Karty
Domácí: R. Radunović, Marušić
Hosté: Jankto, T. Souček
Rozhodčí
Palabıyık – Eyisoy, Olguncan (všichni TUR)
Stadion
Gradski Stadion Podgorica, Podgorica
