Expert Lička: Pokrok Maďarů, bojím se o Němce. V Rusku se zastavil čas
Šestatřicet zápasů, devadesát čtyři gólů a moře fotbalové zábavy. „Kdo chtěl, ve všech skupinách EURO si nějakou našel,“ říká Verner Lička, olympijský vítěz z Moskvy 1980 a šéf Unie českých fotbalových trenérů. Které týmy ho příjemně překvapily? Kdo nejvíc zklamal? A jaké šance mají v play off Češi? I o tom mluví v rozhovoru pro deník Sport.
Mistrovství Evropy není jen svátek fotbalu, je i důvodem solidního spánkového deficitu. Verner Lička o tom může vyprávět. „Rád chodím na kutě dřív, ale teď mi dvě hodinky spánku každý den chybí,“ usměje se unaveně. „Ale když se pokaždé budou hrát takové zápasy jako třeba v poslední den zamotané skupiny F, kde Maďaři málem vyfoukli postup Německu, budu rád.“
Bavily vás i ostatní skupiny?
„Ze začátku jsem neměl nejlepší pocit. Bál jsem se, aby se nehrálo víc utkání jako Rakousko vs. Severní Makedonie v prvním kole céčka. Takových zápasů naštěstí byla menšina, k vidění byl hodně zajímavý fotbal. Snad jen: už bych neopakoval EURO s jedenácti hostitelskými zeměmi. Je zvláštní, že někdo může ve skupině odehrát všechny tři zápasy doma a někdo ani jeden.“
Postoupilo do osmifinále správných šestnáct týmů?
„S čistým svědomím můžeme říct, že nepostoupil nikdo, jehož hra nekoresponduje se současnými trendy. Silnější se oddělili od slabších. Jen jeden tým může litovat, že neprošel dál.“
Který?
„Maďarsko. V supersilné skupině s Portugalskem, Francií a Německem ukázalo kvalitu, nečekaně bylo šest minut od postupu. Za poslední roky udělalo obrovský pokrok a z téhle zkušenosti v budoucnu může hodně těžit. Maďaři jako jediní můžou být smutní, že nepostoupili, ostatní na to neměli. Včetně Slovenska, které v posledním zápase se Španělskem narazilo do zdi, rozdíl byl opravdu markantní.“
Mimochodem, jaký se na EURO vlastně hraje fotbal?
„Plně koresponduje se současným vývojem, který nediktují národní mužstva, nýbrž klubové týmy z vyspělých lig. Když jsem sledoval postupné útoky na mistrovství světa 2018, nikdo se pod tlakem moc nechtěl hrnout do zakládání akcí, většina týmů obvykle volila spíš delší přihrávky.“
Zatímco teď?
„Zatímco teď je to pastva pro oči, ukázkově to zvládá třeba Itálie. Rychlost přepínání, reakce na ztráty, kvalita hry bez míče… Tohle všechno je na mistrovství Evropy podobné jako v Lize mistrů či Evropské lize.“
Kdo vás kromě Maďarska ještě příjemně překvapil?
„Hodně se mi líbí Dánsko. V první půli neuvěřitelně mačkalo Belgii, první tým světa. Nebo jak Dánové převálcovali Rusko! Pochopitelně jim pomohlo, že hráli doma, plus extra motivace po šokující ztrátě lídra Eriksena. Výkony Dánska nebo Maďarska jsou dobrou zprávou i pro Česko.“
V čem?
„Víte, je hezké se porovnávat s Francií nebo Španělskem, ale daleko reálnější je inspirovat se menšími zeměmi na naší úrovni. Tohle EURO ukázalo, že i ony můžou být perfektně připravené a ovládat fotbalovou modernu. Třeba zakládání akcí pod tlakem od gólmana, odvážnou hru ve vysokém postavení, represink… Dnes už se nebavíme o tom, že to jde, ale že je to povinnost. Pokud cokoliv z toho nezvládnete, nemáte šanci.“
Kdo na EURO nejvíc nezvládal?
„Zklamalo mě Rusko. Na domácím mistrovství světa před třemi lety zahrálo slušně a došlo do čtvrtfinále, ovšem teď to vypadá, že se tam zastavil čas. Rusové byli na EURO většinou pasivní a v jejich hře se nedalo o nic opřít. Další příjemné poučení pro Česko: když máte na jedné akci úspěch, neznamená to, že ho automaticky musíte mít i na další. A naopak.“
Nějaké další zklamání?
„Trochu se bojím o Německo. Kde jsou ty časy, kdy i nejlepší experti UEFA měli problém přečíst, v jakém rozestavení Němci vlastně nastoupili, protože byli neuvěřitelně variabilní. Už na posledním mistrovství světa mi přišli vyčpělí a i v prvním zápase na EURO s Francií ukazovali bezradnost. Výhrou 4:2 nad Portugalskem se nadechli, ale s Maďarskem to měli tak tak, aby prošli dál.“
Proč?
„Připadá mi, že se pořád ještě nedokázali sehrát. Individuálně jsou na tom výborně, mají spoustu ofenzivních hvězd, jenže dohromady netvoří tým. Přitom Německo se vždycky opíralo o sílu mančaftu, byla to jeho největší přednost. Už se těším na žhavé osmifinále Německa s Anglií, bude to velká zkouška pro oba týmy.“
Ještě se musíme zastavit u Nizozemska, českého soupeře v nedělním osmifinále. Tleskal jste mu u televize?
„Nizozemci chyběli na posledních dvou velkých akcích, což je v jejich historii nepředstavitelné. Jako kdyby ztratili svoji tvář a na chvíli jim trochu ujel vlak, ale na EURO se mi líbí. Osm gólů v třech zápasech není málo, navíc neztratili ani bod a můžou se opřít o perfektní pohyb bez míče. Na druhou stranu, v relativně snadné skupině je nikdo pořádně neprověřil.“
Takže Češi mají šanci?
„Jsem optimista. I pro český tým je to obrovská výzva, zvlášť při papírové schůdnosti naší poloviny pavouka. Ve čtvrtfinále by nároďák šel na Dánsko či Wales… Trenér Šilhavý za poslední dva roky s mužstvem udělal progres a slibné je, že je tu další prostor ke zlepšení. Tým si získal zpátky respekt Evropy, Česko už nikdo nepodcení. Nevyděsila mě ani poslední porážka s Anglií, většina hráčů teprve sbírá zkušenosti na velké akci.“
Kdo jsou pro vás nejzářivější hvězdy turnaje?
„Ještě bych počkal na play off, ale už teď mě moc baví Belgičan De Bruyne, po zranění se vrátil ve velkém stylu. Král zálohy, artista, všeumělec. O ofenzivních čarodějích Ronaldovi, Benzemovi nebo Mbappém se vůbec nemusíme bavit a fazonu jako hrom má třeba i nizozemský záložník Wijnaldum, na toho v osmifinále pozor.“
A na koho ještě?
„Líbí se mi spousta talentů mezi devatenácti a dvaadvaceti lety, kteří dostali první šanci včas a teď jsou vyhraní. Například anglický záložník Mount nebo chorvatský bek Gvardiol. Věková hranice dnešních hvězd se neustále snižuje, i borci z ročníku 2002 už jsou připravení a hotoví.“
Zkusíte si tipnout, kdo EURO vyhraje?
„Kdepak. Po skupinách nevidím jednoho špičkového favorita, který by ostatní převyšoval. Navíc play off je vlastně EURO číslo dvě: na všechno, co bylo doteď, můžete zapomenout. Schovejte čísla ze skupin do archivu a vychutnejte si bitvy o fotbalovou nesmrtelnost.“
