Itálie na turnaji baví. Hraje útočný, organizovaný fotbal, pokořila několik rekordů a pokukuje po teprve druhém prvenství na evropském šampionátu. K tomuto cíli ji vede trenér Roberto Mancini. Přitom má boku svého životního přítele, který překonal i rakovinu, Gianlucu Vialliho.
Jejich společné emotivní objetí po postupu přes Rakousko obletělo svět. „Vrátilo mi to staré vzpomínky a emoce z dob, kdy jsme spolu hráli,“ culil se Vialli.
Mají přátelství, jaké by si každý přál. Společné pouto Manciniho s Viallim je tak silné, že když si bývalý majitel Sampdorie Paolo Mantovani pořídil dva pejsky, pojmenoval je Roby a Luca. „Nevím, jestli je to zrovna lichotka, ale je to pravda,“ smál se Vialli.
Právě v Sampdorii zažili „góloví bratři“, jak se útočníkům přezdívalo, největší společný úspěch. Předcházely mu však měsíce plné bolesti.
Na domácím mistrovství světa v roce 1990 neodehrál Roberto Mancini jedinou minutu. Vialli dopadl ještě hůř, když si před šampionátem nejprve natáhnul tříslo a následně onemocněl bronchitidou. V nominaci před ním proto dostal přednost budoucí nejlepší střelec šampionátu, Salvatore Schillaci. Vialli se zdravě naštval a před další sezonou slíbil majiteli Mantovanimu, že dovede Sampdorii k titulu. A slib splnil. S devatenácti brankami byl i nejlepším střelcem celé Serie A. Mancini mu sekundoval s dvanácti góly.
Dodnes jde o jediný titul v historii klubu.
„S Robertem jsme spolu spali vždy na pokoji před zápasem, procházeli jsme společně momenty radosti i bolesti, dosáhli jsme obrovského úspěchu a jsme skoro stejně staří. Jak bychom mohli nebýt přátelé,“ má jasno Vialli.
Když přebral Roberto Mancini italskou reprezentaci, bylo jen přirozené, že se i Vialli stane členem týmu. V roce 2018 mu tedy šéf italské fotbalové federace Gabriele Gravina nabídl, zda by nechtěl dělat na příštím EURO vedoucího týmu. „Každý důvod, proč trávit čas s Robertem, je dobrý důvod,“ odpověděl mu tehdy Vialli.
Starostí měl přitom nad hlavu. Doktoři mu totiž diagnostikovali rakovinu slinivky. Jednu z nejzákeřnějších forem této nemoci. „S rakovinou jsem nevedl boj. Je příliš silným protivníkem. Bral jsem to tak, že jsem na své cestě životem a rakovina se ke mně přidala jako otravný spolucestující. Mým cílem bylo jít stále dopředu, aby ji to omrzelo a nechala mě na pokoji,“ vypráví nyní již vyléčený Vialli.
Dnešní soupeř Italů, Belgie, si však další pokračování úžasné pohádky rozhodně nepřeje.
