Šmicer před EURO: Tlak Haška rajcuje. Kuchta by měl mít ke Slavii respekt
Na téma Ivan Hašek by mohl vést seminář, vždyť ho dobře zná. Ostatně, jak sám Vladimír Šmicer říká, „kopal“ za to, aby byl reprezentačním trenérem. Teď už ale půjde do tuhého, vždyť EURO je blizoučko. „Je na něm znát, že má drajv a před sebou obrovskou výzvu,“ říká na Haškovu adresu fotbalová legenda, která v rozhovoru pro server iSport a deník Sport mluví také o nováčkovi Lukáši Červovi, o celém týmu, výhledu na mistrovství Evropy nebo kontroverzním vystupování útočníka Jana Kuchty. „Musí ukázat, že je dospělý chlap,“ míní Šmicer a reprezentantům vzkazuje: „Na pokřik Kuchta Belmondo neskákejte...“
Jak Ivana Haška vídáte od doby, co se stal reprezentačním trenérem?
„Je to velký rozdíl. Velký. Než se to v prosinci lámalo a v lednu proběhla volba, vídal jsem ho často. Třikrát týdně jsme chodili na hokeje, tenisy, různé sportovní akce, vyjížděli jsme na exhibice. Od chvíle, kdy se stal trenérem nároďáku, ví, že je sledovaný fanoušky, médii. Chce mít podle mě čisté svědomí, že pro to dělá opravdu všechno, aby mu nikdo nemohl nic vytknout. Od svého jmenování začal jezdit za hráči po celé Evropě, spoustu jich musel vidět i v české lize. Zašel dokonce i na Slavii, i když je to pro něho určitě výzva. Takže jsem ho za to pochválil, že není jenom na Spartě.“ (směje se)
A docela se to projevilo, že?
„Na nominaci je vidět, že v Edenu nebyl nadarmo... (usmívá se) Vzal osm slávistů, ale bral by i víc hráčů ze Sparty, kdyby neměla v základní sestavě tolik cizinců. O víkendech jsme s ním tedy nebyli vůbec, většinou ráno jezdil na Strahov a s asistenty připravoval všechno, co potřebují, rozjeli třeba i datové oddělení. Vídám ho daleko méně, golf jsem s ním letos hrál snad jednou, vůbec si to nepamatuju. Na hokeji jsem s ním byl od prosince tak dvakrát, maximálně třikrát. Ale není to nic špatného, protože když s ním hraješ, nabruslíš se trochu víc. Být s ním v jedné pětce není žádná výhra. (směje se) Je pravda, že někdy jsem byl taky pryč já nebo jsem měl pochroumané koleno.“
Vidíte na něm, jak ho práce reprezentačního trenéra vtáhla? Že má nový drajv?
„Má, je to na něm znát. Je na něm vidět, že je před ním nový cíl, že za ním jde. Přitom se o nároďáku a o hráčích nebavíme tolik, jak bych čekal. Myslím, že hodně věří týmu, který má kolem sebe. A já ho nechci zatěžovat svými otázkami, úvahami. Fakt se bavíme málo. I ohledně nominace jsem ho nechával na pokoji. Když někam chodí, všichni asi začínají o tom samém. Spíš jsem s ním mluvil o sportech, které má rád, o normálním životě. Taky potřebuje mít okolo sebe někoho, kdo se ho pořád nebude vyptávat. Na to, jak k sobě máme blízko, jsem až překvapený, že jsme skoro nic ohledně nároďáku neprobírali. Když jsem dokonce naposledy přišel v neděli na hokej, ptal jsem se: Kde je Háša. A kluci na to: Vždyť už trénují... Samozřejmě když se nevidíme delší dobu, zavoláme si a něco probereme, ale není to nic zásadního.“
To jste opravdu nebyl zvědavý, co zásadního zrovna řeší, koho vezme do Německa?
„Nominaci jsem skoro trefil, na devětadevadesát procent, a nemusel jsem se s ním o ní vůbec mluvit. Vždyť v podstatě ani moc jiných variant nebylo. Řekl bych, že kdyby byl trenérem reprezentace někdo jiný, změnil by maximálně jedno dvě jména. Rozšířením nominace na šestadvacet hráčů moc otazníků nezůstalo. Uvolnilo ti to ruce, abys mohl vzít hráče, které bys normálně nebral.“
Nebyla na Haškovi někdy znát třeba nervozita?
„Myslím, že není nervózní, ale že se hrozně těší. Působil na mě dojmem, že je spokojený s tím, jak všechno jde. Od jeho nástupu až doteď tam pozoruju spíš pozitivnější věci, ať už řešili první nominaci a kluky z Belmonda, nebo pak tu
