Proč Češi nevyužili smršť centrů a proč je pro ně gól ze hry hlavolam
ANALÝZA | Jedině výhra nad Tureckem dá Čechům jistotu lístku do vyřazovací části EURO, pokud nechtějí spoléhat na pomoc druhých. Jenže remíza s Gruzií ukázala, že vstřelit branku ze hry je pro Haškův tým neřešitelný hlavolam. Ze standardních situací udeřit umí, ovšem trenér tuhle výhodu v sobotním odpoledni v Hamburku dostatečně nepodpořil.
Na sklonku loňského listopadu bojovali Češi v posledním zápase o lístek na EURO 2024. V utkání s Moldavskem potřebovali zvítězit. Na hrotu útoku se objevil bez jednoho centimetru dvoumetrový Tomáš Chorý. Nejprve narýsoval kolnici za obranu na první Douděrův gól, pak vyskočil na roh Kušeje a nekompromisní hlavičkou pod břevno uklidnil mužstvo druhým gólem.
Střih do sobotního zápasu.
Česká reprezentace opět potřebovala vyhrát. Tentokrát k postupu ze skupiny. Na druhé straně stál podobný soupeř. Opět spoléhal na hluboký obranný blok a kontry. Do jeho pokutového území přiletěl rekordní počet centrů na šampionátu (45). Neřešme teď, že převažovaly méně výhodné centry z hloubky a z boku nad těmi zpětnými od brankové čáry, které jsou nejgólovější.
Řešme personální nápomoc ke gólovému finále.
Tomáš Chorý, bijec, kterého ve vápně nechcete bránit, zůstal i v závěru na lavičce. Kouč Ivan Hašek vysvětlil, že dal přednost běhavějším náhradníkům. Způsob hry českého mužstva i charakteristika soupeře však spíše volal po nesmlouvavém habánovi.
Gruzínci totiž měli od samého začátku velký problém s bráněním standardních situací. Nevěděli si rady s dlouhými auty Vladimíra Coufala, ani s rohovými kopy. Tady jsou důkazy.
První obrázek rekonstruuje momenty z 3. minuty, kdy wingbek West Hanu United poslal rukama od postranní čáry dalekonosný míč poprvé do pokutového území soupeře. Signál měl tyto opěrné body: balon půjde na penaltový puntík, tam podstoupí souboj Ladislav Krejčí a Tomáš Souček a odražený nebo propadlý míč bude na zadní tyči hlídat Adam Hložek. Klaplo to hezky, protože sedm Gruzínců nedokázalo ubránit čtyři Čechy.
Útočník Leverkusenu tak vyplaval ve stoprocentní šanci, ale střelu zblízka nasměroval po zemi na brankáře, který nohou zpacifikoval projektil. Kdyby Hložek mířil nahoru, což je v dané pozici efektivnější, Jamal Musiala to na EURO demonstroval už dvakrát, navštívenka by skončila v gruzínské síti.
Po dvaceti minutách se totožná situace opakovala. Bohužel se stejným výsledkem. Hložek sice z bezprostřední blízkosti po Coufalově autovém vhazování na penaltu zasunul míč do brány, ale s pomocí ruky.
Co se nepovedlo po autu, podařilo se po rohu. Gruzínci opravdu při jejich bránění tápali. Střídající Ondřej Lingr si zpoza jejich zad seběhl na přední tyč, odtud prodloužil míč na zadní tyč, kterou tentokrát zavíral Patrik Schick. Zbytek už znáte – odraz od tyče, dorážka hrudníkem a srovnáno na 1:1.
Takže – jestli něco Gruzíncům nevonělo, byly to vážně standardní situace a vysoké míče do šestnáctky. Přispěl k tomu i výškový průměr 181, 5 cm deseti hráčů základní sestavy. Jen dva mají nad 190 cm. Chorý měří 199 cm.
Nikdo samozřejmě neví, zda by se plzeňský čahoun zasloužil o rozhodující gól, kdyby se dostal ze střídačky na trávník, nicméně ve fotbale jde vždycky o zvýšení pravděpodobnosti vstřelení gólu. A když víme o rekordním počtu centrů českého výběru, o gruzínské labilitě při standardních situacích a gruzínských centimetrech, Chorý typologicky mohl pravděpodobnost zvýšit.
Obzvlášť když je také známé, že Češi neumějí rozebrat hlubší blok rychlou jedno dotekovou kombinací se zapojením více hráčů. Tolik účinné narážečky na třetího nebo jinou formu vědomé souhry v ofenzivě téměř nepoužívají. Proti Gruzii tomu nebylo jinak.
Předvedeme si to na příkladu ze závěru utkání, kdy Hašek posílil útočnou sílu o Antonína Baráka a Petra Ševčíka. Jak vidíte na snímku, před Ševčíkem se otevřela krásná příležitost pro narážečku na třetího. Balon mohl obdržet Lingr, jenž by jej prvním dotekem sklepl na Baráka. Ten mohl proniknout s míčem u nohy do pokutového území, kde měli na penaltě Češi převahu 3 na 2. Tedy stoprocentní branková příležitost!
Jenže česká reprezentace nemá základní prvek moderního fotbalu tréninkem zarytý pod kůží, proto Ševčík připojil druhý dotek a na dalším obrázku si můžete ověřit, že cesta k tutovce se tím uzavřela. Slávistický záložník potom balon přeposlal dozadu. Španělé, Němci a spol. by tuhle nabídku na smeč využili, protože na trénincích (i teď na EURO) drilují do omrzení jedno dotekovou hru na malém prostoru.
Haškův tým se není schopen ani poučit z chyb. Jak Češi prohráli zápas s Portugalskem? V nastavení předstíral zbytečně na trávníku zranění Douděra, čtyři další hráči rozhazovali rukama směrem k rozhodčímu. Místo coby všichni mazali zpátky, aby bránili remízu 1:1. Portugalci toho využili ke kontru, běželi ve čtyřech na čtyři Čechy a na konci chtěl Coufal sebrat míč v situaci, kdy to dělat nesmí, a bylo to 1:2. V souboji s Gruzií se totéž opakovalo. V nastavení byli Češi naskládaní v soupeřově šestnáctce a její těsné blízkosti. Tomáš Holeš se rozhodl pro střelu do chumlu, která neprošla, a míč se odrazil na kopačky protivníka před pokutovým územím. Holeš se rozhodl vyrazit proti balonu, ale přihrávku nezachytil. Chyba jako Coufal. Následovalo přečíslení 3 na 1 a super vyložená šance, kterou Saba Lobjanidze výstavně zazdil. Kdyby ne, opakovaná hra s ohněm by se reprezentaci vymstila. A už po Gruzii by se ocitla ve složité postupové šlamastyce.
Takhle je naděje na postup stále relativně vysoká. Pokud ji však národní tým hodlá využít, musí si kouč Ivan Hašek a jeho spolupracovníci uvědomit, že za chybějícími body nestojí absence štěstí, nýbrž nedostatky ve hře i v koučování.
