Při absenci Tomáše Rosického, Lukáše Váchy, Jaroslava Plašila je hráčem, na kterého bude národní tým spoléhat především. Záložník Bořek Dočkal by měl být mužem, který dodá hře české reprezentace myšlenku, s největší pravděpodobností by se měl přesunout z pravého kraje středové řady na pozici klasické desítky. „Nemám s tím problém, ve klubu už na tomhle postu hraju pravidelně,“ konstatuje opora Letenských.
Se Spartou jste zvládli postoupit do základní skupiny Evropské ligy, vedete ligu. Jel jste na sraz s dobrou náladou?
„Jel, samozřejmě je to příjemnější, když člověk přijede po klidnějším období v klubu, kde se splnil cíl, což byl postup do Evropy. Dařilo se nám i sbírat body v lize. Je to příjemnější. Ale i kdyby to bylo jinak, je třeba to trochu oddělit. Zažil jsem i srazy, kdy jsem nepřijel s moc dobrou náladou, ale po týdnu odjížděl s výbornou. Ve fotbale to jde rychle.“ (usmívá se)
Při neúčasti Tomáše Rosického byste měl být hráčem, který ho nahradí. Troufáte si?
„Postově určitě ano, ve Spartě jsem ve většině zápasů nastupoval ze středové pozice, takže v tom nevidím problém. Nemám ale rád, když se mluví o tom, že někdo někoho nahradí. Fotbalově nahrazovat Tomáše by šlo velice těžko.“
Z pohledu kreativity se ovšem nabízí, že byste měl Rosického úlohu převzít, že?
„Nemyslím, že by styl fotbalu, který v reprezentaci hrajeme, byl založen na kreativitě jednoho dvou hráčů. Není to filosofie trenéra Vrby ani našich týmů, ze kterých reprezentace hodně čerpá. Nejsou to celky, které by byly založeny na dvou tvořivých hráčích, přes které by všechno točily. Je to o celkovém pojetí týmu.“
Přesto lze očekávat, že na vás coby jednoho z dlouhodobých lídrů bude větší tlak…
„Není to tak, že dáme na papír sestavu, pošleme jí na hřiště a čekáme od dvou hráčů, že to sami zvládnou. Samozřejmě je předpoklad, že kluci, kteří mají něco odehráno, by na sebe měli vzít zodpovědnost a pomoci mladším hráčům, kteří mohou být nervózní. Jsem připravený pomoci co nejvíc, ale nejdu na hřiště s tím, že bych měl sám rozhodnout zápas.“
Jak vnímáte důležitost nadcházejících dvou zápasů?
„Naše jediná starost je, abychom oba uhráli. Pak můžeme čekat, jestli budeme mít štěstí v ostatních výsledcích. U Holanďanů nevíme, v jakém rozpoložení budou. Když se sejdou dobře, můžou se rozjet a bude těžké je zastavovat. Zase na ně nemáme uhráno tolik bodů… Na druhou stranu na mě zatím v kvalifikaci nepůsobili nijak suverénně. Věřím, že nejsou v takové pohodě, aby teď najednou začali všechno vyhrávat.“
I vás stejně jako Miroslava Peltu děsí představa, že pojedete do Nizozemska k poslednímu zápasu s cílem bodovat?
„Po vývoji skupiny, tak jak jsme jí rozjeli, se nikomu nechce do toho, aby byl rozhodující zápas doma s Tureckem nebo nedej bože v Holandsku. Bylo by to hrozně těžké a hlavně škoda. Nesmíme ale zapomínat, že ta skupina nebyla vůbec jednoduchá a pořád se pro nás vyvíjí dobře.“
