V Bursasporu odtrénoval celou přípravu, v novém klubu si rychle vybojoval základní sestavu. Přitom na přelomu roku Tomáš Sivok mohl spíš přemýšlet o tom, jestli vůbec bude pokračovat s fotbalem. Zdravotní patálie, se kterými si nevěděl rady doktor z Besiktase, nakonec vyřešil až uznávaný český docent Pavel Kolář. „Zachránil mi kariéru,“ nezapomněl poděkovat zkušený stoper ve chvíli, kdy usedl před novináře na pondělním srazu české fotbalové reprezentace.
Sivok se s českým týmem chystá na klíčové duely evropské kvalifikace. Čtvrtek s Kazachstánem (20:45 Plzeň) a neděle v Lotyšsku (18:00) napoví o tom, zda se Vrbův výběr přiblíží k účasti na finálový turnaj do Francie. „Věříme, že to zvládneme,“ řekl reprezentační obránce, který mluvil i o svém novém angažmá v tureckém Bursasporu.
Zdravotně už jste po problémech ze zimy v pořádku?
„Jo, odtrénoval jsem celou přípravu, zatím je to v pořádku. Ještě jednou bych chtěl poděkovat panu Kolářovi, že mi asi zachránil kariéru. Změnil mi vložky v botách a ukázalo se, že to pomohlo. Doktor v Besiktasi (předchozí Sivokův klub) mi tam píchal asi dvacet injekcí, nic se nezměnilo, docent přišel, píchl mi tam jednu, změnil vložky do bot a za čtrnáct dní jsem hrál. Je to trošku alchymie.“
To byl váš problém opravdu takhle banální?
„Opravdu to tak bylo. Byl jsem z toho trošku nešťastný, že v takovém velkém týmu pracoval takový doktor, přišlo mi, že se na to díval jako zvěrolékař. Každý může udělat chybu, ale nebyl jsem jediný hráč, který s ním měl problémy. Už tam i skončil, jsem rád, že jsem od něj pryč. Pro mě to byl nejhorší člověk, kterého jsem ve fotbalovém prostředí za svou kariéru potkal. Profesor Kolář mi zachránil kariéru, jsem rád, že jsem nemusel podstupovat žádný zákrok a srovnalo se to samo.“
Nemáte teď strach z tureckých doktorů?
„Strach ne. Mám k nim respekt, musím říct, že ty dva, co máme teď v Bursasporu, jsou mnohem lepší. Třeba Necka (spoluhráč Necid) má nějaký zánět v těle, když to řešil na dálku s docentem Kolářem v Praze, je to úplně něco jiného. Jsou v pohodě, snaží se problém vyřešit společně. Je to vždycky o lidech a o tom, jaký mají charakter.“
Jak se daří v novém angažmá?
„Zatím je to spíš takové rozkoukávání. Bohužel vedení se nepovedlo udržet nějaké hráče, kteří s námi odtrénovali celou přípravu. Týden před Superpohárem (8. srpna s Galatasarayem, Bursa prohrála 0:1) vedení prodalo asi pět hráčů, během tří týdnů naopak přišlo osm až devět hráčů. Příchody se zastavili na čísle patnáct nebo šestnáct, když jsem odjížděl, měl jsem zprávy, že vedení chce ještě udělat nějakého středního záložníka z Lutychu.“
Projevuje se to na hře týmu?
„V Turecku se uvolnila kvóta cizinců, všechny týmy teď nakupují ve velkém. Ten náš je prakticky úplně nový, z kádru z minulé sezony zůstali v základní sestavě jen dva hráči. Souhra na hřišti je zatím nulová, jsou tam velká okna. Pořádně nevíme, co hrajeme. Úvodní tři kola jsme hráli prakticky bez ofenzivních hráčů. Čtyři hráči přestoupili do Fenerbahce, naše křídla museli hrát levý a pravý bek, útočníka nějaký záložník. Bylo to trošku náročné, ale teď už končí přestupy a doufám, že se to nějak stabilizuje.“
Jenže ve třech kolech jste třikrát prohráli a v tabulce jste předposlední…
„Nevyšel nám začátek, není příjemné, když přijde hráč, je s vámi jeden trénink a za dva dny jde hrát zápas, každý týden je sestava úplně jiná. Nezačali jsme dobře, máme na sebe teď velký tlak, fanoušci už to samozřejmě vnímají. Chápou, že přišli noví hráči, ale liga se rozjíždí, už je za námi třetí kolo a je na čase, abychom sbírali nějaké body. V domácích zápasech teď budeme pod tlakem.“
Jak působí ty změny na vás? Před sezonou jste vlastně přicházel do úplně jiného týmu.
„Musím říct, že klub funguje skvěle, nejsou tam žádné problémy. Máme nádherné tréninkové centrum, za čtrnáct dní se má otvírat nový stadion, přišli noví, kvalitní hráči. Spíš je chyba v tom, že se posily nedělaly během přípravného období a přicházely až v momentě, kdy už je rozjetá liga. Tím je to pro nás těžší, nemáme čas na nějaké top sehrání. Ze základní sestavy z přípravného období jsme tam zůstali snad jen čtyři.“
Velký rozhovor s Tomášem Sivokem čtěte v úterním Sportu
