Co udělal trenér Michal Bílek v kvalifikačním utkání s Dánskem špatně? Dá se říct, že všechno. Na důležitý duel o MS 2014 mužstvo nebylo vůbec připravené. Deník Sport identifikoval čtyři hlavní příčiny debaklu.
1. Nereálný optimismus
Michal Bílek před Dánskem: „Naši formu vidím optimisticky. V sedmi zápasech od EURO jsme dostali jen dva góly a i v ofenzivě jsme se zvedli.“
Čítankový příklad toho, jak si český fotbal neumí vyhodnotit střízlivě realitu. Ve všech soutěžních zápasech po mistrovství Evropy budila hra českého národního týmu rozpaky.
Loni v září v Kodani se tým zakopal u vlastní šestnáctky, v ofenzivě se k ničemu nedostal (střely na bránu: Dánsko 18, Česko 4). Dánové Čechy jasně přehráli a hostům bod zachránil jen skvělý Čech v bráně. Bulharsko doma? Bída s nouzí.
Kouče zachránily dvě výhry v přátelských utkáních, ve kterých se hraje bez nervů. Navíc s protivníky (Slovenskem a Tureckem), kteří nepatří k top evropským celkům. Skutečnou kvalitu hry tudíž nemohli prověřit. Ale Češi byli před výkopem optimističtí a Dánové v krizi…
2. Nulová taktika
Tabulka skupiny B | |||
1. | Itálie | 10 bodů | 3-1-0 |
2. | Bulharsko | 9 bodů | 2-3-0 |
3. | Dánsko | 5 bodů | 1-2-1 |
4. | Česko | 5 bodů | 1-2-1 |
5. | Arménie | 3 bodů | 1-0-2 |
6. | Malta | 0 bodů | 0-0-4 |
O čem se Bílek už loni v Dánsku přesvědčil? Že Seveřané nejsou žádní nakopávači míčů, ale jejich zbraní je kombinační hra. Slušelo by se tedy udělat všechno proto, aby se k rychlé kombinaci nemohli dostat.
K tomu je třeba bránit v pružném úzkém bloku (vzdálenost mezi obranou a útokem zhruba 25 metrů) a vysunout presink na útočnou polovinu. Aby si Dánové nemohli poklidnou rozehrávkou ťukes ani nachystat. Oba principy v české hře scházely. O nacvičené spolupráci v útoku už nemohla být řeč vůbec.
Zkrátka: tady je sestava a jinak hrajte podle svých individuálních schopností. Na NÁHODU!Takhle se na mezinárodní úrovni nedá hrát snad už dvacet let.
Dánové byli kompaktní (pořád blízko u sebe), protože to trénují. I proto asi jeli za teplem do Španělska. Výuka taktiky vyžaduje vysvětlování, korekci chyb a v zimě by při tom hráči zmrzli.
3. Opakované Rusko
Jakmile se rozneslo, že Rosického nahradí v sestavě Jiráček, vracely se hned vzpomínky na Rusko. Tam dostal střed zálohy na starost trojúhelník Jiráček, Plašil, Rosický. Dopadlo to katastrofálně! Jejich vzájemná spolupráce měla se zónovým bráněním společného asi tolik, co párek v rohlíku s kaviárem. Zkrátka chaos na chaos.
Teď měl tenhle trojúhelník opět dva vrcholy totožné (scházel Rosický). Bude to tentokrát fungovat? Kdepak, opět výbuch. De facto stejný jako v úvodním utkání na EURO 2012.
Před českými stopery zase častokrát zívala díra jako po bedně granátů. Pravá ruka nevěděla, co dělá levá a naopak. Malý dovětek k tomu: Jiráček už na klubové scéně skoro půl roku nehraje a na sklonku podzimu prodělal operaci třísel…
4. Kauza Rosický
Bude, nebude? Nebyl. Kolikrát se už dohady kolem zdravotního stavu Tomáše Rosického v Bílkově éře opakovaly, přesto byl výsledek tentýž: tým není připravený na tuhle absenci.
Trenér se svými spolupracovníky měl na nalezení co nejlepšího náhradního řešení už přes tři roky! Představte si, že by kouč Barcelony tři roky opakoval: Bez Messiho prostě nemůžeme hrát. To by ho prezident i fanoušci hnali!
Fotbal je týmová hra a sebelepší jedinec lze nahradit právě výkonnější spoluprací hráčů na hřišti. Jenže naučit deset jedinců vědomé spolupráci neumí všichni trenéři. U české reprezentace, která už nemá Nedvědy, Kollery, Poborské, by však měl být tuplem ten, kdo to umí. Ale to generalita českého fotbalu stále odmítá akceptovat. Pak ovšem není na místě její údiv nad popravou od Dánů. Přišla naprosto logicky.