Na tiskovou konferenci zase přišel se sklopenou hlavou, s českým týmem musel přijmout další nepříjemnou ránu. Karel Jarolím vstřebával porážku s Ukrajinou (1:2), která vznikla díky dvěma inkasovaným gólům v nastavení poločasů. „Mrzí mě to, zápas mohl skončit obráceně,“ hodnotil čtvrteční úvodní zápas Ligy národů trenér národního týmu.
Jak moc vás tahle prohra mrzí?
„Bolí to hodně. Prohráli jsme tímhle gólem v nastavení, stejně jsme inkasovali i v závěru prvního poločasu. Mrzí nás to, Ukrajina měla některé situace nebezpečné, ale my jsme si vypracovali také pár slibných situací. Zápas mohl skončit obráceně, ale bohužel.“
Ocitli jste se na ukrajinském kolotoči?
„Ukrajina potvrdila kvalitu, o které jsme věděli, že má, to bezesporu. Začátek byl pro nás dobrý, šli jsme do vedení. Pak jsme ve středu hřiště nestačili pokrývat jejich hráče, i když jsme věřili, že to zvládneme. Z toho pak pramenil tlak Ukrajiny. Vaclík něco chytil, my jsme naopak neudrželi balon vepředu a pak se to na nás valilo zpátky. Uprostřed hřiště jsme to nezvládli.“
Nechtěl jste změnit systém se třemi obránci už během prvního poločasu?
„Přiznám se, že jsem o tom přemýšlel. Jenž předat informace hráčům, jak se mají chovat v jiném rozestavení, je složité. Věřil jsem, že poločas uhrajeme a pak bude čas si informace předat. Bohužel jsme inkasovali. Hráči do druhého poločasu dostali instrukce, abychom měli jejich hráče lépe pokryté. Bylo by složité sahat do toho už v prvním poločase.“
Komplikace pro Ligu národů?
„Samozřejmě to komplikace je, kdybychom dneska uhráli aspoň bod, pořád to bylo otevřené. Příští sraz máme dvě utkání venku, nezbývá než se o to pokusit a bojovat.“
Proč nefungoval střed pole ze Slavie?
„Bylo to dané tím, že Jarmolenko chodil i do pozice podhrotového hráče, trošku blokoval Tomáše Součka a v podstatě jsme tam byli dva na tři. V tomhle tam měli pomoct útočníci, jeden nebo druhý měl pokrýt jejich defenzivního záložníka, to ne vždycky bylo optimální. Proto tam vznikaly ty otevřené prostory.“
Koho viníte při druhém gólu?
„Přiznám se, že jsem situaci viděl jen v reálu, zatím ne na videu. Je těžké se k tomu objektivně vyjadřovat. Bylo to i dílem smůly, že Tomáš Vaclík míč tečoval Bořilovi do hlavy a odrazilo se to k jedinému hráči Ukrajiny. Byl tam jediný a balon se dostal přímo k němu... Ale jak jsem říkal, ještě jsem to pořádně neviděl...“
Jaká je nálada v českém týmu, když se do sezony vstupuje opět porážkou?
„Samozřejmě je to nepříjemné. Je třeba se z toho oklepat a jít do dalšího utkání s Ruskem, i když je to jen příprava. Nic to nemění na tom, že se musíme dát dohromady a co nejlépe se připravit.“
Během vašeho působení je to už několikátá rána, kterou tým schytal. Máte ještě energii a sílu bojovat s těžkými údery?
„Samozřejmě nic příjemného to není, ale bylo by smutné, kdyby ji člověk neměl. Je to trenérské řemeslo, člověk musí počítat se vším. Fotbal přináší výhry i porážky, je to nepříjemné. Měli jsme problémy s poměrně velkou absencí, bylo hodně málo času se na zápas připravit ještě lépe. Ale až samotné utkání vám pak ukáže, jak to ve skutečnosti je. Spoléhali jsme na to, že dva útočníky daleko víc využijeme, budeme se k soupeři dostávat přes strany, chodit tam centry a ve vápně mít dost hráčů. Bohužel, dopadlo to takhle...“
Ukázalo se, že Ukrajina je teď kvalitnější?
„O tom jsem mluvil. Ukrajinské mužstvo jako nároďák má kvalitu, křídelníci i střed hřiště je velice dobrý, jak pohybově, tak technicky. Ukrajina kvalitu má, měli i držení míče. Ne vždycky se utkání vyhrávají na držení míče. Oni šance měli, ale my jsme je druhý poločas měli také.“
Zklamal vás Michael Krmenčík, když jste ho střídal už o poločase?
„Nechci přes média kritizovat hráče... Byla to systémová změna, nemohlo to dopadnout jinak, že půjde jeden z útočníků. Patrik dal gól, byl ve větší pohodě, takže volba padla na Michaela.“
