Bořil: Na Krejčího nemám číslo. Chorý je dobrý kluk, na hřišti „svině“
Naposledy se v českém nároďáku objevil ve čtvrtfinále EURO v létě 2021, na hřišti byl u vyřazení s Dánskem. Pak dlouho bojoval se zdravotními problémy, vůbec nebylo jisté, zda si ještě zahraje fotbal. Jan Bořil (33) vyšperkoval perfektní návrat na trávníky dodatečnou pozvánkou do reprezentace na zápasy s Albánií a Ukrajinou. „Vážím si toho, že tady můžu být,“ řekl obránce Slavie.
Před více jak rokem pomalu končil kariéru, problémy s kolenem ho téměř dva roky nepustily na hřiště do zápasů na nejvyšší úrovni. Jan Bořil se ale nevzdal a postupně se dostal do formy. V aktuální sezoně je na hřišti platným kapitánem Slavie a nakonec po něm sáhli i trenéři reprezentace. Do národního týmu se vrací jako nejstarší hráč kádru po tříleté odmlce. „Nevěřil jsem tomu,“ vyprávěl během úterního setkání s novináři.
Co s vámi dělá návrat do reprezentace?
„Vůbec jsem tomu nevěřil, když mi trenéři zavolali. Hodně si toho vážím, že jsem tady, že tady můžu být s klukama, trenéry a dokázal jsem se dostat na takovou úroveň po takové době a po takovém těžkém zranění.“
Přitom většina lidí vás spíš odepisovala, že s fotbalem skončíte.
„Je to pravda. Skoro před rokem jsem chtěl ukončit fotbalovou kariéru, teď tady sedím před vámi a bavíme se. Je to něco neuvěřitelného, moc si toho vážím a jsem šťastný.“
Co všechno jste musel pro návrat udělat?
„To nejde ani popsat. Hodně. Od podpory rodiny po mé tréninky, kdy jsem jezdil do Německa a přidával si. Bylo to hodně náročné, dlouhé, všichni víme, jak jsem po zranění začínal a jak jsem se k tomu návratu postupně dopracoval. V téhle sezoně se mi daří, hraju pravidelně a nese to ovoce.“
Dostal jste se do nejlepší formy v kariéře?
„Asi jo. Jsem rád, že se teď daří mě i celkově Slavii a snad to přenesu i tady do nároďáku.“
Co vám řekl trenér Trpišovský, když vám přišla dodatečná pozvánka?
„Trenéři se tomu smáli, já tomu nejdřív nevěřil. Pak mi ale trenér říkal: ‚Musíš jet, to je neuvěřitelný, tvůj příběh pokračuje. My si toho vážíme, ty si toho taky musíš vážit.‘ Odpovídal jsem mu, že si toho opravdu vážím a že samozřejmě pojedu.“
Neváhal jste ani chvíli? Třeba kapitán Sparty Filip Panák, který si také prošel velkými zdravotními problémy, řekl, že se chce soustředit především na klubovou kariéru a pauzy využít k regeneraci.
„Řešili jsme to s trenéry, doma s rodinou. Zápasů je hodně, únava se kumuluje. Ale domluvili jsme se - všichni mi dali zelenou, vidí, v jaké teď jsem pozici. Cítím se dobře. Samozřejmě jsem unavený, ale to je teď každý. Já chtěl jet za každou cenu a jsem rád, že jsem tady.“
V reprezentaci je teď spousty slávistů nebo těch, co v klubu působili. Cítíte se jako doma?
„Přesně tak. Známe se velice dobře, stejně jako s klukama, co jsou z Plzně a ze Sparty nebo už působí venku. Není mezi námi žádný problém.“
Jak těžké je ve vašem věku zvládat nároky Slavie? Tedy ohromnou intenzitu, fyzickou náročnost…
„Tělo to zvládá velice dobře, jinak bych nehrál a ve Slavii nebyl. Víceméně jsem dva roky skoro nehrál, takže jsem si odpočinul a dneska to na hřišti nahrazuju.“
Před rokem v derby jste měl potyčku s Ladislavem Krejčím, oba jste byli vyloučení. Teď jste spolu v reprezentaci, vyříkali jste si to?
„Nemám na něj telefonní číslo, takže jsme si nevolali. Ale tady na srazu už jsme se potkali, podali si ruku a zasmáli se tomu. V derby je to vždycky vyhrocené, ale co se stalo na hřišti, zůstane na hřišti. V osobním životě nemáme žádný problém.“
V národním týmu jste po třech letech a jako nejstarší z nominovaných. Jak se změnila atmosféra v týmu?
„Vyměnili se trenéři, spousty kluků se protočilo. Nějaká osa tady zůstala, ale nároky na hráče zůstávají stejné. Chceme vyhrávat a postupovat. Něco se nepodařilo, ale jsme tady od toho, abychom se zlepšovali a vyhrávali, snad to bude jenom lepší.“
Už od trenéra Haška víte, jaká bude vaše role v týmu?
„Tohle bych nechal na trenérech. Samozřejmě mi trenér volal, říkal mi, co by mohlo nastat, že někteří kluci nemohou hrát nebo jsou pod žlutou kartou. Jsem připravený na všechny varianty.“
Dá se intenzita Slavie přenést do nároďáku?
„Tak to i chceme. Proti Albánii se nedá hrát tak, že budeme zalezlí v bloku. Musíme hrát intenzivně a dobře je presovat, aby nemohli rozehrávat.“
Ve Slavii i v reprezentaci je s vámi Tomáš Chorý, v minulosti nepříjemný soupeř z Plzně. Tím, jak ho v klubu víc poznáváte, měníte na něj názor?
„Známe se s Tomášem dlouho, já jsem ho i doporučoval do Slavie, věděl jsem, že je to dobrý kluk. Na hřišti dokáže být taková svině, nevím, jestli to tady takhle můžu úplně říct (smích). Má respekt, stopeři se ho bojí. Jsem rád, že je v našem týmu a může pomoct i reprezentaci. Je to výborný kluk.“
Vracíte se do nároďáku v roli lídra?
„To je dobrá otázka. Uvidíme, chtěl bych, ale lídrů je tady velká škála. Hlavní je, že je tady výborná parta.“
V týmu si zahrajete s Tomášem Součkem, Vladimírem Coufalem, je tady i vedle vás sedící Alex Král. Setkává se v reprezentaci „stará“ totální Slavia?
„Hráli jsme spolu, měli úspěchy, teď můžeme být společně tady. Pokud naše dřívější úspěchy přeneseme znovu na hřiště, bude to vynikající. Jsem rád, že se můžu s klukama potkat po několika měsících, s některými i po letech.“
Láká vás i mistrovství světa 2026, což je často zmiňovaný cíl trenéra Haška?
„Upřímně tohle ne, asi by to bylo scifi, kdyby se postoupilo na mistrovství světa a já tam jel. To si ani nedokážu představit. Samozřejmě budu rád, pokud by se to splnilo, ale to je asi nedosažitelné. Bylo by to na druhou stranu krásné a budu doufat.“
