Slova chvály i dva dny po vítězství 2:1 nad Bulharskem prší na hlavu dvougólového střelce Patrika Schicka. Podle Václava Kotala, kouče reprezentačního výběru U17, má třiadvacetiletý útočník AS Řím schopnosti, aby se v budoucnosti vyrovnal bývalým českým superstřelcům Janu Kollerovi a Milanu Barošovi. „Určitě, o tom není sporu. Technicky i rychlostně je skvěle vybavený, což bylo vidět zejména při druhé brance do sítě Bulharska. Ve třiadvaceti letech je zkušeným hráčem, nenechá se odstrčit od balonu. Vypadá to, že konečně máme zase střelce,“ říká uznávaný expert.
Opravdu může být Patrik Schick v národním týmu stejně tak výrazný jako kdysi Jan Koller s Milanem Barošem?
„Určitě. O tom není sporu. Je to opravdu zajímavý hráč. Je poměrně vysoký, nicméně má velmi dobrou techniku. Balon mu nevadí. Navíc má výhodu, že góly může střílet levou i pravou, což proti Bulharsku jasně demonstroval. Umí pracovat pod tlakem, vážně dobrý.“
Co se vám na něm ještě líbí?
„Vezměte si, když Jarda Šilhavý udělal změnu a Patrika ze hřiště stáhl, náhradník Doležal měl jednodušší situace ke vstřelení gólu a nedokázal je vyřešit. Schick si dovedl poradit po větším tlakem od obránců. S ním v sestavě má reprezentace na čem stavět. Samozřejmě je to i otázka křídel, aby mu připravovali servis. Proti Bulharsku to celkem šlo.“
Už jste zmínil druhý vítězný gól. Využil Schick v ten moment všech svých předností?
„Určitě, výborně si balon převzal, pak si ho přikryl tělem a uvolnění patou do protipohybu obránce bylo jednoduše skvělé. Navíc Patrik byl v pohybu pod tlakem soupeře, přesto situaci zakončil bezchybně.“
Osmadevadesát procent útočníků by střílelo, Schick si však vytvořil ještě lepší pozici manévrem patičkou, při němž poslal mimo hru bránícího Božikova. Ukazuje to jeho výjimečnost?
„Jsou vidět zkušenosti. Patrik se vyvíjí v Itálii, tedy v silně konkurenčním prostředí. Tam je fotbal důrazný, musí být odolný v soubojích, což se přesně ukázalo. Nejen při první brance, ale především při druhé trefě. Jak říkám: jestliže máte kvalitu, konkurenční prostředí ji pomůže ještě zvýšit. Jste nucení pracovat pod tlakem, na malém prostoru, pak získáváte větší klid a jistotu. To Patrik ukázal. Naopak třeba Doležal ne, což nás málem stálo vítězství. Jak balon proletěl v poslední vteřině naší šestnáctkou, bylo neuvěřitelný. Šancí jsme měli dost. Škoda, že jsme nedali třetí gól. Mohl být konec klidnější.“
Schick si v Itálii si během dvou let nevybojoval stabilní místo v základní sestavě. Musí ho to deptat. Přesto na nároďák přijede výtečně naladěný. Těší se. Vyzařuje z něj pozitivní energie.
„Patrik má problém v osobě Edina Džeka. Ten je v Římě jasnou útočnou jedničkou, proto když se dostane na hřiště, je nucený hrát více z pravé strany. I když se i odtud stahuje doprostřed, nevyhovuje mu to. Kdežto v národním mužstvu hraje na svém oblíbeném místě hrotového útočníka, tudíž se vůbec nedivím, že se těší. On se přímo musí těšit. V reprezentaci hraje roli, která mu je vlastní. Je to postavené na něm, navíc on má přesně tohle rád. Dodává mu to sebevědomí. Když mužstvo na něj spoléhá, jemu to dává ještě větší chuť. Četl jsem, co Patrik říkal po zápase s Bulharskem, i před ním. Přijel pozitivně nastavený, bylo znát, jak věří ve své schopnosti.“
Nakolik je pro sebevědomí mužstva důležité, že má ve svém středu takového zabijáka?
„Obrovsky. Jako návod krásně poslouží právě zápas s Bulharskem. Měli jsme dost šancí na vysoké vítězství, ale v koncovce si poradil pouze Schick. To o něčem svědčí. Realizace brankových situací je naprosto zásadní. Kdyby Bulhaři v poslední minutě vyrovnali, zápas i výkon by nám to úplně zdevastovalo. Takhle žijeme, máme vítězství. Přesto je k zamyšlení, jak moc je efektivita důležitá. Hezká hra je jedna věc, ale pokud neproměníte možnosti, je vám pěkný fotbal k ničemu. Obzvlášť v kvalifikačních duelech. Proto je tak strašně důležité mít někoho jako Patrika Schicka. Pořád jsem strašně frustrovaný z našeho vystoupení na mistrovství Evropy sedmnáctek, kdy nám jeden gól k tomu, abychom hráli o mistrovství světa. Přitom to v našem případě bylo právě o efektivitě. Chyběli nám nejlepší hráči, přesto jsme i bez nich mohli postoupit, ale kvalita nám v klíčových momentech chyběla. Hráče typu Schicka jsme neměli.“
