Dokonce i úplný nováček Martin Vitík je starší. Benjamínkem české reprezentace na EURO do 21 let je Adam Karabec. Sparťanský klenot je však zvyklý. I na Letné působí v dospělém kolektivu. A nebýt jeho centru, nesrazil by si italský záložník Giulio Maggiore gól do vlastní branky. „Bál jsem se, že centr je moc nízký,“ přiznává den cenné plichtě.
Celý zápas zahrávali standardky Michal Sadílek a Pavel Bucha. Jak jste se ke gólovému přímému kopu dostal? „Kluci byli napsaní, já mezi exekutory nebyl. Ale už jednou byla z pravé strany standardka a ptal jsem se Sádi, jestli bych ji mohl zkusit. Řekl mi, že tuhle dá ještě on a příští mi nechá. Za deset minut byla další, ujistil jsem se, jestli můžu, řekl mi, ať jdu a skončilo to gólem.“
Neříkal jste si, že jste to kopnul špatně, když to šlo na prvního italského hráče? „Bál jsem se, že jsem to kopnul níž, než jsem chtěl. Mělo to jít do chumlu, aby to lízl někdo od nás. Když jsem viděl, že to italský obránce netrefí hlavou čistě, přál jsem si, aby to prodloužil za sebe dozadu a mohl to někdo dorazit do branky. Nakonec to poslal skoro do šibenice.“
Takže jste stihl nečekaný start v základu a rovnou i podíl na důležité brance. To jste asi před turnajem nečekal, že? „Abych řekl pravdu, taky mě to překvapilo a byl jsem rád, že trenér ukázal na mě. Dozvěděl jsem se to až v den zápasu, takže jsem neměl moc času být nervózní. Ale nemívám s tím problémy, byl jsem celkem v klidu.“
Platíte za technicky nadaného hráče, jak se vám proti Italům hrálo? „Italové jsou obecně takticky i technicky hodně vyspělí, takže jsem se těšil. Skvěle bránili, měli nebezpečné protiútoky. Stejně jako se Spartou proti AC Milán jsem nastoupil proti Sandru Tonalim. Znám ho z italské ligy, hodně se mi jeho styl líbí, takže jsem si ho trochu načetl a při zápase mu nedat prostor a ubránit ho. S Ondrou Šašinkou jsme se střídali, kdo u něj bude, a myslím si, že se nám to docela i povedlo.“
Jak fungovala kooperace s Pavlem Buchou a Michalem Sadílkem? „Kluci jsou hodně běhaví, což mi dost pomohlo. Navíc mají obrovský přehled a jsou schopni najít prostor mezi řadami, kde bych měl pohybovat. Z tohohle pohledu byla naše spolupráce super.“
V české výpravě jste nejmladším členem. Dobírají si vás spoluhráči? „Je to všude stejný. I tady mám nějaké povinnosti, že nosím různé věci. Občas přijde nějaký vtip ze srandy, ale tak hrozné to není.“
Další benjamínek Martin Vitík vám pomáhá? „Jsme spolu na pokoji, takže už před zápasem se o tom dost bavili, že budeme hrát. Oba jsme se těšili a byli jsme odhodlaní s Italy něco uhrát. Nakonec máme bod. Výhra by asi byla lepší, ale s ohledem na kvalitu soupeře musíme bod brát.“
I ve Spartě jste mezi staršími. Občas i o pár generací. Jak to prožíváte? „Už jsem si na to zvykl. Když potkám kluky z dorostu mého ročníku, vůbec se mi nezdá, že bych měl patřit do jeho kolektivu. Přijal jsem, že patřím mezi dospělé, kde nejmladší všechno musí připravit a uklidit, a nepřijde mi to divné.“
