Sen Lvíčat se rozplynul: Proč? Slabá vytíženost opor v lize i vlastní nedostatky

Na konci kvalifikace a hlavně v baráži byl Lukáš Horníček tak dobrý, že trenéři v klidu vynechali v konečné nominaci Antonína Kinského, který chytá Premier League za Tottenham. Museli by ho vzít jako dvojku, což nemělo význam. Jasnou volbou do brány byl rodák z Vysokého Mýta.

Bylo jasné, že pokud nezachytá vysoce nadstandardně, Češi nebudou mít proti gigantům reálnou šanci na body. A Horníčkovi turnaj nesedl, ve dvou zápasech dostal sedm gólů. Na takové nášupy není zvyklý z Bragy, ani z národního týmu. Hned dvakrát mu prošel míč mezi nohama.

„Gólman někdy potřebuje i štěstí,“ zmínil kouč Jan Suchopárek. Jeho jednička ho neměla, nepřidala žádný extra zákrok navíc.

Nešlo si toho nevšimnout. V obou duelech měla Lvíčata těžký problém na pravé straně. Ukázalo se, jak citelná je absence teplického Jaroslava Harušťáka, jehož zranění a neúčast na šampionátu donutila kouče, aby přesunul stabilního pravého halfbeka Martina Suchomela k opačné lajně.

I tam byl platný, ovšem olomoucký Matěj Hadaš ho na jeho původní pozici nenahradil. Kooperace s pravým stoperem Štěpánem Chaloupkem nefungovala na potřebné úrovni, Němci i Angličané přes ně díky rychlosti a technice přecházeli do šancí a připravovali spoluhráčům góly. Trenérovi došla trpělivost po třetím poločase, proti Německu už poslal do druhé půle dvojici Halinský, Koželuh.

„Rozehrávka nebyla tak přesná a kvalitní. Ostych byl na té straně až příliš znatelný. Potřebovali jsme dostat do hry čerstvé hráče. Matěj Hadaš už přece jen trošku šlapal vodu,“ uvedl Suchopárek.

V systému 3 – 4 – 3 není úplně prostor pro „desítku“, špílmachra, který má určovat tempo, rytmus a kvalitu hry týmu. I kdyby se pro takový typ na hřišti místo našlo, současná česká jednadvacítka, vhodným hráčem nedisponuje. Kreativita v ofenzivě schází. Sparťanský odchovanec Adam Karabec k tomu má největší vlohy, ovšem Suchopárek ho využívá v útočném trojzubci na kraji a v prvním zápase ho poslal do hry až ve druhém poločase. A upřímně? Zásadní zlepšení hry s ním nepřišlo.

Ve středu jsou spíš typičtí běhavci a bojovníci, zloději míčů. Primárně Patrik Vydra, dlouhodobě nejvytíženější muž výběru. Velmi dobrý hráč, ovšem nikoli rozdílový. Navíc postrádá stabilního parťáka do dvojice. Proti Německu dostal důvěru Vojtěch Stránský, na Anglii nastoupil Ondřej Kričfaluši. Nebylo by šokem, kdyby se Slovinskem hrál v základu Daniel Langhamer.

V takhle mladém věku je naprosto nezbytné, aby hráči co nejčastěji nastupovali do těžkých zápasů, ne u všech českých talentů tahle podmínka platí. „Hlavně by měli hrát pravidelně, což se u všech neděje. Tohle je alfa a omega všeho. Jestliže má někdo za půl roku odehraný jeden zápas, je to málo. Je to otázka na trenéry, asociace a kluby,“ narážel po prohře s Německem trenér Suchopárek na Filipa Prebsla, který na jaře opravdu nastoupil v základní sestavě pouze jedinkrát.

Kolega z obrany Štěpán Chaloupek (a další kmenový hráč Slavie) na tom nebyl o mnoho lépe. Abychom ale byli fér, většina hráčů měla vzhledem k věku celkem solidní minutáž. Několik mladíků (Spáčil, Stránský, Vydra) pak patřili dokonce mezi klíčové hráče svých týmů.

Bylo o tom napsáno i řečeno hodně, ale ve výčtu nelze opomenout bezpochyby úplně hlavní důvod, tedy individuální kvalitu jednotlivých hráčů. Všechny ostatní body samozřejmě také platí a nelze je zlehčovat. Možná by ze zápasů proti favoritům s lepší pravou stranou nebo formou gólmana nějaký ten bod kápl, ale dost možná taky ne.

Všech 23 českých hráčů má dohromady podle Transfermarktu hodnotu necelých 35 milionů eur (860 milionů korun). Cena samotného Nicka Woltemadeho z Německa je aktuálně 30 milionů eur, ale reálná hodnota bude výrazně vyšší. V anglickém výběru jsou pak hned tři hráči s vyšší cenou než celý soubor Lvíčat. Individuální kvalita byla prostě jednoznačně na straně soupeřů a bojovat s ní šlo jen těžko.