Zápotočný o práci u jednadvacítky: Museli jsme kluky tahat ze hřiště
Mistr s Libercem, mistr se Spartou a k tomu dva tituly v Turecku. Tomáš Zápotočný je zvyklý vítězit. „Vždycky jsem dělal fotbal poctivě,“ říká muž, jenž prošel profesní proměnou: z vyhlášeného stopera je manažer reprezentační jednadvacítky. „Nová práce mě pohltila,“ vypráví zapáleně.
Překvapilo vás, když vás trenér Karel Krejčí oslovil?
„Překvapilo – a příjemně. Je to dobrá šance pro můj nový fotbalový start. Zatím nevím, jestli budu manažer, nebo trenér, dělám si různé licence, ale baví mě nabírat zkušenosti. Mladí mě nabíjejí energií, v týmu i kolem něj je výborná parta. Z kluků sálá sebevědomí, moc si věří.“
Chtějí reprezentovat? Často se mluví o tom, že vztah mladých k národnímu týmu bývá vlažnější než třeba za vašich časů. Reprezentace je na rozdíl od klubu neživí.
„Tihle kluci strašně chtějí, jdou správnou cestou. Kolikrát je musíme přemlouvat, aby už šli ze hřiště. Nebo jiný příklad: před hotelem je betonový plácek, kde si kluci dávali báčko nebo rovnou fotbálek. Tohle jsem nikdy nezažil. Za nás jsme mezi tréninky většinou leželi na pokojích a odpočívali.“
Takže Jana Matouška a spol. nebylo těžké přemluvit, aby po sezoně jeli na týden dřít do Rakouska?
„S trenérem jsme se o tom bavili: červen, konec sezony, zvláštní termín. Ale kluci mají i v tuhle dobu velkou chuť a jsem za to rád. Makali a my jim k tomu dělali servis, abychom byli nastartovaní na začátek kvalifikace, kdy už nepůjde nic vzít zpátky.“
Dal vám váš předchůdce Libor Sionko pár lekcí, jak být úspěšný manažer?
„S Liborem jsem v kontaktu často, pomáhá mi třeba s rozpočty. Je jasné, že začátky jsou i o chybách, ale vyložený průšvih jsem zatím neudělal.“ (usmívá se)
Na trénincích často nazouváte kopačky. Další příjemný bonus?
„Mám radost, že můžu zůstat ve sportovním. Jsem manažer, ale nechci na kluky působit namistrovaně. Když kouč potřebuje, doplní mě na tréninku do jedenáctky. Taky mladým rád pomůžu nějakou radou, pokud o to mají zájem.“
A mají zájem?
„Jasně, chodí za mnou třeba stoper Matěj Chaluš. K obráncům mám blízko, nejen oni vypadají hodně dobře. Na týmu je vidět, že hráči jsou spolu delší dobu a mají za sebou pár úspěchů. A to nám v Rakousku chyběli Král se Sadílkem, kteří povýšili do áčka. S nimi bychom byli ještě silnější.“
Mimochodem, vzpomenete si na svoji dávnou epizodu v jednadvacítce?
„Byl jsem tam vážně jen chvilku, mezitím jsem si přetrhal vazy v kotníku. Na jaře 2001 jsem stihl tři zápasy s velkými jmény. Čech, Baroš, Kováč… Tihle borci rok nato vyhráli malé EURO.“
Štvalo vás doma u televize, že u toho nejste?
„Trochu mě to mrzelo, ale k fotbalu bohužel patří i smolná zranění. Měl jsem to napsané v osudu, místo toho jsem vyhrál něco jiného. Byl jsem vděčný i za těch pár zápasů v jednadvacítce a áčku, přelom tisíciletí patřil ke zlatým časům českého fotbalu.“
Hádám, že když vás mistrovství Evropy minulo jako hráče, chcete ho zažít aspoň v pozici manažera. Nebo ne?
„Snad se na EURO podívám, doufám v to. Už jako hráč jsem vždycky věřil v úspěch. A pokud ho máte s nároďákem, je to pecka. Reprezentovat je nejvíc: zpívám hymnu, koukám na vlajku… Jsem Čech jako poleno. Jsem přesvědčený, že když dáme do kvalifikace maximum, odmění nás to.“
