FOTOGALERIE - Krach v předkole Ligy mistrů jím otřásl. Frustrace z ostudného vyřazení neznámým Borisovem a následné představy sezony bez pohárů, dohnala Jana Poláka k myšlence opustit Anderlecht.
„Vedení ale jasně řeklo, že mě nikam nepustí,“ pověděl reprezentační záložník včera v Kunicích.
Chtěl jste změnit dres pouze kvůli neúspěchu v poháru?
„Byl jsem z toho zklamaný a možná tam zklamání ještě trochu je. Když vidím Borisov v Lize mistrů, je mi líto, kde všude jsem mohl hrát. Prostě jsem tedy chtěl změnit prostředí. Nedostal jsem ale povolení.“
To byla vaše frustrace taková, že jste chtěl z Anderlechtu „zmizet“ už po roce?
„Tak frustrace…, spíš to bylo takové, že jsem nebyl ani trochu nadšený z toho vyřazení. Hned po něm se spekulovalo, že by se někteří hráči prodali, nějaké možnosti jsme prostě měl. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem v Anderlechtu spokojený, zachází tam se mnou perfektně.“
Byl přestup na spadnutí?
„Řešilo se to ještě na konci minulého týdne, byly tam nějaké dva tři telefonáty. Ale Anderlecht dal jasně najevo, že mě nikam nepustí. Tím to bylo utnutý.“
Tím vám ale dal najevo, jak moc si vás považuje, ne?
„To se musíte zeptat jich. (směje se) Ale asi jo. Mám s nimi velice dobré vztahy, udělali toho pro mě hodně, a i když jsem ten dres chtěl změnit, nejsem naštvaný, že zůstávám.“
Prozradíte, kdo o vás stál?
„Nechci o tom mluvit, to už je stejně pryč.“
Už se smířilo s vyřazením vedení klubu?
„Tak... ještě to tam leží. Co jsem se ale bavil s manažerem Anderlechtu, tak ten myslí pozitivně. Něco se prostě nepovedlo, musíme teď myslet na ligu. Protože to je náš jediný cíl, který musíme zvládnout, abychom to fanouškům vrátili.“
Takže zisk titulu?
„Jednoznačně.“
Mluvilo se i ekonomických škrtech. Došlo k nim?
„Co se týče mě, tak k ničemu podobnému nedošlo, nevím, jak jinde. Ale Anderlecht je hodně bohatý klub, žádné problémy s tím nebudou.“
Byli fanoušci po vyřazení hodně rozezlení?
„Určitě byli hodně naštvaní. Už první zápas doma, co se prohrálo, pískali.“
Nepodcenili jste Borisov?
„Myslím, že ne. Hráli dopředu hodně dobře, mají rychlé, technické hráče. Makali na doraz, nepouštěli nás do šancí.“
Máte pro zápas v Severním Irsku o to větší motivaci, abyste si spravil chuť?
„To neplatí jen pro zápas na Ostrovech, chtěl bych si spravit chuť i v belgické lize. Prostě to selhání napravit.“
Je cítit, že se zápas v Belfastu blíží?
„Žádné chvění ještě necítím. Je jasné, že nás čeká nepříjemný soupeř, který v uplynulé kvalifikaci dokazoval, že je velice kvalitní.“
Příprava s Anglií českému týmu vyšla, Lampard a spol. vám ale poskytli poměrně hodně prostoru ve středu hřiště. Počítáte, že zápas se Severním Irskem bude více o soubojích?
„Angličané hráli doma, chtěli vyhrát, což Irové budou chtít před vlastními fanoušky také. Bude to hodně o koncentraci, musíme ustát souboje, některé totiž můžou být nepříjemné.
A rádi bychom praktikovali kombinační hru, jaká se nám dařila v Anglii. V Irsku se k tomu může prostor otevřít také.“
Myslíte, že jste si remízou ve Wembley získali respekt Irů?
„Vizitku jsme jim nějakou poslali, ale v Belfastu už to bude boj o tři kvalifikační body. Oni jsou, v uvozovkách, blázni, když hrají doma, diváci je zblázní. Bude to o něco těžší.“
Považujete Severní Irsko za největšího konkurenta ve skupině?
„Co jsem sledoval výsledky poslední kvalifikace, tak Irové vedli skoro celou dobu svojí skupinu, postup ztratili až v závěru. Myslím, že společně s námi a Poláky, kteří svojí skupinu dokonce vyhráli před Portugalskem, patří ke spolufavoritům.“
Kvalifikaci rozjíždíte dvěma zápasy venku. Po Irsku hrajete v Polsku. Považujete to za hodně obtížný los?
„Bude záležet, jak do kvalifikace vstoupíme. Jsou to pro začátek dva nejtěžší zápasy vůbec. Uvidíme podle výsledků, teď se to může zdát nepříjemné, pokud ale dvakrát vyhrajeme, budeme si říkat, jak byl los skvělý. Pro domácí týmy ale může být výhodou, že začínají s námi.“
Proč?
„Můžou získat náskok hned na startu. Pokud by se nám to nepovedlo, bylo by to nepříjemné. Člověk pak ví, že něco musí honit. Zápasů je sice víc, ale soupeř, pokud má náskok, hraje se mu lépe, není pod takovým tlakem.“
Považujete za výhodu, že Irové hrají v sobotu na Slovensku? Nebo byste raději hrál také?
„Těžko říct. Ale asi bych raději neměl volno a hrál oba zápasy. Nedá se nic dělat, tak je to dané. Je ale dobře, že hrajeme přátelák s Českými Budějovicemi, že nevypadneme z herního tempa. To je důležité.“
Je pro vás zvláštní, že máte desetidenní sraz a jen jedno kvalifikační utkání?
„Trochu ano, naposledy to bylo před rokem, před utkáním v Německu. To jsme hráli přátelák v Teplicích a pak se v Mnichově vyhrálo. Kdyby se to teď opakovalo, bylo by to fajn.“
Podobný modelovaný zápas se hrál také před třemi lety v Mladé Boleslavi a pak si většina z hráčů stěžovala, že si soupeř počínal až příliš tvrdě…
„Tak, pro český klub je to velká motivace, hráči se můžou ukázat, někteří cítí, že by se do nároďáku mohli dostat. Takže to samozřejmě může bolet.“
Neobáváte se tedy, před důležitým utkání na Ostrovech zbytečného zranění?
„Na to nemůžeme myslet, ke zranění může dojít kdykoli. Je třeba se připravit i na to, že člověk může být okopanej. A postavit se k tomu tak, aby se zápas zvládl bez emocí, být koncentrovaný a soustředit se na fotbal.“
Vůbec poprvé zažíváte při srazu pobyt mimo Prahu. Jak se vám to zamlouvá?
„Nestěžuju si, pro mě je důležité, že mám k dispozici internet, filmy. Na Štiříně máme všechno, co potřebujeme.“
Vyrazil jste už se spoluhráči na přilehlé golfové hřiště?
„Já golf nehraju, myslím, že nikdo ani na hřišti nebyl. V kavárně jsou ale golfová plátna, někteří kluci to tam zkoušeli, já se jen koukal. Odpalovali, pak hráli i na jamky. Jen u toho nemuseli chodit.“(směje se)
