Do pražského hotelu Pyramida dorazil František Straka v dobrém rozmaru. Ten ho neopustil ani při nepříjemných dotazech. „Není pravda, že neumím udělat taktiku,“ bránil se kandidát na nového reprezentačního kouče.
A pak už mluvil o srdcařích, návratu Tomáše Řepky nebo svých chybách...
Mohou hrát výsledky Výzvy deníku Sport nějakou roli ve výběru reprezentačního trenéra?
„Jedna věc je anketa. A druhá věc to, jak rozhodne výkonný výbor. Mě výsledky Výzvy strašně potěšily a teď nechci střílet nějak od boku, ale mně se zdá, že to snad řekl i Tomáš Garrigue Masaryk, že občas by se měl poslouchat taky národ. Člen výkonného výboru Jarda Starka se mě zeptal, zda jsem ochoten pomoci. Já jsem určitě nechtěl spekulovat a říct, že nevím. Jsem přímý, rovný člověk a cítím to zároveň taky jako povinnost. Člověk doufá, že by jednou národní tým mohl trénovat. A já si myslím, že ta šance teď pomalinku přichází.“
Co se dělo po vašem rozhovoru se Starkou?
„Já jsem mu samozřejmě navrhl, že připravím písemný koncept na zbytek kvalifi kace a dva přípravné zápasy. S tím, že kdyby panovala spokojenost, nachystal bych i projekt dlouhodobější. Ale teď bych ho nechtěl blíž komentovat - to až v případě zvolení.“
Už ho ale máte připravený?
„Ano.“
Můžete naznačit jeho obsah?
„Teď nemá cenu bavit se o tom, co bude za čtyři roky. Kvalifi kaci nemáme ve vlastních rukou, ale situace není bezvýchodná. Ten prvotní záměr je tedy udělat všechno pro to, abychom se dostali na mistrovství světa. Abychom zbývající čtyři zápasy vyhráli.“
Je jasné, že by bylo fajn ty zápasy zvládnout. My jsme spíš mysleli, jak na to.
„Stmelit se, skloubit, sjednotit ve všech řadách. Skončit s mocenskými boji. Táhnout za jeden provaz. Základ je v tom konceptu.“
S jakým týmem byste to chtěl zvládnout? I s šesticí hříšníků nedávno vyřazených z kádru?
„Na úvod chci říct, že ten trest byl adekvátní. Tady podle mě nastala taková letargie v tom smyslu, že hrát za národní tým je povinností. Trenér, který přijde, se tedy musí těch hráčů zeptat, co si o tom myslí, jak to vnímají. Teď totiž musí přijít hrdost. Parta kluků, která půjde bezmezně za postupem.“
Dal byste hříšníkům, kteří se provinili opakovaně - třeba Milanu Barošovi - novou šanci?
„Ti suspendovaní mají velkou kvalitu. Ale důležitá věc je, aby tu kvalitu uměli prodat. Někteří z nich jsou ve svých klubech oporami. Takže je to otázka toho, aby se chtěli rvát.“
Pan Morales potvrdil, že existuje plán, podle něhož vy povedete národní tým a on se stane vaším asistentem. Jak k tomu došlo?
„My jsme kamarádi, známe se z Německa. Massimo je dravec, který má vybudovaný přirozený respekt, má taktickou italskou školu. Je nesmírně pracovitý a čestný člověk. My jsme spolu samozřejmě diskutovali a rozebírali, co by se stalo, kdyby to ten Franz převzal.“
K čemu jste dospěli?
„Že jsme na jedné vlně a shodneme se, kam a jak by se mělo sáhnout.“
Dá se to tedy brát tak, že Moralese představíte jakou součást svého kandidátského týmu?
„Ano. A já mám zároveň připravený i celý realizační tým. Cílem je, aby skvěle fungoval. V tom je základ. Nejenom loajalita, člověk musí mít pocit, že všichni táhneme za jeden provaz.“
Asi vás nepřekvapí otázka, kdo by byl členem vašeho týmu?
„Zeptejte se mě, až se stanu trenérem.“
Do jaké míry se tenhle realizační tým kryje s tím předchozím?
(smích) „Zeptejte se mě, až se stanu trenérem.“
Byli by vaši asistenti tak jako doposud vázáni i v klubech?
„Ne. Byli by zaměstnanci svazu. Pokud asistent zároveň trénuje v klubu, nejsem si jist, jestli všechny síly spojuje s národním týmem. Já budu určitě pro asistenty na plný úvazek.“
Budeme do vás teď šťourat...
„...šťourejte.“
Třeba i vaše zmíněné spojení s Moralesem se vysvětluje tak, že on tam bude přes taktiku, vy kvůli motivaci, protože taktice nehovíte. Souhlasíte?
„Hráčů pode mnou působilo hodně a můžete se jich zeptat, jestli té taktiky bylo dost. Dost možná mě za to i kolikrát nenáviděli, jak Straka pracoval takticky. Pozor! To není, že Straka by měl být motivátor a Massimo taktik.“
Ta otázka padla proto, že hlasy o vaší nedostatečné odbornosti nejsou ojedinělé. A kdybych to měl podpořit, využil bych doprovodné ankety u naší Výzvy - v ní vás z trenérských kolegů jako možného kandidáta nejmenoval nikdo.
„Já bych nechtěl komentovat, co komentovali moji kolegové. Na to mají plné právo. Když tam Straka nebyl, nedá se nic dělat.“
Ani trenérská rada, zastoupená v trenérské komisi, ani Unie fotbalových trenérů nenapsala vaše jméno na širší seznam. Berete to jako nějaký signál?
„Ano, jako signál dokázat, že člověk má kvalitu. Pak je to samozřejmě o štěstíčku.“
Jak se vy vlastně berete jako trenér? I Starka říkal: Dejme ho tam na ty čtyři zápasy. Ale o koncepční práci už nemluvil.
„To je dost ošemetné. Na koncepční práci máte čas, nebo ne. Můžete kolikrát udělat koncept, ale když ho nebudete mít podložený výsledky, tak je vám stejně na nic. Že mám ale štempl motivátora, na to jsem hrdý. Že mám drajv nabudit lidi. Akorát člověk potřebuje tu důvěru na delší čas.“
Proč jste ji vlastně nezískal? Alespoň pohled na vaše poslední štace tomu nasvědčuje.
„Já byl v Teplicích, kde jsem odvedl skvělou práci. Ale přišlo laso ze Sparty, a to se neodmítá. Dokázal jsem probudit Spartu a dotáhnout ji do Ligy mistrů. Vyhráli jsme domácí pohár. Mě třeba celkem zabolelo, když se objevily hlasy, že Straka je neúspěšný trenér. Toho leckdo z těch, kdo to říká, nikdy nedosáhnul. Kdyby mi pan Křetínský tehdy nevzal titul, tak ho mám taky.“
On vás neodvolal kvůli strachu o titul, ale kvůli přesahu do Evropy.
„Přesahu do Evropy? Hráli jsme proti Manchesteru United, Fenerbahce a Lyonu. Co by za to dneska Sparta dala? Takže já bych to viděl drobátko jinak. Devět bodů náskok v lize, zklamání v Lize mistrů... Ale vemte si - propadli jsme herně? Nepropadli! Já bych to neviděl tak negativně.“
Podle vás tedy byla hra Sparty na mezinárodní scéně konkurenceschopná?
„Stoprocentně. Měl jsem připravený koncept na posílení mančaftu. A víceméně mi to nebylo dovoleno. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby byl Karel Jarolím, který má osmibodový náskok, po jednom nevydařeném utkání odvolaný. Ale nechtěl bych se vracet k tomu, co bylo.“
Myslíte si, že jste zralý na reprezentaci?
„Hrál jsem Ligu mistrů, ale sáhnul jsem si i na ten druhý konec. Dokázal jsem kluby udržet v nejvyšších ligách. Mám zkušenost s německým, rakouským, řeckým fotbalem. Tak po tomhle všem si myslím, že v tom není problém. Člověk i vyzrál. Řekl bych i takovou daleko větší (přemýšlí) taktičností ve výrazech. Umím daleko rozvážněji komunikovat, vyjadřovat se.“
Lze tedy říct, že jste se v mluveném projevu zklidnil?
„Víte co, fotbal se musí dělat s emocemi. Každý jsme samozřejmě jiný, někdo je introvert, někdo extrovert. Já jsem spíš typ, který dává emoce najevo. Byl jsem takový jako hráč a budu takový i jako člověk. Ale základem jednání je diplomacie. Kolikrát je lepší se opravdu dvakrát třikrát otočit, vyspat se na to a teprve až pak reagovat.“
Propracoval jste se k tomuto poznání věkem, zkušenostmi? Anebo také tím, že jste si někdy v minulosti řekl: Hochu, tak tohle jsi přestřelil?
„Tak, přesně tak. Člověk musí uznat chybu. Musí opravdu říct: Ano, já jsem tu chybu udělal. A z toho se musí ponaučit. V tomhle smyslu jsme i kolikrát doma diskutovali. Ta vyjádření byla v mnoha případech nešťastná a měla být formulována jinak.“
Mohl byste uvést nějaký konkrétní příklad?
„Moc mě tenkrát mrzela ta akce, jak byl natočený film o fanoušcích a já jsem byl citován, že nechci násilí na stadionech, ale ať jdou na Letenskou pláň a tak dále.“
A rozbijou si tam klidně držky.
„Vůbec to takhle nebylo myšleno. Já jsem, prosím vás, proti jakémukoli násilí. Já nenávidím násilí! Tenkrát mě to hodně bolelo. Myslel jsem to úplně jinak.“
Nemrzelo vás také, že jste poté, co vás na lavičce Sparty vyměnil Hřebík, zašel při jednom zápase na letenském stadionu mezi fanoušky? Ještě víc to vzbudilo jejich vášně.
„Úmysl nebyl někoho nějakým způsobem hecovat. To vůbec ne. Dokonce jsem seděl s malými dětmi. Pak jsem četl dokonce titulek: Straka mezi rowdies. Přitom vedle mě sedí desetiletý kluk. Byl jsem se tam podívat na fotbal. Fanouškové si mě vyžádali, tak jsem se šel s nimi pozdravit. Nic víc, nic míň. Za to, že to pak bylo interpretováno tak, že jsem někoho hecoval, nemůžu.“
Ale vyznělo to trochu neeticky k vašemu nástupci. Přitom právě vy často mluvíte o etice mezi trenéry. Nepřipadá vám to jako rozpor slov a činů?
„Může to tak třeba být i nevědomky dáno, že člověk reagoval na tu situaci. Bylo to čerstvé, tak možná byla i chyba, že jsem na ten stadion chodil. Že jsem to měl třeba spíš sledovat zpovzdálí. Nechat vášně malinko otupit a až pak přijít na stadion. Ale aby tam byl záměr někomu ublížit? Tak natolik mě snad všichni dobře znáte, že víte, že takový typ člověka nejsem.“
Pokud setrenérem stanete - vzal byste po případném příchodu k reprezentaci za bernou minci Radovo mužstvo? Nebo byste udělal řez?
„Abyste teď udělal řez, to přece nejde. Určitá kostra týmu musí zůstat. Asi všichni věříme, že se nám uzdraví Tomáš Rosický.“
Nejsme si tím však jistí nikdo.
„Ano. Proto máme problém špílmachra. Další pozitivní signál přišel od Honzy Kollera. V těchhle kritických situacích potřebujete hráče, na které je absolutní spolehnutí. A jsme zase u toho: kvalita a srdce! A tím nakazit ostatní. To vás vezme (rozvášní se), to je úplně jiný přístup. Takže ten řez: samozřejmě musí přijít hráči, kteří budou mít srdce a nepřijedou to odehrát jen z povinnosti. Ale abyste všechno vysypal, to těžko.“
Zajímá nás, jestli by zavál do národního mužstva čerstvý vítr, protože Rada de facto vsadil na totožný tým jako jeho předchůdce Brückner?
„Řeknu vám svůj názor, který nechci nikomu vnucovat. Ale kde byl Michal Kadlec? Proč jsme si na pozicích, kde nás tlačila bota, nepomohli na dvojzápas Slovinsko, Slovensko z vlastních řad?“
Myslíte z české ligy?
„Ano. Měli jsem určité problémy ve stoperské dvojici. Měli jsme dvě tři alternativy k Tomáši Ujfalušimu.“
Jaké? Jedno jméno, které máte na mysli, je asi jasné.
„Tam není jen jedno jméno. Tam jsou dvě alternativy.“
Dobrá. Tak Řepka a kdo ještě?
„To jste řekl vy. Ne já. Ale jsou tam i jiná jména. Co se děje třeba s Pudilem? Nechci dělat generála po bitvě. Ale jsem přesvědčený, že máme typy hráčů, kteří půjdou totálně za trenérem. Když tu šanci dostanou, tak se budou bít do morku kostí. Poněvadž fanoušek je na tohle hrozně citlivý. Pozná jako první, jestli sem reprezentanti přijeli jen na výlet. Ne, tam musí přijít jiný entuziasmus. I když se prohraje, tak si fanoušek musí říct: Ok, vy jste nechali na hřišti všechno.“
Nechcete konkrétně mluvit o Řepkovi. Jenže příznivci nyní právě vedou debaty na téma: Řepka do reprezentace ano, či ne.
„Nakousl jsem jen téma stoperské dvojice. David Rozehnal nehrál dlouho, riziko bylo veliké. Tak jsem to myslel. Ale to nebyl jen Tomáš. V úvahu přicházel třeba Erich Brabec, který odehrál vynikající zápasy. Organizátor, výborný hlavičkář. Takže alternativy tam byly.“
A vy byste se nebál někoho z nich postavit? Vždyť šlo o hráče, kteří stáli do té doby mimo národní tým.
„Za prvé to nejsou nováčkové. Kdyby přišel do reprezentace Tomáš Řepka, tak to je persona. Ten nepotřebuje nějakou smetánku kolem pusinky. To samé Erich Brabec. To jsou všechno zkušení fotbalisti. Ti tam vjedou a je všechno pro ně normální. Navíc je tam určitý čas během soustředění, aby se hráči adaptovali. Ale nechci nic kritizovat. To je jen můj subjektivní názor.“
Zařazení Tomáše Řepky byste se tedy nebál?
„Kdybychom ho potřebovali, tak absolutně ne. Poněvadž to je u nás suverenita. Samozřejmě, když se koncentruje na to, na co má. Když dokáže udržet svoje emoce na uzdě, tak je to hráč par excellence.“
Ovšem existuje důvodná obava, že by emoce nezvládl.
„Ano, všem se nám vybavuje zápas s Belgií...“ (Řepka se nechal v úvodním utkání baráže MS 2002 v Bruselu zbytečně vyloučit - pozn. red.)
Ale zkraty nabídl i po návratu do české ligy. Například prostředníček v Teplicích nebo míč v Bestově obličeji v utkání s Brnem.
„Vím. Je to otázka trenéra a dialog mezi ním a hráčem. Člověk musí mít odvahu i jít do rizika. Bez toho nic neuděláte. A když trenér po poradě s týmem dojde k závěru: Ok, pomohl by, tak to riziko k tomu patří. Ale nechtěl bych to vztahovat jen k Tomášovi, to by platilo pro všechny hráče.“
Jak si myslíte, že volba trenéra dopadne?
„Nevím, je to na výkonném výboru. Nechme se překvapit.“
