Straka: dirigent i černokněžník
FOTOGALERIE - Tradici neporušil. Před zápasem s Maltou navštívil podle vlastních slov „kostelíček“ a zapálil před oltářem svíčku. A pak se František Straka vrhl do zápasu, ve kterém dostál své pověsti emotivního kouče. Jak prožíval svou premiéru na lavičce národního týmu?
Straka od začátku duelu potvrzuje pověst emotivního kouče. Neustále lomí rukama, co chvíli zatne pěsti, jako větrný mlýn mává pažemi a žene své hráče do útoku. Pořád je burcuje.
V první půli Straka vyskočí z lavičky a dostane se před reklamní panel, aby byl blíže hráčům, celkem dvaadvacetkrát! V průměru tedy každou druhou minutu. První část se totiž českému týmu příliš nevede a na Strakovi to je znát.
Před panel s reklamou vyběhne prakticky při každém náznaku české šance. Na tváři mu hraje napjaté očekávání první branky v roli kouče národního týmu proti outsiderovi.
Často má ruce v bok. A když šanci čeští hráči špatně vyřeší, rychle si urovná klopy saka a složí ruce na prsou. V mluvě gest to obvykle znamená jediné: Nesouhlas. A pak se s hlavou sklopenou k zemi vrátí na střídačku.
| 22 |
| Tolikrát vyskočil František Straka z lavičky jen během prvního poločasu! |
DEJ TO NA STRANU!
A tak to jde v první půli pořád dokolečka. Občas František Straka připomíná dirigenta, když hráčům ukazuje, jak mají hrát. „Dej mu to na stranu, dej mu to na stranu,“ křičí. V první pětačtyřicetiminutovce se však snaží přinutit svůj orchestr ke hře po stranách marně.
Občas zase vypadá jak černokněžník vzývající temné síly. To když se mu nelíbí verdikt sudího a vysoko nad hlavou rozpažuje ruce. Nejvíce se na francouzské rozhodčí zlobí po půlhodině hry. Magera si na malém vápně dělá před rohovým kopem prostor tak důrazně, až rozhodčí zapíská faul. Straka okamžitě vyletí jako čertík, až ho musí uklidňovat čtvrtý rozhodčí Karel Hrubeš.
Straka ho pak lehce obejme. Povedené akce zase odměňuje buď potleskem, nebo zdviženým palcem. Málokdy kouč českého mužstva sedí. Pod stříškou střídaček se skryje vlastně jen při několika šancích maltských fotbalistů. Jako by se před nimi snažil schovat.
A když se Češi opět vrhnou do útoku, vyskočí před reklamní banner, jakoby chtěl běžet do útoku s nimi.
JÓÓÓÓÓÓ!
Po necelé hodině hry se „Franz“ dostává opravdu do varu. Český tým stále čeká na vytoužený gól a Straka, jak jinak, zrovna stojí u postranní čáry, když se k němu odrazí míč. Bývalý obránce si ho efektně zpracuje, kopne si ho do rukou a podá Romanu Hubníkovi. Vyslouží si za to ovace nadšených fanoušků.
V tu chvíli je očividné, jak takové chvíle miluje. Jásot fanoušků ho dostává do varu.V podřepu máchá kouč rukama a žene své mužstvo do útoku.
Tak často jako v první půli už ve druhém poločase Straka za reklamní mantinel nevybíhá. Ale o to delší dobu stojí za ním. Vidět ho sedět je zase vzácnost.
Když už to vypadá, že dá tým gól, několikrát se opře o reklamu. S rukama v bok napjatě sleduje, co jeho muži vpředu vymyslí.
V 71. minutě jen nechápavě kroutí hlavou. Necid právě zahodil stoprocentní šanci. Z tribun se ozve první pískot. Straka však tleská. O chvíli později už Necida kýváním k zemi sklopených dlaní uklidňuje.
Ve druhém poločase sice znovu vybíhá k hranici vymezeného prostoru. Ale mnohem méně se vrací na lavičku. Za chvíli se už se zaťatými pěstmi nad hlavou raduje z gólu. Stejně jako diváci. Jenže Malťané jako zázrakem míč do branky ještě nepustí.
O tři minuty později si už vítězné gesto užije naplno, když se krásně trefí Necid. „Jóóó,“ křičí Straka. Je na něm vidět obrovská úleva. Přes reklamní panely si plácne s asistenty Nečasem a Veselým.
Přitom chtěl Necida už předtím střídat. Zabránilo mu však vtom zranění obránce Brabce, za kterého šel na hřiště už poslední možný střídající hráč. Jaké náhody někdy rozhodují zápasy!
Prakticky celý zbytek zápasu už trenér stráví u lajny.
Konec. Straka zažívá první vítězství jako reprezentační kouč. Ještě posílá své hráče, aby nezapomněli poděkovat fanouškům. Poté následují rozhovory a tisková konference.
Zažije ještě coby kouč reprezentace někdy takový zápas? Nebo to pro něj bylo poprvé a zároveň naposledy?
