Jan Koller: Chci pomoci, v jakékoliv roli. Je to naše poslední šance
AKTUALIZOVÁNO – Je mu šestatřicet, nikoho staršího ve výběru proti Slovensku nenajdete. Ale rekordman mezi reprezentačními střelci Jan Koller, který se vrací po necelých patnácti měsících do národního týmu, si tím hlavu neláme. „Mám totiž mladýho ducha,“ vypráví.
Je v dobré náladě a dá se to poznat i po hlase. „Moc chci pomoct, abychom ještě našli naději, že postoupíme na mistrovství světa,“ říká. Navíc by chtěl sám pro sebe uchystat povedenější rozlučku. Naposledy, když nastoupil za reprezentaci, prohrál tým na EURO v onom hodně nepodařeném utkání s Tureckem 2:3
Vypadá to, že se už na zápas proti Slovensku těšíte. Je to tak?
„Těším se hodně. Ono taky o hodně jde. Je to naše poslední šance a já cítím velkou zodpovědnost. Ale jsem dobře naladěn, takže v pohodě.“
Rána pro nároďák! Polák se zranil. V nominaci ho nahradí Kováč »
Kde se vaše dobrá nálada vzala?
„Cítím se prostě fajn, a to herně i fyzicky. V posledních třech zápasech jsem vstřelil dva góly, hraje se mi dobře a nic mě nebolí. Před dvěma týdny jsem měl problémy s kolenem, ale to už je v pořádku. Navíc jsem kvalitně potrénoval, zvedlo se mi sebevědomí.“
V národním týmu jste chyběl od loňského EURO, tedy něco přes rok. Bude to pro vás normální reprezentační sraz, nebo budete trochu nesvůj?
„Jako že bych třeba cítil nějaký ostych? Ne, to ne. Beru to normálně. Se spoustou kluků jsem tam hrál, takže v klidu.“
Je mezi nominovanými někdo, s kým se uvidíte vůbec poprvé v životě?
„To si musím projet tu nominaci. Napadá vás někdo?“
Třeba Necid?
„Ne, s tím jsem se už potkal tady v ruské lize. Možná Roman Hubník, toho jsem asi ještě nikdy neviděl. Jinak s ostatními, nebo aspoň proti nim, jsem hrál.“
Rosický hlásí: Jsem připraven! »
Vy budete v týmu nejstarší...
„...já už jsem všude nejstarší.“
Jak to snášíte?
„V pohodě. Já mám totiž mladýho ducha. Já si starý nepřipadám. Spíš mladý.“
Do kabiny tedy znovu zapadnete bez problémů. Přemýšlíte ale o tom, jak to bude vypadat na hřišti?
„To ano. Ale stejně mi z toho vychází, že si musím počkat na první tréninky. U týmu je nový trenér a já přesně nevím, co můžu čekat.“
Víte, jestli budete v základu?
„To fakt nevím. Já jsem se rozhodl národnímu týmu pomoci a je mi jedno, v jaké roli.“
Takže když prosedíte zápas na lavičce, nebudete si říkat: Proč mě sem tahali, když ani nehraju?
„Ne ne ne.“
Kdy vlastně padlo konečné rozhodnutí, že se vrátíte?
„Šlo to postupně, pomalu to ve mně zrálo. Když se Ivan Hašek stal trenérem, volal mi, že má zájem, sešli jsme se v Moskvě. Tam už to bylo na spadnutí, napevno jsme se dohodli před týdnem, to mi volal, když dělal širší nominaci.“
Berete tenhle návrat i jako šanci rozloučit se s reprezentací lépe než v tom nešťastném zápase s Tureckem na EURO?
„Je tu ta šance. Ale ono to taky může dopadnout ještě hůř a ta rozlučka bude ještě horší. Třeba se to nepovede a lidi na mě svalí vinu. Protože vím, že od toho hodně očekávají. Ale jdu do toho i s tímhle vědomím. Chci pomoct, abychom dosáhli na nemožné, tedy na postup na mistrovství světa.“
Hašek: Obejdeme se i bez Rosického! »
Hodně vás napadají ty myšlenky, že můžete zklamat očekávání fanoušků?
„Co tak koukám, tak se o mně docela mluví, takže mě to samozřejmě napadá. Ale to se netýká jenom mě, to platí pro celé mužstvo. Tím zápasem proti Belgii nastala nová éra, atmosféra, jde to správným směrem, a tak si od toho lidi hodně slibují.“
Takže až neproměníte rozhodující šanci, budou na vás lidi ukazovat prstem jako na hlavního viníka.
„Může se to stát. Určitě jo. Ale i když mě to třeba napadne, obecně takhle nepřemýšlím. Spíš se snažím o pozitivní uvažování.“
Je už i do Ruska cítit, že tenhle zápas se Slováky je něco víc?
„Je mi jasné, že doma se o tom asi fandové už hodně baví, ale na mě to ještě nedolehlo. To přijde, až dorazím do Čech, začne se trénovat a hlavně až přistaneme na Slovensku.“
Duel proti Slovensku možná ponese o to větší náboj, že si v něm po dlouhé pauze může v národním týmu zahrát Tomáš Rosický. V nominaci se objevil, ale v sobotu za Arsenal proti Manchesteru United nehrál. Máte zprávy, jak na tom je?
„Bohužel nevím. Ale doufám, že přijede. Já jsem hlavně rád, že se dal dohromady z toho velkého zranění, a moc mu přeju, aby mu ty trable už skončily a začal hrát fotbal. Doufám, že se zase potkáme, protože jsme se neviděli rok a na hřišti ještě déle.“
Vzpomenete si, kdy jste s ním naposledy hrál zápas?
„Tak asi paradoxně proti Slovákům, ne? Na Letné, konec kvalifikace o EURO, vyhráli jsme 3:1. Je to tak, že jo?“
Ano.
„To byl vlastně dosud jeho poslední zápas za nároďák vůbec. To už je rok a půl.“
Pokud k ní dojde, myslíte, že ta vaše spolupráce bude po delší době zase fungovat?
„To problém nebude. Hodně jsme toho spolu odehráli, to bude dobrý. To se nedá zapomenout. Ale nikde není psáno, že nastoupíme. Kdyby ale jo, tak tomu věřím.“
Je to hráč, se kterým jste si na hřišti nejvíc rozuměl?
„Ano. Odehráli jsme spolu nejvíc času, v Dortmundu a v nároďáku, skvěle jsme si rozuměli.“
A myslíte, že po rok a půl dlouhé pauze, pár přátelácích a teď zase několikatýdenní přestávce může takový zápas zvládnout?
„Záleží na tom zdraví. Pokud ho to nebude limitovat, tak si myslím, že by to mohl zvládnout. Asi to nebude na celý zápas, třeba jenom na část, ale i tak bude prospěšný. Ovšem říkám, že musí být zdravý, to je základ.“
Nějakou chvíli se mluvilo o dalším velkém návratu, o Pavlu Nedvědovi. Měl jste zprávy, jak to bylo blízko?
„Byli jsme spolu v kontaktu. A já jsem do poslední chvíle doufal, že by to mohlo vyjít. Aspoň bych tam nebyl sám z těch starších ročníků. Věřil jsem, ale asi nemá už sílu a motivaci.“
Vy ji ještě máte a budete ji potřebovat i na souboje s Martinem Škrtelem. Vzpomínáte si ještě na osobní souboje ze zmiňované kvalifi kace v listopadu 2007?
„Jo, jistě, trochu jsme tam po sobě štěkali. Ale to je v pohodě, to jsou emoce. Po zápase jsem o tom nevěděl. Ovšem je to tvrdý obránce a čeká nás s ním hodně osobních soubojů. A jestli nastoupí Ján Ďurica, to je podobný typ...“
Víte o tom, že jste Škrtelovi pomohl do Liverpoolu?
„Tak to netuším. To si poslechnu.“
Škrtel vyprávěl o tom, že ten listopadový zápas sledovali na Letné zástupci Liverpoolu a že se jim líbilo, jak se tam s vámi pral. I proto si ho vybrali.
„Tak to je fakt dobrý. Aspoň jsem mu dopomohl k dobrému angažmá. Ale teď bych ho chtěl znovu porazit.“
Když se to nepovede, praktická šance na postup se přiblíží nule. Znamená to, že vy v tu chvíli balíte a defi nitivně končíte v národním týmu?
„Určitě. Jakmile šance padne, je to můj konec.“
A opačně - když se postoupí, budete zvažovat mistrovství světa?
„K tomu radši neřeknu vůbec nic. Abych to nezakřikl a tak.“
S tím souvisí i vaše budoucnost. Už víte něco bližšího?
„Jenom to, že do listopadu dohraju v Samaře. To je všechno, pak se uvidí. Ale jak už jsem říkal, šel bych nejraději někam do Francie, někam k Monaku, protože dcera tam bude chodit do školy.“
Nedávno se o vás zajímala Kazaň i Zenit Petrohrad. To padlo?
„Ano. Tyhle nabídky jsem zvažoval, protože hlavně u Kazaně tam byla možnost zahrát si Ligu mistrů. To bych asi bral, třeba teď bych si mohl zahrát proti Barceloně. Ale padlo to, asi za mě Samara chtěla moc peněz. Nestalo se nic hrozného.“
