Podle církevního katechismu existuje sedm smrtelných hříchů - spáchání jakéhokoli z nich zaručuje viníkovi trest v ohni pekelném. Do fotbalového pekla se zpackanou kvalifikací propadla i česká reprezentace. Za jaké hříchy pyká neúčastí na mistrovství světa?
| 1. | USTRAŠENÉ VÝKONY VENKU |
 Ach, ty venkovní zápasy, to byla bolest českého týmu. Na hřištích soupeřů dokázal vyhrát jen jednou. A to na půdě slaboučkého San Marina. Ani tam to však nebylo žádné galapředstavení a gólová smršť (výhra 3:0). Venku to byla zkrátka bída. Kromě vítězství v mikrostátě uvnitř Itálie už přišla jen prohra 1:2 v Polsku a upachtěné bezbrankové plichty v Severním Irsku a ve Slovinsku. Tyto výsledky padají na vrub Petra Rady, jeho kvalifikační následovník Ivan Hašek zase nedokázal vyhrát na Slovensku (2:2). Radovy zápasy na hřištích soupeřů provázel společný faktor. Ustrašenost, nedostatek ofenzivní hry, pasivita. Radovy slovní vytáčky při pozápasovém hodnocení byly proslulé. „Chyběla nám odvaha. Měli jsme být více odvážní směrem dopředu,“ říkával vždy na tiskových konferencích. Herní výkon se však v následujícím venkovním zápase ani přes tato slova nezlepšil. | |
| 2. | ZÁVISLOST NA CHYBĚJÍCÍM ROSICKÉM |
 „Teď můžeme jen litovat, že jsem se nevrátil o zápas na Slovensku dřív. Byli by v pytli, protože se mnou v sestavě bychom tam vyhráli,“ povídal s hořkým úsměvem tvůrce české hry po výhře nad Polskem. Tomáš Rosický sice svou poznámku myslel v nadsázce, avšak její platnost by se vší vážností šlo vztáhnout na celou kvalifikační pouť reprezentačního týmu. Zejména v jejím začátku souhra mezi záložní řadou a útokem skřípala, mozek týmu se marně snažili nahradit David Jarolím, Jaroslav Plašil a Jan Polák. Naopak po návratu středopolaře Arsenalu se ukázalo, že i jeho parťáci v záloze ožívají - viz Plašilův výkon proti Polsku. Rosický má unikátní schopnost poslat útočníka do šance kolmou přihrávkou, jak ve stejném utkání předvedl při gólu Tomáše Necida a velké příležitosti Milana Baroše. To českému výběru bez něj pohříchu chybělo. | |
| 3. | KOUČ RADA A PŘEDCHOZÍ VEDENÍ SVAZU |
 Největší omyl přišel hned v úvodu. Staré vedení ČMFS si totiž usmyslelo, že Česko dovede na světový šampionát do JAR kouč Petr Rada. Ten vyhrál ve zvláštním výběrovém řízení. V době volby rozhodně nepatřil k absolutní špičce ve svém oboru, v domácí soutěži si nikdy nevyzkoušel pracovat pod tlakem v klubu, který každoročně bojuje o titul, chyběly mu zkušenosti ze zahraničí, z evropských pohárů. Nebyl potřebnou osobností. Přesto ho vedení svazu zvolilo prvním trenérem v zemi. Proč? Prostě se v tu chvíli nikdo loajálnější nenašel. A Rada kývl. Bez váhání. Tedy i on na sobě nese vinu. Nebyl totiž dostatečně soudný, aby si spočítal, že pro tak významnou a náročnou funkci ještě nedozrál. To, že pozice reprezentačního kouče je nad jeho hlavu, bylo znát brzy. Po prvních dvou ostrých zápasech měl na kontě jen jeden bod, a dostal tak pod tlak sám sebe i celý tým hned v úvodu kvalifikačního cyklu. V dubnu tohoto roku ho stejné vedení svazu po domácí prohře se Slovenskem (1:2) odvolalo... | |
| 4. | CHOVÁNÍ HRÁČŮ |
 Ani hráči nejsou bez viny. A nejde jen o výkony na hřišti, nýbrž i o neprofesionální chování části z nich. Ať už byl kouč Petr Rada jakýkoliv, měli ho uznávat jako svého přímého nadřízeného. Jenže bylo to trochu jinak. Ač o něm do médií hráči mluvili jako o dobrém reprezentačním trenérovi, „mimo záznam“ ho líčili jinak. Rada nebyl výrazná osobnost, neměl jejich respekt. Tím se uvolnilo chování a celková atmosféra týmu, hráči nebrali srazy se vší vážností. Důkazem uvolněné morálky byl večírek hráčů po zpackaném pražském duelu se Slovenskem. | |
| 5. | NESCHOPNOST STŘELCŮ |
 Není náhoda, že nejlepší kvalifikační střelec Česka byl před posledním zápasem proti Severnímu Irsku až na děleném desátém místě evropské zóny - a to si Milan Baroš k pěti gólům pomohl čtyřmi zásahy doma proti San Marinu. Ačkoli měl být tím, kdo prostřílí Česku cestu na světový šampionát, až do zápasu na Slovensku se netrefil ani jednou. Rovněž druhý nejlepší český kanonýr, Tomáš Necid, který dostal míč do branek soupeřů třikrát, dvakrát pokořil sanmarinského gólmana... | |
| 6. | TAKTIKA V BRATISLAVĚ |
 Ačkoli se v Bratislavě k týmu připojil „blanický rytíř“ Jan Koller, ani on k vítězství nepomohl. Po zápase, do něhož se jakoby vůbec nedostal, navíc se slzami v očích oznámil, že s reprezentací končí. Jenže chyba evidentně nebyla v tom, že by na mezinárodní fotbal nestačil, nýbrž ve skutečnosti, že nastoupil jako osamocený hrot - a o podpoře ze zálohy si v prvním poločase mohl nechat leda tak zdát. Mužstvo sice muselo hrát na vítězství, avšak zhuštěná záloha a osamocená věž vpředu evokovala spíš vzpomínky na brücknerovský „hluboký obranný blok“ z MS 2006. | |
| 7. | HRÁČI BEZ FORMY |
 Zejména v úvodu kvalifikace udivovaly některé tváře na hřišti. Tým měli pozvednout hráči buď s minimem zkušeností nebo s aktuálně špatnou formou. Překvapila účast neprověřeného Miroslava Slepičky v základní sestavě v Polsku, ani zařazení Martina Fenina v Teplicích proti Slovinsku nebylo trefou do černého. V obraně zase nepřesvědčoval David Rozehnal, který prožíval nepovedené angažmá v Laziu Řím. Nevycházely ani experimenty - například se Zdeňkem Pospěchem na pravé straně zálohy v Polsku... | |
