Ondrášek o (ne)pohodě Norů: Nemohli uvěřit, že dostali gól od San Marina
Věří českému týmu, který je podle něj lepší, varuje ale před fyzickou zdatností a běhavostí Norů. Český útočník Zdeněk Ondrášek, jenž do loňského podzimu působil čtyři roky v norském Tromsö, úplně nesouhlasí s tvrzením, že páteční soupeř české reprezentace není tak nebezpečný jako v minulosti. „Když vycítí šanci, jsou silní,“ říká Ondrášek.
Zbraň Norska? Podle českého útočníka Zdeňka Ondráška jí je reprezentační trenér Per-Mathias Högmo. Zažil ho ve svém prvním roce v Tromsö. „Ví, co dělá a co od týmu chce,“ charakterizuje ho současný forvard Wisly Krakov a vypráví o síle i slabinách norského týmu, tamější fotbalové mentalitě nebo o tom, jak mu Tromsö přirostlo k srdci.
Norský fotbal jste dobře poznal. Jaká je podle vás síla norské reprezentace?
„Zrovna nedávno jsem viděl článek o norském fotbale, že nejsou tak nebezpeční jako dřív, ale to já si nemyslím. Norové jsou nevyzpytatelní, hlavně tím, že pořád běhají. Jsou strašně silní fyzicky a psychicky. Mají také dobrého trenéra, Per-Mathias Högmo mě měl první rok v Tromsö. Je to chlap, který je strašně super v kabině i mimo ni. Ví, co dělá a co chce od týmu. To je jejich síla.“
Na velkém turnaji byli naposledy na EURO 2000. Proč se jim podle toho, co jste tam poznal, v poslední době nedaří na některý z šampionátů proniknout?
„Mají to podobně jako my, kdy jsme měli okolo roku 2004 neuvěřitelný tým s Karlem Poborským, Pavlem Nedvědem, Petrem Čechem, Milanem Barošem a dalšími. Oni měli Johna Arne Riiseho, Mortena Gamsta Pedersena, Johna Carewa, byl to silný mančaft. Teď ale nemají top hráče, jako byli tihle. Skládají to z toho, co mají. Myslím, že celkově máme asi lepší výběr, lepší hráče. Oni mají hodně talentů, ale scházejí jim top hráči a hvězdy, které měli dřív.“
Je v Norsku cítit frustrace, že se šestnáct let nedostali na velký turnaj?
„Tak frustrace… Oni jsou typičtí tím, že i když se nedaří, pořád se snaží mít hlavu nahoře a jít dál. Tohle mě až dohánělo k šílenství, když člověk prohrával, nedařilo se, nic mu nešlo a oni pořád mysleli pozitivně. Pořád říkali: ‚Dobrý, stane se.‘ Fanoušci to berou tak, že ten tým na to teď asi nemá, ale fotbalem tak žijí, že je budou pořád podporovat. Moc nekritizují, takovou povahu nemají.“
Zmínil jste, že jste se s trenérem Norska Perem-Mathiasem Högmem potkal v Tromsö. On poté, co převzal reprezentaci, prohlásil, že by s ní chtěl medaili z mistrovství světa v Rusku. Nebylo to až příliš odvážné?
„Odvážné určitě. Na druhou stranu je dobré mít ambice. Ty jsou důležité. Tohle bylo možná řečeno s větší nadsázkou, ale on ambice má. Když jsem přišel do Tromsö, byl tam tři čtyři roky a vždycky byl s týmem na špici. Tu sezonu jsme skončili čtvrtí. Pak on a pět hráčů odešlo, což by samozřejmě poznamenalo každého, ale v celém klubu se změnila mentalita a spadli jsme. On chce být nahoře, chce vyhrávat. Ale ani jsem nevěděl, že má cíle takhle vysoké. Je to však jenom plus. Protože kdyby přišel a řekl, že se vyhrávat nebude, protože na to není tým, tak to asi taky nebude dobře.“
Co však jdou některé informace z Norska, jeho pozice není momentálně úplně pevná…
„Já zase četl, že je jeho místo docela stabilní. Informace ale extra nemám. Plánuju jet do Česka a chtěl bych se s ním potkat, i když nevím, jestli je to vůbec možné. Ale rád bych. Jako trenér je podle mě velmi dobrý, má respekt, což by měl mít každý trenér. Na druhou stranu je pro hráče oporou, ví, jak pomoct, a chce pomoct. Mám pro něj neuvěřitelný respekt. Bohužel, teď jim to nevychází, asi se může uvažovat o změně. Vím, že Nory hodně zaskočila branka se San Marinem, kdy to byl pro ně pro všechny velký šok. Všichni na stadionu měli vykulené oči. Když jsem si psal s klukama z Tromsö, taky tomu nemohli uvěřit. Nakonec vyhráli 4:1, i když všichni říkali, že to tak jednoznačné, jak to mělo být, nebylo.“
Poznal jste, jak nahlížejí na Česko a jeho fotbal?
„Znají nás především díky generaci, kterou jsem zmínil, tedy kolem Karla Poborského, Pavla Nedvěda a dalších. Vědí, že máme sílu, ale taky vědí, že ta současná generace je trochu jiná, že se to změnilo. Vím, že to pro Čechy nebude jednoduché, ale věřím, že momentálně máme lepší tým než Norové.“
Kdybyste mohl poradit, čím proti Norům uspět?
„Myslím, že obranu nemají úplně takovou. Norové sice běhají, ale občas až moc, chtějí být všude a nejsou nikde. Můžou na ně platit rychlé brejky. Na druhou stranu trenér Högmo ví, co čekat od Čechů, bude připravený. Oni neradi brání, pořád chtějí hrát fotbal, pořád chtějí hrát dopředu. Šance dát gól určitě budou. Když se Norové dostanou dolů, už to moc nezvládají. Ale jakmile jim dáte šanci a oni chytí na začátku slinu, vycítí šanci, pak jsou silní.“
Jaký je rozdíl mezi českou a norskou ligou?
„Tuhle otázku jsem dostal hodněkrát. Norové jsou neuvěřitelně silní fyzicky, ale bránit moc neumí. Největší rozdíl je, že asi půlka týmů má umělou trávu. A co se týče sportovního rozdílu, jsou tam jen dva, maximálně tři týmy, které dokážou udělat sérii čtyř pěti výher za sebou. Ostatní celky venku moc nebodují, převážně vyhrávají jenom doma. To je rozdíl, protože u nás máme pět šest týmů, které dokážou udělat nějakou sérii. Norové jsou silní hlavně doma, venku moc ne.“
A kdybyste měl porovnat zázemí, fotbalový život, přístup?
„Norové jsou hrdí na svou zemi, fotbalem žijí. Lidé v klubu by pro něj udělali cokoliv. Byl jsem v Tromsö čtyři roky, z toho tři mělo finanční problémy, ale mentalita je tam taková, že si nedovedou představit, že by hráči neposlali peníze. A život? Byl jsem v Tromsö, to je, dá se říct, město v zemi nikoho. Okolo nic není. Život tam byl sice trochu nudný, ale místo je to krásné. Jsem za to rád. Norsko je krásná země. Norové vše urovnávají, do nikoho se nemontují. Každý je rád za to, co má, a neřeší ostatní věci.“
Na Tromsö asi nedáte dopustit, že?
„Přesně tak. Už je to v srdci, čtyři roky už je docela dlouhá doba. Tromsö má i s okolím šedesát tisíc obyvatel a člověk odtamtud musí létat, vždyť Trondheim je asi patnáct hodin cesty, švédský Stockholm dvacet. Je to v zemi nikoho, ale Tromsö je taková jedna velká rodina. Všichni se víceméně znají. Nikdo se nad nikoho nějak moc nepovyšuje. Na Tromsö nedám dopustit.“
Jak udržujete kontakt s klubem? Zaletíte tam někdy?
„Skončil jsem tam loni v listopadu, po jarní sezoně jsem tam byl na čtyři dny. Stihl jsem i poslední zápas první poloviny sezony a pak jsem se viděl s celým týmem. V kontaktu s klukama jsem, když má někdo z nich narozeniny, napíšu. Je to příjemné a doufám, že to bude fungovat i dál. I fanoušci mě tam pěkně přivítali, bylo to moc hezké.“
