„Pepíku, připrav si kopačky, v příštím zápase už nastoupíš,“ prohlásil můj parťák z národního týmu Josef Masopust, když se 7. června 1962 po třetím a posledním utkání v základní skupině fotbalového mistrovství světa vrátil do naší chilské haciendy. Svoje boty s kolíky hodil do kouta a praštil sebou na postel. Byl utahaný a nejspíš i naštvaný, protože jsme právě podlehli Mexiku 1:3... Přečtěte si příběh Josefa Kadraby, který vznikl v rámci spolupráce Nadace Tipsport se společností Post Bellum. V deníku Sport už vyšly vzpomínky Jiřího Holíka, Bohumíra Zemana a Josefa Černého.
Já jsem nejen tenhle duel, ale i naši úvodní nečekanou výhru 1:0 nad Španělskem a bezbrankovou plichtu s Brazílií sledoval jenom jako divák z betonových ochozů stadionu v přímořském letovisku Viña del Mar. Kouč Rudolf Vytlačil zatím spoléhal na osvědčenou útočnou pětici Štibrányi – Scherer – Kvašňák – Adamec – Jelínek, ve které jen proti Mexičanům nahradil Josefa Jelínka na levém křídle Václav Mašek.
Nebyl jsem ani na lavičce, protože v té době se na světových šampionátech ještě nesmělo střídat a náhradníci v zápasech prostě neexistovali. Trenéři si museli vystačit s nominovanou jedenáctkou, a jestliže se některý hráč zranil, snažil se zbytek mače aspoň odpajdat tak jako chudák Pelé v utkání s námi.
Po prohře s Mexikem se v novinách psalo, že jsme to utkání na Vytlačilův pokyn vypustili. Postup jsme měli jistý už předtím a jít do čtvrtfinále ne z prvního, ale až z druhého místa mohlo být výhodné. Na vítěze naší skupiny totiž čekala Anglie, všeobecně považovaná za těžšího soupeře než její překvapivý přemožitel Maďarsko.
Já jsem ale tehdy ani nikdy potom od nikoho z kluků neslyšel, že bychom v duelu s Mexičany něco ošulili. Vždyť Venca Mašek překonal jejich gólmana už po 16 vteřinách hry a byl až do roku 2002 střelcem nejrychlejší branky na světovém šampionátu! A vůbec nejlepším důkazem toho, že jsme hráli od začátku až do konce naplno, pro mě byl zdrchaný výraz Masopustovy tváře po příjezdu ze zápasu na ubytovnu ve Valparaísu.
„Proč myslíš, že bych měl nastoupit?“ zeptal jsem se ho. „Rudi přece nerad míchá osvědčenou sestavou a nám se tady zatím daří nad očekávání.“
Pepík se mi upřeně zadíval do očí a odpověděl: „Hele, říkám ti, že proti Maďarům budeš hrát, tak si koukej ty svoje kopačky pořádně vyleštit!“
Kdyby to řekl někdo jiný, byl bych dál pochyboval. Jenže Masopust se Sváťou Pluskalem byli vedle kapitána týmu Ládi Nováka trenérovými důvěrníky a informace, které Vytlačil nechtěl sdělovat veřejně, obvykle mezi nás pouštěl přes někoho z nich. V koutku duše jsem začal věřit, že chilský šampionát neprožiju jen jako divák.
Turisté na Mundialu
Do Chile jsme cestovali v roli outsiderů, což nám vyhovovalo. Nic se od nás nečekalo, mohli jsme jen příjemně překvapit. Zahraniční experti řadili Čechoslováky mezi čtyři nejslabší účastníky turnaje, horší mužstvo podle nich na šampionátu mělo snad jen Švýcarsko. A nevěřili nám ani fanoušci doma. „Od Španělů dostanete bůra, od Brazilců kanára a pojedete domů!“ slýchali jsme jejich posměšné předpovědi.
Skepsi nerozptýlilo ani poslední přípravné utkání před odletem z Prahy. Začátkem května jsme na Letné porazili anglický Huddersfield Town, který v té době hrál druhou ligu, 1:0. Dnes by se výhra nad tak kvalitním soupeřem asi cenila jinak, ale tehdy nás diváci vypískali a novináři psali o nezáživném, opatrnickém fotbalu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
