S propastným a historicky logickým rozdílem mezi kanadským a českým hokejem jsme se už dávno smířili, teď je však na čase s pokorou akceptovat něco podobného i ve fotbale. Kanada totiž na rozdíl od Česka nebude na letošním mistrovství světa v Kataru chybět. Na elitní scénu se výběr javorových listů vrací po 36 letech ve víru bouřlivých emocí. „Náš sen se stal skutečností,“ zářil záložník Cyle Larin po stvrzující výhře 4:0 nad Jamajkou.
Hodnota kanadského úspěchu vyniká o to víc, že Mexiko a Spojené státy americké, tedy dva největší hegemoni v zóně CONCACAF, jistou účast na světovém šampionátu stále nemají. V posledním kole kvalifikace potřebují shodně bod.
To Kanada už má splněno. Po nedělní výhře 4:0 nad Jamajkou ji už o historicky druhý postup na mistrovství světa nikdo nepřipraví.
„Kanada je fotbalová země, věřte tomu. Ještě to dokážeme, tohle je jen začátek,“ hlásil hned v euforii anglický kouč John Herdman, který jako první trenér v historii dovedl na světový šampionát ženský i mužský tým. S Kanaďankami se mu to povedlo v roce 2015.
Národní tým druhé největší země planety mohl dotáhnout dílo ke zdárnému konci už ve čtvrtek v Kostarice, ale padl 0:1. Zato reparát na vyprodaném stadionu BMO Field v Torontu zvládl báječně a po jednoznačné výhře 4:0 nad Jamajkou mohl spolu začít slavit. Třicet tisíc fanoušků se navzdory nízké venkovní teplotě ocitlo ve varu.
„Bylo to napsáno ve hvězdách, že se kvalifikujeme doma,“ culil se kouč Herdman.
„Jak ubíhal čas, docházelo mi, že se náš sen splní,“ přiznal autor vítězného gólu Cyle Larin, který stejně jako řada jeho spoluhráčů padl po závěrečném hvizdu dojatě na kolena.
Slzy v očích měl i Alphonso Davies, levý bek Bayernu Mnichov, který kvůli srdečním potížím fandil spoluhráčům pouze na dálku. Video, na kterém se pak po výhře nad Jamajkou rozplakal, se okamžitě stalo virálním.
„Naše bratrství nemá srovnání a je ctí být součástí tohoto týmu. Děkuji fanouškům za neuvěřitelnou podporu během celé cesty,“ uvedl Davies ve speciálním vzkazu.
Vedle Daviese je největší hvězdou týmu útočník Jonathan David z Lille, který je v hledáčku evropských topklubů. V kvalifikaci zatím nastřílel devět gólů. Ikonou je pak devětatřicetiletý Atiba Hutchinson z Besiktase Istanbul. Kromě zajímavých hráčů Kanada využila k postupu i klimatické podmínky. Třeba klíčovou výhru 2:1 nad Mexikem loni v listopadu vybojovala za krutého mrazu na umělé trávě v Edmontonu, kterou lemovaly sněhové závěje.
Při dosud jediné účasti na mistrovství světa v Mexiku v roce 1986 Kanaďané prohráli všechny tři zápasy a nevstřelili ani gól. Pak to šlo s jejich fotbalem od desíti k pěti, triumf na Zlatém poháru v roce 2000 byla jen čestná výjimka. Úplná náhoda. Zato neúspěchy se staly pravidlem, na které se dalo s jistotou sázet. I proto, že fotbalové hnutí bylo rozštěpené do mnoha frakcí, které bojovaly jedna proti druhé.
„Myslím, že tato země nám nikdy nevěřila, protože jsme jí k tomu nedali žádný důvod,“ přiznal Herdman. „Ale teď už nám věří. A myslím, že pokud budeme i nadále stát jeden za druhým, je to ideální příležitost k tomu kanadský fotbal sjednotit, protože se můžeme stát mocností. Je čas,“ dodal sebevědomě.
Tak uvidíme v Kataru.
