Brzy mi dochází, že pěšky to nepůjde. Moje hloupost, když neposlouchám pořadatele v metru, který hned radí, že po svých to nebude jednoduché. „Použijte Uber,“ říká. Odpovídám, že není třeba, protože jsem zvyklý chodit a mapu mám nastudovanou už od předchozího večera.

Jenže tahle silnice je neplánovaně uzavřená, tento chodník nedodělaný. A tak nakonec stejně dojde na přepravu.

I řidič Naseem, původem z Pákistánu, chvíli bloudí. Ani jemu totiž navigace neukázala novinky. „Kam jedete?“ ptá se. Odpověď, že na trénink Španělů, ho potěší.

„Taky mám rád fotbal, ale můj syn ho úplně miluje. A je v něm velmi dobrý! Musím ho dostat sem do Kataru, kde jsou možnosti pro kariérní růst úplně jiné než v naší zemi. Jen se podívejte na ty plochy,“ ukazuje na spoustu krásně připravených hřišť.

Dostat se však až k nim, je oříšek. „I am Uber guy,“ představuje se čtyřicátník u