Analýza úpadku: Německo uvízlo ve španělské revoluci. Proč chybí střelec?
Před osmi lety dorazili do Berlína před Braniborskou bránu jako králové světa, mistři, co dali Brazílii sedmičku a Portugalsku čtyřku. Od té doby ale německá pýcha přechází v prudký pád, dvakrát po sobě na šampionátu konec v základní skupině. Kdysi obávaná generace šumí do ztracena a ze slov trenéra Hansiho Flicka jsou patrné strategické neshody. Německo se dost možná stává obětí své revoluce inspirované do určité míry španělským modelem.
Žádný špičkový střelec a obrana jako totální průchoďák. To by zabilo každého. Do řad Die Mannschaft míří kritika, před kterou se neschová nikdo, samozřejmě ani kouč Hansi Flick, jenž se po ostudném vyřazení na mistrovství světa sám nepřímo obouvá do svazového nastavení.
Atmosféra u západních sousedů je tragická.
A začalo to…
Zrovna před více než osmi lety, paradoxně po zlatém šampionátu v Brazílii. Z něj se vrátili Němci nejen jako mistři, ale hlavně s reputací jedné z nejobávanějších generací fotbalové historie. Tak drastický byl jejich dusot za titulem. Portugalsko na úvod slízlo čtyřku, nestačila ani Francie, nezapomenutelnou zůstává sedmička Brazílii v semifinále a nakonec finálové šachy s Argentinou, které zaslouženě rozhodl Mario Götze.
Pýcha byla cítit nejen z berlínských oslav před Braniborskou bránou, ale i potom z prohlášení aktérů a domácích expertů. Německo se povýšilo do role neporazitelných, částečně zaslouženě, částečně samo téměř bez obav, že brzy může vše jinak.
Zlato, začátek konce
Už tehdy se přitom Němci postupně přimykali k trendu, kdy ze sestavy vytlačovali klasického útočníka podle hesla, že důležitější je počet vytvořených
