Maroko mění historii. Jako první africký tým je v semifinále mistrovství světa. Vyjma vlastního gólu s Kanadou nedostal Jasín Bunú ještě ani jeden gól. Doma je národním hrdinou. Sledujete, jak úžasně se vyvíjí příběh vašeho bývalého parťáka?
„Samozřejmě. Moc mu to přeju. Už před turnajem spousta lidí považovala Maroko za černého koně, čemuž jsem se vůbec nedivil. Plno marockých hráčů hraje ve velkých evropských klubech, a na turnaji vyskočili ještě o úroveň výš. Zaujal mě třeba Sufján Amrabat z Fiorentiny, který na pozici šestky naprosto dominuje. Maroku se v Kataru všechno sešlo, mají skvěle poskládané mužstvo a nedostávají góly. Není to jen trend tohoto turnaje, oni se výbornou propracovanou obranou pyšní delší dobu. Navíc Bunú chytá výborně. Přesně tak, jak si ho pamatuju ze Sevilly. Vypadá hodně podobně. Co projde, to chytí. Nedivil jsem se, že vychytal penalty proti Španělsku. V Seville je uměl, na pokutové kopy je vážně moc dobrý. Umí trefovat strany, má v tom velkou úspěšnost.“

Jaká vlastnost dělá z Bunúa gólmana světového formátu?
„Je hrozně klidnej. Přijde mně, že se při zápase občas i směje.“