Příběh Francie: bratři vyrůstali bez otce, zranění utnulo společné finále
Lucas Hernandez, Theo Hernandez. Příběh slavných bratrů hltá celá Francie. Oba se vešli do kádru prošpikovaného hvězdami, snili o společné jízdě Katarem. Nedělní finále proti Argentině si ale zahraje jen o pár měsíců mladší Theo (25). Už v prvním utkání vystřídal v základu zraněného Lucase a od té chvíle bojuje na hřišti i za svého bratra. „Myslím na něj,“ přiznal po semifinálové výhře nad Marokem (2:0), při níž akrobatickým způsobem otevřel skóre.
Bratry, kteří to dotáhli až do francouzského nároďáku, spojuje mimořádně těžká životní cesta. Jejich otec Jean-François Hernandez, bývalý hráč Toulouse, Marseille, Rayo Vallecana nebo Atlétika Madrid, rodinu opustil v roce 2004 a zmizel do Thajska. Lucasovi bylo tehdy osm, mladšímu Theovi sedm.
„Nevím, jestli je můj otec naživu, nebo ne. Jednoho dne nás opustil a už se neukázal,“ pravil Lucas, obránce Bayernu, v rozhovoru v roce 2019.
Celý příběh je složitější. Hernandez starší se před třemi lety, chvíli před vypuknutí pandemie covidu, vrátil do Francie, aby se postaral o svou nemocnou matku. Už předtím zkoušel několikrát kontaktovat i své dva syny, ale neuspěl.
Jeho bývalá partnerka Sonia Moldes řekla francouzským reportérům, že schůzky se syny, z nichž vyrostli vynikající fotbalisté, odmítala jejich matka Laurence Py. Své potomky měla od otce izolovat a zabraňovat jim v kontaktu. Zoufalý Jean-François se právě proto rozhodl odletět na druhý konec světa. Svým dětem ale na sebe nezanechal žádný kontakt.
„Chtěl by se s nimi potkat ne proto, že jsou slavní fotbalisté a mají peníze. Chtěl se jim jen podívat do očí a říct jim pravdu,“ prohlásila Moldesová. „Můj otec byl hodně očerňován,“ prohlásila Lauris Hernandezová, nevlastní sestra obou hráčů. „Na zápasy Francie se díval většinou sám, často u nich brečel. Je to pro něj těžké. Vím, že si vždycky tajně přál, aby se mu kluci ozvali, vždycky je miloval. Chtěl je obejmout.“
Francie hltá příběh bratrů z reprezentace ještě z jiného důvodu. Na šampionátu v Kataru prožili mimořádně emotivní chvíle. Zkušenější Lucas, opora zadních řad Bayernu, se před turnajem vykurýroval ze zranění a pronikl do základní sestavy.
Tělo vydrželo pouhých třináct minut úvodního zápasu proti Austrálii. Poranil si kolenní vazy a mistrovství pro něj skončilo, čeká jej dlouhá pauza. Místo svého bratra na pozici levého obránce naskočil mladší Theo, jeden z pilířů milánského AC.
Theovým krédem je především útočit, směrem dozadu mívá občas problémy, což mu vyčítali i fanoušci během zápasů v Kataru. Nicméně v semifinále ukázal své mimořádné schopnosti. Z pozice levého obránce se nebál vlétnout do soupeřova vápna a akrobatickým způsobem otevřel skóre.
„V tuhle chvíli myslím na svého bratra,“ řekl bezprostředně po výhře 2:0. „Bylo to náročné, museli jsme tvrdě makat. Ale je neskutečné, že jsme se podruhé za sebou dostali do finále mistrovství světa,“ dodal jeden z hrdinů utkání.
Theo Hernandez vyniká v ofenzivní fázi, z pozice krajního obránce rád vyjíždí do rychlých kontrů. Francie jeho útočné choutky jistí tím, že na pravé straně víc vzadu zůstává defenzivnější Jules Koundé z Barcelony, který dokáže zastat i pozici stopera.
„Do vápna šel z pozice levého beka. Byla v tom i trocha štěstí, že se k němu míč odrazil od soupeřových zad. Ale správně zavíral tyč, to je super,“ chválil levonohého francouzského obránce ve studiu iSport.cz trenér Jablonce David Horejš.
Theo na pozici, kterou měl na začátku turnaje pod palcem jeho bratr, pravděpodobně nastoupí i v neděli proti Argentině. A udělá všechno, aby zlatou medaili přivezl domů svému zraněnému bratrovi.
