PŘÍMO Z KATARU | Po stříbru bronz, ani mu to nevadí. Zlato doma už jedno má, takový ten míč pro nejlepšího hráče světa. Luka Modrič, kapitán Chorvatska, potvrdil, jak velká fotbalová kapacita je. V Kataru dovedl tým ke třetímu místu, v zápase o bronz porazila země s krásným mořem hrdé Maroko, překvapení šampionátu.
Je mu sedmatřicet. A co jako? Půl hodiny po zápase, ani si nesundá kapitánskou pásku, chrániče, se prohání s dětmi svými i spoluhráčů po hřišti stadionu Khalífa. Vypadá nezničitelně.
„I když si někteří lidé myslí, že by měl skončit, bude hrát za Chorvatsko, dokud bude chtít. Myslím, že ještě hodně dlouho,“ řekl trenér Zlatko Dalič. Nepočítá s tím, že by si vůbec kdy dovolil vynechat středopolaře Realu Madrid z nominace. „Je to náš kapitán, náš big boss, velký šéf,“ přihodil. „Je mu sedmatřicet, ale hraje jako kdyby mu bylo pětadvacet. On je lídr, každý ho následuje. Tahle trofej je pro něj.“
Modrič koučovo volání vyslyší i v dalších měsících. Po triumfu nad Marokem sice pronesl, že to byl jeho poslední zápas na mistrovství světa, za čtyři roky se ho prý už týkat nebude, ale reprezentační kariéru nebalí.
Jeho příštím cílem je finálová skupina Ligy národů. „Tam hrát budu. Musíme jít krok za krokem,“ naplánoval. „Pak budeme mít dost času rozhodnout se, jak to bude s příštím mistrovstvím Evropy. Euro 2024 pořádá Německo, pro Chorvata by to mohla být velkolepá rozlučka.
Chorvaté na ni pojedou jako medailisté z posledního mundialu. „Nejdřív jsem sice byli zklamaní, když jsme vypadli v semifinále s Argentinou, ale pak jsme si řekli, že je třetí místo cenné. Potvrdili jsme výsledek z Ruska, to pro nás bylo důležité,“ vykládal. „Jsme mezi čtyřmi nejlepšími mužstvy, nikdo by nečekal, že tam s námi bude i Maroko. Připomínají mi nás z před čtyř let,“ ocenil soka.
Afričanům ve střetu o třetí místo došly síly, doplatily na zranění. Především v defenzivě nebyli tak pevní jako v minulých zápasech. Chyběl zadák z Bayernu Mnichov Nussajír Mazráví, k dispozici nebyl rovněž kapitán Romain Saís z Besiktase Istanbul. Ve středu obrany musel dohrávat duel Sufján Amrabat, střední záložník z Fiorentiny, jenž scházel ve vyšších řadách při dohánění chorvatského náskoku.
„Před turnajem jsme měli šanci jednu setinu procenta, že se staneme mistry. A teď jsme mezi nejlepšími čtyřmi, dostali jsme se mezi velmoci. Nyní jsme smutní, ale zítra ráno se vzbudíme a řekneme si: Dokázali jsme velkou věc,“ vyhlásil marocký kouč Valíd Radžradžuí.
Ano, má pravdu. Stejně si však může lebedit i Modrič.
Inspirace pro Čechy
Pohled Jiřího Fejgla
Je to malá země - a Češi ji milují. Z Chorvatů, jichž napočítáme necelé čtyři miliony bychom si však měli vzít fotbalové ponaučení. Přitom od roku 1998 byli už potřetí v semifinále mistrovství světa. K tomu chrlí hráče pro největší kluby, nejen nezdolný kapitán Luka Modrič jest důkazem.
Chorvati mají, samozřejmě, pohyb v krvi, jsou ladní, šikovní, především však drží přesvědčení, že je fotbal hra. Ne válka, ne atletika, občas zamíchaná s MMA, jak je tomu občas v české lize. Chorvati na to jdou jinak, přes techniku, rychlost, kreativitu. Proto jsou úspěšní.
