Jankulovski: Brückner uměl zařvat, někdy jsme se báli zeptat
PÁTEČNÍ SPORT MAGAZÍN - Patřil k pilířům skvostné fotbalové generace, která zářila pod vedením Karla Brücknera. Marek Jankulovski v pátečním Sport Magazínu vzpomíná i na chvíle, kdy jeho tréninkům nevěřil. „Když nás neslyšel, říkali jsme si kolikrát, jestli to má vůbec cenu,“ usmívá se.
Marek Heinz nedávno vyprávěl, že jste občas pochybovali o tom, co vás nutil na tréninku nacvičovat. Že jste zkrátka Brücknerovu velikost odhalili až v pozdějším věku. Je to tak?
„To má Marek pravdu. Bylo to dáno i tím, že jsme tehdy byli hodně mladí a měli jsme trenéra o několik generací staršího. Prostě o hodně staršího, než jsme byli my. Ono se to dá říct jednodušeji, ale já bych si trenéra Brücknera nikdy nedovolil nazvat „Dědkem“, jak se mu občas říká. Ani dnes bych si to nedovolil.“
Byl zkrátka podstatně starší než vy.
„Ano. A z toho plynula naše občasná nedůvěra v to, co nás někdy učil. Třeba jeho standardky. Je známo, jak je měl dokonale propracované. Někdy jsme je nacvičovali hrozně dlouho a občas jsme si říkali, jestli to má vůbec cenu, když se to v zápase stejně tak udělat nedá. To jsme si ale říkali, když nás neslyšel, takže z toho nebyl problém. Ten nastal až později...“
Kdy?
„Když se hrál zápas, přišlo na standardní situaci a my jsme ten signál, který jsme dřeli, nezahráli. To nám pak dal v kabině strašně sežrat. Já si to pamatuju, protože jsem u těch standardek často byl. Hrozně nás seřval, jak jsme si vůbec mohli dovolit to neudělat, jak nás naučil. Dnes na to vzpomínám s úsměvem. A musím říct, že se taky stalo, že jsme ten jeho signál zahráli, ono to vyšlo a padl z toho gól. A on se z toho vždycky hrozně radoval.“
Jak vztah mezi ním a dvacetiletými hráči ovlivnila skutečnost, že byl vůči vám skutečným seniorem?
„Když se nad tím zamyslím, největší vliv to asi mělo na respekt, který jsme k němu měli. Když máte mladého trenéra, možná si s ním víc pokecáte, ale podvědomě si k němu i víc dovolíte. To u trenéra Brücknera nešlo. Kolikrát jsme od něj dostali opravdovou čočku za to, že jsme třeba na tréninku trochu víc mluvili mezi sebou. Nesnesl, když někdo nebyl maximálně koncentrovaný a dovedl hodně zařvat, když na to přišlo. Někdy jsme se i báli na něco se zeptat, takový jsme měli respekt. Jenomže pak trénink nebo zápas skončil a najednou s ním byla sranda, přišel za námi na pokoj, kecalo se a bylo fajn. Na to hodně rád vzpomínám.“
Co najdete uvnitř pátečního Sport Magazínu
- Top10 nejúžasnějších zápasů fotbalové reprezentace
- u všech utkání vzpomínky tehdejších hrdinů
- rozhovory s Pavlem Nedvědem či Vladimírem Šmicrem
- odhalené fígle trenérů, nečekané objevy, nové postřehy
- uniklo z facebooku: Jan Koller
- kvíz o kolapsech nároďáku
