Rada: Nároďák? Dřel jsem jako Vrba. Vyhazov byl uspěchaný
ROZHOVOR | Sám tvrdí: Prožil jsem si své a do některých situací už se nechci dostat. Trpkou minulost, spojenou s nenávistnými pokřiky fanoušků Slavie a národního týmu, prý hodil Petr Rada za hlavu.
Když před pár lety vedl Petr Rada reprezentaci, nestal se miláčkem davů. Averze větší části fanoušků vůči jeho osobě gradovala podobně jako v případě Michala Bílka. Bývalý výtečný levý bek jí nerozuměl. „Neměl jsem stejnou startovní čáru jako teď Pavel Vrba,“ lehce si postěžoval nástupce Františka Komňackého na jihlavské lavičce.
Vítáte jako bývalý reprezentační kouč nástup Pavla Vrby k týmu?
„Ale jo, já to beru. Pavel Vrba ukázal své kvality v Plzni. Udělal tam dobrou práci, velký úspěch. Ale taky se ten mančaft tvořil dva roky, taky mu museli dát prostor. (zdůrazňuje) Každý si to musí připravit. V Plzni byli trpěliví, což se dnes vidí málo. Když jsem přišel do Slavie, byl klub v tabulce třináctý nebo čtrnáctý. Pak jsme poskočili na osmé místo a ono se jim to nelíbilo. Je to ošidné. Národ chtěl Vrbu k nároďáku, což je v pořádku. Je to jiný typ než já, neprojevuje se tak. Je furt stejný. Ale u reprezentace chtějí hned výsledky.“
Vypadá to ale, že s Vrbou budou mít všichni větší trpělivost, než bývá obvyklé. Cítíte to stejně?
„Určitě. Dostane větší prostor a čas. Má na to čtyři roky. Ta důvěra je oprávněná. Prokázal úspěchy, je v nejlepším věku. Přeju mu, ať se mu daří a český fotbal jde nahoru. Stejně jsem přál Bílkovi. Na to, jak jsme malá země, tak máme ve fotbale velikánské úspěchy. Další Pavlova výhoda je, že má kolem sebe management, který za ním stojí. Vybral si ty lidi, což je v pořádku.“
Dá se říct, že jde Vrbovi zatím vše na ruku, co?
„Vždycky se musíte umět narodit tam, kde všechno funguje. (úsměv) Pavel tu pozici má, z příští kvalifikace se může postoupit i ze třetího místa. Většinu kluků zná z Plzně a oni asi mají vytvořit kostru týmu. Ale já tvrdím, že když nebudou k dispozici klíčoví hráči jako Tomáš Rosický, Petr Čech nebo Jarda Plašil, bude to hodně znát. Ti kluci mají odehraných sto zápasů v reprezentaci, což je něco úplně jiného než liga. Sám jsem se přesvědčil o tom, jaké to je hrát bez Rosického. Ať si někdo klidně říká, že se vymlouvám. Tohle je realita. Jednou bude znát i odchod Horvátha z Plzně nebo Matějovského, který pořád patří ve Spartě mezi nejkonstruktivnější hráče. Něco podobného pozná také Jablonec bez tvůrce hry Pitáka.“
Jak se vám zamlouvají Vrbovy první kroky ve funkci?
„Teď to vypadá, že se v reprezentaci pracuje třiadvacet hodin denně, ale já si nemyslím, že by to bylo za mého období o moc jiné. S Pavlem Hapalem a Jardou Šilhavým jsme dělali stejnou práci. Já jsem byl taky za Rosickým, za Bednářem. Ale otočilo se to tak, že jenom cestujeme a vyhazují se peníze. Předtím se řešilo, proč víc nejezdíme. (úsměv) Na druhou stranu všichni vědí, že moje startovní čára byla jiná než v případě Pavla Vrby. Nastoupil jsem po Karlu Brücknerovi, ale málokdo dodnes ví, že jsem ho sám přemlouval, ať zůstane. A to přesto, že jsem mohl být alternativou na jeho místo. Jenže Karel zůstat nechtěl. A pak mi řekl: Petře, takové štěstí, jako jsem měl já, mít nebudeš. Já jsem si ty hráče vychoval... Což je pravda.“
Vaše působení u národního týmu nebylo úspěšné a stal jste se „nepřítelem lidu“ podobně jako poté Michal Bílek. Vidíte tu paralelu?
„Tu negaci musí někdo vytvořit, že jo... Já jsem přišel k reprezentaci a hráli jsme první kvalifikační zápas v Irsku. A to Irsko, považované za slabšího soupeře, v předchozí kvalifikaci neprohrálo jediný zápas! Poráželo Švédsko, Španělsko, nastřílelo nejvíc gólů v celé kvalifikaci. My jsme tam přijeli, po patnácti minutách to bylo 0:0 a lidi už řvali. To mi hlava nebrala, prožil jsem si své. Někdo to musel těm fanouškům naservírovat. Ale už to neřeším, nechci se k tomu vracet. Ta kapitola je uzavřená.“
Jak vůbec zpětně hodnotíte svoje reprezentační angažmá?
„Nevyšlo to, ale jsem rád, že jsem mohl nároďák trénovat. Hlavně mě těší, že jsem poznal ty hráče. S nimi jsem nikdy neměl problém, i když to někdo hodnotí jinak. Myslím, že moje odvolání bylo uspěchané, pořád jsme měli šanci na postup. Nové vedení řeklo, že to zlomí, ale ty rozhodující zápasy se stejně nevyhrály.“
Bavil jste se o této vaší společné zkušenosti s Bílkem?
„Vůbec ne. Za poslední čtyři roky jsme se viděli asi třikrát čtyřikrát. V některých chvílích byly ty negativní emoce proti Michalovi hodně přehnané. Nemluvil jsem ani s Vrbou.“
Vy jste také na reprezentační lavičce mnohokrát cítil křivdu, že?
„Tak to určitě. Nesnáším křivdu. Do některých situací už se nechci nikdy dostat. Ale když budu cítit, že mým hráčům někdo křivdí, tak proti tomu budu bojovat. A vy přece taky.“
