PŘÍMO Z RAKOUSKA | Do Sampdorie přestupoval jako vyjukaný zajíc. Neuměl řeč a všichni na něj pohlíželi jako na toho „Čecháčka“. Jenže když se před rokem posouval do AS Řím, jeho pozice se změnila. „Už jsem byl někdo,“ říká reprezentační útočník Patrik Schick. „Okolí má ze mě větší respekt a jinak se mnou pracují. Ale teprve druhá sezona ukáže, jak na tom doopravdy jsem,“ ví moc dobře.
Uplynulý ročník se nerozjel podle plánu. Spíš rozpačitě. „Optimální to rozhodně nebylo a do toho přišly zranění,“ vrací se Patrik Schick na úplný začátek svého angažmá v AS Řím. „Ale postupem času, kdy už jsem měl natrénováno a cítil se fyzicky líp, tak moje výkonnost šla nahoru. Prožil jsem nezapomenutelný zážitek v Lize mistrů proti Barceloně. Ke konci sezony už to, myslím, bylo dobrý.“
Ale může to být ještě lepší, ne?
„Já to vím, že můžu hrát líp. Sám cítím, že nějaké věci by šlo dělat mnohem lépe. Někdy je to vidět v tréninku, že jsem toho schopný. Beru to jako další motivaci chtít na sobě pracovat a ukázat, že se můžu zlepšovat.“
Otevřelo vám v tomto směru působení v AS Řím oči?
„Samozřejmě jsem nešel do Říma, že tam budu nejlepší. To by byla blbost. Bral jsem to zkrátka jako další pokrok v kariéře, něco nového. Že jdu mezi nejlepší hráče v Itálii a budu mít možnost s nimi trénovat, porovnávat se. Uvidím, jak pracují, jak jsou dobří…“
A jak pracují? Jsou tréninky rychlejší, ostřejší?
„Jasně, rozdíl tam je. Třeba v té rychlosti nebo taktických věcech, když hrajete osm na osm, devět na devět. Je to jako zápas. Jako mistrák. Nikdo nechce prohrát. A právě takový přístup vás posouvá.“
Takže se může stát, že vás na tréninku někdo klidně přepůlí?
„To si myslím, že je normální.“ (usmívá se)
Počítáte s tím, že v příští sezoně na vás bude větší tlak, aby těch gólů bylo víc?
„Ano, a na tu sezonu se pořádně připravím. Bude rozdíl i v tom, že minulé léto jsem žádnou přípravu neabsolvoval, ale nyní ji chci celou zvládnout bez zranění.“
Může být lepší i z toho pohledu, že jste už v Římě zabydlený?
„V to doufám, uvidíme. Ale už jsem si zvykl na chod celého klubu a zabydlený jsem. Teď to musím prodat na hřišti. Dokázat, že na AS Řím mám. Že můžu hrát vedle hráčů, kteří jsou sebejistí a hodně si věří. Tohle se možná dá nějak natrénovat, z větší části to ale člověk musí mít v sobě. Záležet bude i na mém sebevědomí. Nějaký respekt mám, ale ne nijak přehnaný.“
Na co přesně jste si zvykl?
„Když jsem přišel do Sampdorie, neuměl jsem jazyk, nerozuměl jsem taktickým pokynům. Ale do Říma už jsem, i když to byl skok, přestoupil jako někdo. Už jsem nebyl ten nezkušený fotbalista jako v Sampdorii, do Říma jsem přišel v jiné pozici a myslím, že i takhle se trošku se mnou pracuje. Teprve druhá sezona ale ukáže, jak na tom doopravdy jsem.“
Znamená to, že okolí má z vás větší respekt?
„To si myslím, že takhle určitě je.“
V Sampdorii vás tedy, a to nemyslím zle, brali skoro jako přivandrovalce?
„Možná tak, že přišel nějaký Čecháček. Asi mě nebrali moc… (přemýšlí) Nevím, jak mě mohli brát. Asi si nemysleli, že za rok půjdu do AS Řím. Ale postupem času jsem si zjednával respekt a ukázal svoji kvalitu. Začali mě brát trochu jinak.“
Vaše pozice se raketově proměnila také v národním týmu. Stal jste se hráčem, na kterém by mužstvo mělo stát.
„Asi se nějak proměnila. Ale to, že jsem přestoupil do AS Řím, ještě neznamená, že bych měl v reprezentaci jisté místo. To vůbec ne. Záleží, jaké budu podávat výkony v klubu a potom za nároďák.“
Poslední výkon proti Austrálii (0:4) ovšem ideální nebyl. Začal jste zprava, pak se přesunul na hrot. Ale za devadesát minut jste se do šance nedostal. Jak si to vysvětlujete?
„Nebyl jsem v žádné šanci no… To se občas stává a nemám pro to žádné vysvětlení. Hrát na křídle jsem zvyklý z Říma, ale tady hrajeme trošku jinak. Takže to pro mě bylo zase úplně něco nového a ideální to nebylo. První půli jsem ale nějak odehrál, a když jsem se posunul na hrot, tak už jsem se nedostával do hry. Ani nebylo moc příležitostí si někam pro balony sbíhat a celkově ta týmová hra nebyla dobrá. Na druhou stranu v prvním poločase náš fotbal nebyl špatný, akorát jsme nedali gól. Vstřelit ho, tak 0:4 neprohrajeme. Tenhle výsledek je fakt krutý, protože si myslím, že kvalitu máme a kluci jsou šikovní. Jen musíme zapracovat na týmové souhře.“
A posouvá se ona souhra nějakým směrem? Mluví se o tom už dva roky, ale na mistrovství světa se nepostoupilo a teď přišla historická prohra.
„Z mého pohledu tam oproti minulým srazům posun vidím. Těžko se to ale vysvětluje, když jsme prohráli takovým rozdílem.“
Jak se vlastně vy osobně stavíte k tomuto posezonnímu reprezentačnímu termínu?
„Je to trošku složitější. Když máte po sezoně, tak z toho vypadnete a i trošku hlavou jste nastavený jinak. Furt je to ale nároďák a motivace by měla být vysoká. Neměli bychom se vymlouvat na to, že nám sezona skončila a že jsme neměli takovou motivaci jako Australané. Takhle bychom k tomu měli přistupovat – jezdit sem s největší motivací.“
Cítil jste, že u někoho ta motivace chybí?
„Nemyslím si, že zápas s Austrálií byl o (špatném) přístupu. Že by někdo něco chtěl vypustit. To ne. Ani kluci to tak určitě nevnímají. Utkání zkrátka rozhodly blbé individuální chyby, z kterých nás soupeř potrestal. Každý z nás jede reprezentovat zemi, jede se ukázat.“
Zaznamenal jste slova Pavla Nedvěda či Jana Kollera, kteří se do týmu opřeli, že chyběla právě motivace a vyšší bojovnost?
„Nezaregistroval jsem to.“
Jak se vlastně zapomíná na takový zápas?
„Na 0:4 se zapomíná blbě. Ale stalo se. Musíme se z toho poučit tak, že až přijdou důležitější zápasy, aby se tohle už nikdy neopakovalo.“
