Fotbalový Bahrajn je v pozoru, reprezentace maličkého království hraje na mistrovství Asie. Kromě útočníka z české ligy Júsufa ji tam postrčil i trenér Miroslav Soukup, jenž v rozhovoru pro deník Sport říká: „Kdo by si nechtěl sáhnout na medaili?“ Sobotní premiéra ve Spojených arabských emirátech vyšla, Soukupovi chlapci uhráli s domácím favoritem překvapivou remízu 1:1.
Když si před startem mistrovství Asie v hotelu zapnul televizi, experti ve studiu právě rozebírali šance na postup: Bahrajn byl přeškrtnutý dvojitou čárou. „Odborníci,“ usměje se kouč Miroslav Soukup. Jeho tým je poskládaný z poloprofesionálů, kteří v domácích klubech často dostávají jen almužnu, ale šampionát v Emirátech začali nadějnou plichtou s hostiteli. Vyrovnávací gól Bahrajňané dostali až v 88. minutě ze sporné penalty. „Snad nás první bod nakopne,“ doufá Soukup. Na turnaji hraje i o svoji budoucnost: na konci ledna mu vyprší smlouva.
Posílila sobotní remíza vaše ambice?
„Každý trenér by chtěl vyhrávat – a já nejsem výjimka. Příbramský boss Starka na začátku sezony vždycky vykládal, že by chtěl vyhrát ligu. Taky bych si tady rád sáhnul na medaili, ale je rozdíl mezi tím, co chcete, a na co reálně máte.“
Na co reálně máte?
„V žebříčku FIFA jsme na 113. místě a při losování mistrovství Asie jsme byli ve čtvrtém koši mezi největšími outsidery. A ještě jeden detail: spolu s Jemenem jsme jediné dvě země na turnaji, které nemají profesionální ligu.“
Takže hráči kromě fotbalu chodí do civilní práce?
„Většina z nich to tak má. Srovnal bych to s českou třetí ligou: přes den hráči chodí do práce a večer trénují. Zásadně po setmění, protože na ostrém slunci by se zničili. Peníze, které v klubu dostanou, nestačí na to, aby se slušně uživili. Fungují ve složitém systému plném formalit, třeba svaz jim proplácí dovolenou.“
Přitom laik by si představoval, že je v Perském zálivu sladký život.
„Kdepak, některé kluby dluží hráčům peníze i za půl roku. Postupně se to trochu lepší: vláda a olympijský výbor se snaží reprezentantům hledat přijatelné pracovní příležitosti. Třeba někde na úřadě státní správy, aby měli čas a sílu na pořádný trénink. Ale jde to pomalu, svoje kluky obdivuju. Za dva a půl roku, co jsem u týmu, jsme prohráli jen pětkrát. Jdeme do toho srdcem.“
Takže vaši hráči dokážou z minima vyždímat maximum?
„Klobouk dolů, že jsme dokázali uhrát třeba remízu s velkou a bohatou Čínou, kterou trénuje slavný Marcello Lippi. Bahrajnská liga se hraje na třech čtyřech skromných hřištích mezi paneláky, přesto jsme prošli na mistrovství Asie z prvního místa a moji hráči tvrdě dřou na tom, aby se časem dostali do bohatší ligy v okolí.“
Útočník Júsuf to dotáhl až do Česka: po půlroce v Bohemians si ho minulý týden pojistila Slavia.
„Jeho příběh ostatní inspiruje. Na soustředění do Česka jsme jezdili každý rok a hráči měli možnost poznat naše podmínky. I Júsuf před nástupem do Bohemky přesně věděl, do čeho jde. Na jeho příkladu bahrajnští hráči dobře vidí, že nic není nemožné. Motivuje je to a cítí šanci na posun.“
Je Júsuf největší hvězdou vašeho týmu? Tak daleko jako on se zatím žádný váš hráč nedostal.
„Největší hvězda? Takhle bych to nenazval. Jsem rád, když se někomu daří a vyčnívá, ale naše výsledky jsme založili na poctivých týmových výkonech. Navíc Júsuf šel do turnaje se zdravotními problémy, v prvním utkání hrál až od 81. minuty. A jeho přestup do Slavie? Je fajn, že to má vyřešené a může se soustředit čistě na šampionát. Už ve čtvrtek hrajeme další zápas s Thajskem.“
Bahrajn je muslimská země: jak do fotbalového života vašich hráčů vstupuje jejich víra?
„Nijak výrazně. Někdy to před zápasem vypadá takhle: rozcvička, pětiminutová modlitba, výkop. Umím se tomu přizpůsobit. Bál jsem se, jen když jsme hráli v Turkmenistánu při ramadánu, kdy se přes den nesmí jíst ani pít. Kluci to ale zvládli perfektně a vyhráli jsme. Ramadán pro ně není nudná povinnost, těší se na něj jako my na Vánoce.“
Jak jste do tohoto prostředí zapadl vy coby Evropan? Do Bahrajnu jste si s sebou vzal kondičního trenéra Jiřího Rybu, slovenského kouče gólmanů Andreje Kostolanského a fyzioterapeuta Kamila Berana.
„Ze začátku nás možná brali s nedůvěrou, ale postupem času jsme přesvědčovali víc a víc lidí, že naše myšlenky mají smysl. Začali jsme hodnocením předchozího stavu, kdy se u bahrajnského nároďáku za šest let vystřídalo šest trenérů. Sepsali jsme vizi s výhledem na mistrovství světa v Kataru 2022 a řídíme se tím.“
Sebelepší vize by ale bez výsledků byla k ničemu, ne?
„Jasně, s trochou štěstí se nám něco povedlo. Postoupili jsme na mistrovství Asie a před rokem jsme byli v semifinále prestižního Gulf Cupu, kde jsme smolně prohráli vlastním gólem s Ománem. To není málo.“
Mimochodem, naučil jste se bahrajnskou hymnu? Finský trenér českých florbalistů Petri Kettunen se Kde domov můj našprtal.
„Není to jednoduché, ale úvod umím. Vycházím z toho, že kamera na začátku hymny zabere trenéra a pak pokračuje dál.“ (usmívá se)
Zajímavá taktika.
„Po hráčích chci, aby hymnu zpívali nahlas. Svědčí to o připravenosti na zápas a ochotě bojovat, což je zvlášť na mistrovství Asie potřeba.“
Už víte, co s vámi bude po turnaji?
„Končí mi smlouva, ale o budoucnosti jsem zatím nepřemýšlel. Můžu zůstat, můžu se vrátit domů, můžu skoro cokoliv. Za dva a půl roku jsme s kolegy fotbal v Bahrajnu posunuli, ale bojím se, že ne všichni na svazu si umí reálně vyhodnotit cíle. Necítím na sobě žádný tlak a pracuju naplno. Chci se svým týmem rozpálit Bahrajňany, aby doma sedli do letadla a za padesát minut vystoupili v Dubaji nebo Abú Zabí a přišli nám fandit. Zbytek budu řešit po turnaji.“
