Zbývají už jen dva dny. Českou jednadvacítku v pondělí čeká sedmý díl kvalifikace na EURO, v Českých Budějovicích bude hrát s Chorvatskem. Že jsou Češi zatím neporažení a vedou svoji skupinu? Vděčí za to i brankáři Matouši Trmalovi, jenž ve dvou kvalifikačních zápasech ani jednou neinkasoval. V létě vyměnil Slovácko za Portugalsko a říká: „Je to nádherné dobrodružství.“
Historie se opakuje. Loni v listopadu jednadvacítka porazila San Marino 6:0 – a ve středu znovu, skóre bylo navlas stejné. Před rokem následovala bitva v Chorvatsku, kterou Češi vyhráli, a Chorvatsko je jejich nejbližší soupeř i teď.
„Bylo by pěkné, kdyby se loňský scénář opakoval. Všichni bychom to brali,“ poví Matouš Trmal, když si v týmovém hotelu na kraji Prahy sedne k počítačové kameře. I jednadvacítka žije v přísné izolaci, aby minimalizovala riziko nákazy koronavirem.
První úkol zářijového srazu Trmal a spol. splnili báječně: v San Marinu s přehledem ovládli partii s outsiderem a přiblížili si vstupenku na EURO, které se bude hrát příští rok ve Slovinsku a Maďarsku nezvykle na dvě poloviny: základní skupiny v březnu, play off zkraje června. Povinnou výhru v Serravalle jistil obvyklý náhradník Trmal, jenž i podruhé proti San Marinu udržel nulu.
„Neměl jsem tolik práce jako jindy, ale bylo fajn, že jsme tenhle zápas na rozehrání před šichtou s Chorvatskem zvládli,“ vykládá stabilní dvojka Martina Jedličky, jenž odchytal čtyři ze šesti kvalifikačních duelů. „S Martinem máme korektní vztah, jsme parťáci a doplňujeme se. Nežárlím na něj. Budu připravený i na Chorvatsko, stát se může cokoliv.“
Oba hlavní brankáři jednadvacítky mají jednu věc společnou: na srazy jezdí z ciziny. Jedlička chytá v Dunajské Stredě, Trmal poslední červencový den odešel ze Slovácka do portugalské Vitórie Guimaraes a nadšeně podepsal pětiletou smlouvu.
„Jestli jsem v novém prostředí zažil šok? Po fotbalové stránce ne, ovšem podmínkami je to jiný svět. V Česku si často říkáme, jak jsme se posunuli, ale v Portugalsku máme jen v akademii pět hřišť a lidí v klubu je tolik, že ještě ani všechny neznám,“ líčí s úsměvem. „Když někoho potkám, říkám si, jestli už jsem ho předtím viděl a seznámil se s ním, nebo ne.“
Ve Slovácku byl jasnou jedničkou, v Guimaraesi bude muset o flek bojovat. Poznal to už v prvním testovacím zápase: „Čtyři gólmani včetně mě chytali po dvaceti minutách. Chce to čas, do sestavy se musím dostat postupně. Konkurence je dobrá věc, může mě to hodně posunout.“
Těší se na dlouhou sezonu bez zimní přípravy i na to, jak časem prozkoumá město, které přirovnává ke Zlínu. „Takže se tam ani nedá ztratit,“ směje se. „Bydlím hned u akademie, nemusím nic hledat. Guimaraes má hodně památek, ale zatím jsem se skoro nikam nedostal.“
Ve volnu šprtá portugalštinu a doufá, že pandemie nenabourá novou sezonu tolik jako předchozí. „Záleží, jak důkladně budeme dodržovat pravidla,“ poznamená vytáhlý gólman. „Než jsem odletěl do Česka, slyšel jsem, že by na stadion mohlo přijít i deset tisíc lidí. To by bylo na začátek super.“
Teď má ale ještě jednu žhavou misi s jednadvacítkou: v pondělí je potřeba nezakopnout s Chorvatskem, které po nevýrazném rozjezdu kvalifikace ve čtvrtek hladce smetlo do té doby neporažené Řeky 5:0.
„Půjdeme na to přes hlavu: může nám pomoct, že už jsme Chorvaty jednou porazili. Doma na nás v listopadu vletěli a šli do vedení, ale snad to tentokrát bude jiné,“ věří Trmal. „EURO je od začátku kvalifikace naše hlavní meta a víme, že když porazíme Chorvatsko, postup bude zase o něco blíž.“
