Mladík Rooney na EURO 2004: Zabiják s dětskou tváří, pak krutý konec
„Jejich průměrný věk je 26 let, jsou v nejlepších letech svého fotbalového života,“ hlásil komentátor Clive Tyldesley, když se Anglie řadila k výkopu úvodního zápasu na EURO 2004 proti Francii. David Beckham, Paul Scholes, Steven Gerrard, Frank Lampard, John Terry, Ashley Cole, Michael Owen, Sol Campbell… To byla zlatá anglická generace na svém vrcholu. Přesto to byl zabiják s dětskou tváří, nebo dítě s tváří zabijáka, jak mu někteří rádi říkali, kdo hrál, jako by byl připraven ovládnout svět. Uplynuly dvě dekády od chvíle, kdy 18letý Wayne Rooney vtrhl na scénu a řádil jako fotbalový Mike Tyson, bijec, který vrátil boxu syrovou formu a protivníky ujišťoval: „Udělám všechno pro to, abych vás uvedl do světa bolesti.“
„Jako rozzuřený býk,“ líčil útočník Emile Heskey. „Mladistvý zápal a k tomu ta neohroženost. Byl doopravdy fenomenální.“ Drsný, prchlivý, výbušný a nesmírně talentovaný Rooney vstřelil čtyři góly ve třech a půl zápasech (Anglie bude navždy přemýšlet, co mohlo být, nebýt zlomeniny nártu na začátku čtvrtfinále s Portugalskem) a zazářil ve skupinové fázi. „Nepamatuju si, že by někdo od dob Pelého na MS 1958 takhle ovlivnil turnaj,“ řekl kouč Sven-Göran Eriksson. „Je to kompletní, téměř dokonalý fotbalista.“
Rooneyho schopnosti byly spíš výsledkem toho, kde v Liverpoolu vyrůstal, než toho, jak byl veden. „Nikdo si nemůže připsat zásluhy za Wayneův rozvoj,“ uvažoval o mnoho let později David Moyes, muž, pod nímž 16letý dynamit prorazil v Evertonu. „Je pravděpodobně posledním z těch pouličních hráčů, které neformovala vznešená akademie, ale divokost tam venku. Buď zabiješ, nebo budeš zabit. Hlavním cílem je agrese a tlak, tlak a tlak.“
